22°C
Putinovská propaganda: Do Ruska se vracejí sochy Stalina, připomínat jeho oběti se nesluší
Režim Vladimira Putina od samých začátků oceňoval Josifa Stalina coby efektivního manažera, který ubránil Sovětský svaz před Hitlerovou invazí. Poslední dobou se ovšem začíná „monstrum“ vracet a tyčit nad Putinovým Ruskem, jak píše web Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda.
V druhém největším městě ruského Tatarstánu, v Naberežných Čelnech, stojí na pozemku soukromé školy neobvyklá socha sovětského diktátora Josifa Stalina. Postava ležérně usazená na lavičce se naklání k rozhovoru a vyzývá kolemjdoucí, aby si přisedli a dali se s ním do řeči. Tyran svým postojem a gesty zároveň působí, jako by zamyšleně naslouchal a trpělivě něco vysvětloval - což je v ostrém kontrastu s brutální realitou jeho vlády.
Po celém Rusku se dnes nachází více než 100 Stalinových pomníků, většina byla postavena za 24 let vlády prezidenta Vladimira Putina. Ten v Naberežných Čelnech však možná nejlépe vystihuje paradoxní a trvalou interakci země s mužem, který zemřel před 70 lety, ale jehož odkaz se stále dotýká a dokonce formuje životy mnoha jejích občanů. A Putinův Kreml s klíčovými částmi tohoto odkazu manipuluje, protože prosazuje nacionalistickou a militarizovanou vizi Ruska, která je podle mnoha analytiků fakticky, ne-li ideologicky, „neostalinistická“.
Putinismus chce být stalinismem
„V dnešním Rusku je ‚Lenin‘ jen postava v mauzoleu a v muzeích a nic víc,“ napsal v roce 2020 v eseji pro ruskou službu RFE/RL Leonid Nevzlin, podnikatel, který v roce 2003 uprchl z Ruska do Izraele v souvislosti s Putinovým převzetím ropného gigantu Jukos. „‚Stalin‘ je naše každodenní realita. Putinův režim má zcela vyhraněný vztah ke Stalinovi, ke stalinistům, ke stalinismu. Tento vztah je především spjat s kořeny režimu. KGB [a další sovětské bezpečnostní složky] nemohou být proti ‚Stalinovi‘ jako ideji a jako praxi. Stalin je jejich patron, jejich osud a jejich biografie.“
„‚Stalin‘ je speciální operace, v jejímž rámci je obyvatelstvo vtahováno do procesu stalinizace a rekrutováno, aby se z něj stali neostalinisté,“ napsal dále Nezvlin. „V kulturně-psychologickém smyslu zůstáváme stalinistickou společností.“
Tatarský aktivista a politický analytik Ruslan Ajsin nazval Stalina „velkým manipulátorem“; v srpnu v eseji pro server RFE/RL Idel.Realities napsal, že trvalým dědictvím Ruska po Stalinovi je podřízenost, konformita, individuální izolace a dislokace. „Putinismus se chce stát stalinismem, ale samozřejmě jen ve smyslu totální kontroly všeho a všech a války. Rusko se může stát spálenou pouští s mnoha bustami Stalinovi jako symbolem všeho, co se nyní děje. Stalinismus nyní zahnívá a putinismus je jeho posledním záchvěvem,“ psal Ajsin.
Podle pozorovatelů se manipulace Kremlu se Stalinovým obrazem a psychologickým dědictvím sovětské zkušenosti pro ruský lid vyvíjela od doby, kdy se Putin v poslední den roku 1999 poprvé stal prezidentem. V prvních letech byl Stalin propagován jako „efektivní manažer“, který dovedl Sovětský svaz k vítězství nad nacistickým Německem. Jeho obraz byl téměř vždy spojen s druhou světovou válkou a stále častěji se objevoval na transparentech a plakátech, které ilustrovaly Putinovu vládu oslavující sovětskou roli ve válce.
Postupem času se však těsné spojení Stalina s válkou uvolnilo a Stalin a stalinistické obrazy se objevovaly v mnohem širší škále kontextů - od reklamy až po umění. Výrazně a pozitivně figuruje v desítkách výstav nacionalistického Ruska Moje dějiny, které vláda uspořádala po celé zemi.
Kritika za Gorbačova
V éře glasnosti za posledního vůdce Sovětského svazu Michaila Gorbačova se Stalin objevoval převážně jen v souvislosti s odsouzením jeho zločinů, když se objevovaly hrůzné detaily a stávaly se tématem rozhovorů v médiích po celé zemi. Nyní se podle analytiků diktátor zase plně normalizoval v každodenním životě Rusů.
„Stalin se neustále objevuje ve veřejném prostoru,“ řekl v rozhovoru pro RFE/RL ředitel sociologického centra Levada Denis Volkov v roce 2021. „Folklorista Alexandr Archipov napočítal téměř 150 pomníků. Zčásti se jedná o občanské iniciativy. Někdy pomáhá komunistická strana, ale v zásadě jde o stalinismus zdola. Nostalgie po náčelníkovi, po silné ruce.“
Za Putinovy vlády se Rusko dostalo do fáze, kterou lze označit za „zralé autoritářství“, říká biolog Ilja Kolmanovskij, který vytvořil řadu vědecko-vzdělávacích programů. „Společnost nežije svým každodenním životem, ale existuje ve stavu mobilizace,“ argumentuje. „Stát udržuje lidi ve stavu mobilizace pod hrozbou útoku, což zase ospravedlňuje autokracii a nutnost silné ruky.“
A potírá se naopak historie Stalinových zločinů. Například úřady v listopadu nařídily uzavřít malé muzeum disidenta Varlama Šalamova, který ve svých povídkách vylíčil život svůj i dalších politických vězňů v trestaneckých lágrech v nechvalně proslulém dálněvýchodním regionu Kolyma.
„Téma represí z dob Stalina se v těchto dnech aktivně zamlčuje, protože opět žijeme ve zločineckém státě,“ řekla profesorka Irina Žulanovová, která muzeum v Debinu roku 2005 spoluzakládala. „Putin je naprosto zlý. Jsem dost stará na to, abych žila za Stalina. Narodila jsem se v roce 1942 u Stalingradu. Když Stalin v roce 1953 zemřel, chodila jsem do čtvrté třídy. Teď vidím, že se lidé opět bojí a raději mlčí,“ uvedla
Od předloňského února, kdy Kreml spustil plnou invazi na Ukrajinu, byly v Rusku oficiálně odstraněny nebo vandalsky poničeny desítky památníků obětí stalinismu, jak psala Svobodná Evropa. Prakticky každý týden zmizí některá plaketa, uvedl projekt Poslední adresa, který označuje bydliště Stalinových obětí. Už v roce 2021 musela ukončit činnost nevládní organizace Memorial, zabývající se studiem politických represí v SSSR a v současném Rusku; v říjnu 2022 obdržela Nobelovu cenu míru.
