18°C
Od jednání v Kremlu po možné vyslání vojáků na Ukrajinu: Jak se Macron stal válečným štváčem
Před a ještě po začátku invaze na Ukrajinu francouzský prezident vyjednával s ruským protějškem, ještě před rokem varoval, že Rusko nesmí být poníženo - zato teď zmiňuje možnost nasazení západních jednotek. Co Emmanuela Macrona přivedlo k tomu, že se stal válečným štváčem? ptá se v analýze server BBC.
Některé země - Pobaltí, Polsko - vítají, že se prezident Macron zjevně přiklonil k jejich „realistickému“ hodnocení hrozby ze strany Moskvy. Jiné - zejména Německo kancléře Olafa Scholze - jsou z tohoto nově objeveného válečného ducha zděšeny. Všichni jsou zmatení a nejistí. Jak upřímná je nová Macronova linie? Je jeho nedávné odmítnutí vyloučit vyslání vojáků na Ukrajinu jen dalším z jeho překvapení - svědectvím o jeho neukojitelné potřebě diplomaticky se blýsknout?
Dva týdny před invazí, která už se jevila na spadnutí, letěl Macron do Moskvy - Putin ho 7. února přijal u podivně dlouhého stolu. „Získal jsem ujištění, že nedojde k žádnému zhoršení nebo eskalaci,“ tvrdil tehdy francouzský prezident podle BBC. K eskalaci došlo 24. února, kdy ruské jednotky vpadly na Ukrajinu. I poté si Macron s Putinem telefonoval, bezvýsledně.
Rusko nezničit, neponížit
V červnu 2022 Macron prohlašoval, že Rusko nesmí být kvůli invazi „poníženo“, Putin musí mít cestu, kudy opustit svou „fundamentální chybu“.
„Chci, aby Rusko bylo poraženo na Ukrajině, a chci, aby Ukrajina byla schopna bránit svou pozici. Nemyslím si, jako někteří lidé, že musíme usilovat o totální porážku Ruska a útočit na Rusko na jeho vlastním území,“ řekl Macron před rokem listu Le Journal du Dimanche. „Takoví chtějí především rozdrtit Rusko. To nikdy nebyl postoj Francie a nikdy to nebude náš postoj.“ Na Mnichovské bezpečnostní konferenci v únoru 2023 pak uvedl, že aktuálně není doba na dialog s Moskvou, ale mírová jednání mají být cílem - ukrajinská obrana se západní podporou má „Rusko přivést zpět ke stolu“, psala tehdy BBC.
Nyní, koncem února a začátkem března, hovořil o potenciální možnosti poslání západních jednotek na Ukrajinu. Není to prý jeho přáním, ale „všechny takové eventuality jsou možné“.
Není jeho nový postoj čistě politický? Blíží se evropské volby a zdá se, že tvrdá pravice Marine Le Penové a Jordana Bardelly Macronovu táboru zatopí. Využívá tedy prezident Ukrajinu k vytvoření kontrastů mezi svou stranou Obnova (Renaissance) a populistickou opozicí, mezi svou zářící bojovností a kalným spolčováním paní Le Penové s Moskvou v minulosti?
V rozhovoru minulý týden se prezident ani trochu nestyděl za svou „proměnu“ z holubice v jestřába, podle něj jedno musí nevyhnutelně předcházet druhému. Teprve když se vyčerpají všechny snahy o oslovení protivníka, je možné s konečnou platností říci, že tento protivník je za čárou.
Navíc argumentuje, že Kreml v posledních měsících „znatelně přitvrdil“ - uvedl ruskou ekonomiku do trvalého válečného stavu, zesílil represe vůči opozici, vystupňoval kybernetické útoky na Francii a další země.
A jelikož již není spolehnutí na Spojené státy coby na spojence, Evropa podle Macrona vstupuje do nového světa: „Do světa, kde se skutečně děje to, co jsme považovali za nemyslitelné.“ Proto je podle jeho nové doktríny třeba, aby Francie a Evropa přepnuly své myšlení z útulných jistot odumírající éry do drsné reality té nové.
