Krvavá daň brutálního boje o Bachmut: Ukrajinští obránci vypověděli o hrůzách na frontě
Bitva o Bachmut je nejdelší a bezpochyby nejkrvavější střet během války na Ukrajině. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se zavázal, že obránci se nestáhnou. Ustoupit ale nechtějí ani ruské síly. Reportéři deníku The Kyiv Independent zpovídali hned několik ukrajinských vojáků.
„Všechno je pod dohledem,“ řekl tisku jeden z obránců z 24. útočného praporu Ajdar a myslel tím ruské pozorovací drony, které pozorují a hlídají pohyb na frontě u Bachmutu s hlavním úkolem lokalizovat ukrajinské pozice, zvláště pak jejich tamní centrály. A zase naopak i Ukrajina má ve vzduchu své drony, pozorovací i útočné. „Streamy z dronů sledujeme a upravujeme podle nich pozice naší artilerie, střílíme podle nich,“ objasnil Denys (34), známý také pod identifikačním volacím znakem „Maják“.
O co jde obráncům?
Denysovi minometníci pokrývají hned několik obranných linií, někteří jsou jen 50 metrů vzdálení od nepřítele. Po měsících ofenzivy přišla řada na lokalizované protiúdery, zvláště pak na křídlech u Bachmutu. Denys vede jednotku o 50 mužích a v oblasti působí už od října 2022. Ukrajinské tažení bylo úspěšné na jihu od Bachmutu, kde je více vesnic jako třeba Ivanivske, na severu na otevřené pláni se jim tolik nedaří.
V květu sice přišly zprávy, že Rusko drží Bachmut, Ukrajinci však věří, že jejich mise spojená s městem, tedy likvidace ruské ofenzivní schopnosti, která by jinde mohla nadělat více škody, byla úspěšná. Podle obránců zde okupanti zkoncentrovali nesmírné množství mužů a techniky, což pomohlo Kyjevu zahájit protiofenzivu na ukrajinském jihovýchodu.
Jenže i Ukrajinci zaplatili vysokou cenu za táhlou obranu Bachmutu. Ruské ztráty sice byly vyšší, ale i Ukrajinci přišli o stovky vojáků. Přestože Kyjev nezveřejňuje údaje o svých padlých – ať už zabitých či zraněných – odhaduje se, že přišel o 400 až 1000 mužů. A to je jen odhad z nejbrutálnějších dní tohoto konfliktu. Skutečný počet může být extrémně vysoký. Podle výpovědí vojáků bitva o Bachmut stála tisíce životů
„Je to jako začarovaný kruh, nikdy nekončící děsivá hra,“ komentoval Denys, přece jen ví, o čem mluví, jeho jednotka je tu 8 měsíců. K praporu Ajdar patří také seržant Maksym (32) a jeho spolubojovník Oleksandr (26), oba dobře znají zkázonosnost ruské armády, pocházejí z Lysyčansku a Severodoněcku. I o tato města se sváděly líté boje, byly to poslední bašty ukrajinského vzdoru v Luhanské oblasti, v červenci je však pod kontrolu získala Moskva.
Stejně brutální taktiku – tedy naprosté zničení – nasadili Rusové i při obléhání Bachmutu. V současné době okupanti neprojevují snahu o hlubší průnik do oblasti. Denys uvedl, že dlouho počítali s tím, že nepřítel město získá. Oni se soustředili na opevnění obrany kolem něho. Provizorní bunkr nedaleko Bachmutu byl vyhlouben v zimě v předzvěsti ústupu, objasnili Maksym a Oleksandr.
Destruktivní taktika Rusů
Vojáci z Ajdaru jsou rozmístěni v okolí obce Ivanivske, která se nachází na cestě mezi Bachmutem a městem Časov Jar. Aby se Rusové dostali tam, museli by dobýt i Ivanivske, v jeho kopcích mají však Ukrajinci výhodnější pozice. „Stejná taktika jako vždy, Rusové obě místa silně ostřelují, chtějí je srovnat se zemí,“ doplnil Denys. Jenže bez ohledu na bombardování, ukrajinští minometníci neohroženě vzdorují nátlaku nepřítele.
„Je to děsivé, to ano, ale když padne naše linie, pěchota zůstane bez dělostřelecké podpory. A bez nás by dlouho nepřežili, stejně jako my bychom dlouho nevydrželi bez nich. Jsou jako náš štít,“ uvedl Maksym. Morálku obránců udržuje na výši černý humor. „Nikdo z nás není původem voják, všichni máme civilní povolání. Nejde o hrdinství, vezměte to takhle: Když se vám někdo vkrade do domu, bráníte se přece, ne?“ nastínil Maksym. Zmínil i to, že jejich opětovná palba na ruské pozice není vždy úspěšná, někdy za to může počasí, někdy ruské sabotáže rádiového spojení.
Maksym i Oleksandr sní o osvobození svých rodných měst. „S tím jsem šel do armády, abych skončil v osvobozeném Severodoněcku,“ svěřil se Oleksandr. Velitel 58. samostatné motorizované pěchotní brigády Denys (42) z Oděsy s identifikačním volacím znakem „Lesník“ prohlásil, že i když to ještě Kyjev oficiálně neuznal, Rusové získali Bachmut 20. května. „Tisíc nás sem v lednu poslali, stovka z nás je ještě aktivní,“ vylíčil Denys, jeho muži měli možnost se v květnu stáhnout a přeskupit. Anatolij (56) z 93. brigády dodal, že většina vojáků byla zraněna, zabita nebo se pohřešují. To je tragický obraz obrany Bachmutu.
„Jestli se odsud vrátí alespoň 20 procent z nasazených vojáků, bude to zázrak,“ reagoval Denys. Mykola z 57. motorizované brigády slouží u Časova Jaru, jeho výcvik trval pouhý týden, pak musel na frontu, vysvětlil, že dlouhý výcvik by ani neměl cenu, protože jediný efektivní trénink může dostat pouze na frontě po boku zkušených vojáků. „Dva měsíce tady byly extrémně brutální, pouze 8 ze 71, kteří jsme sem dorazili, je stále v boji,“ vysvětlil. Další voják přidal svědectví, že někdy je situace tak „mizerná“, že pijí vodu z louží. „Někdy je to voda smísená s krví. Jiná možnost ale není,“ sdělil tisku.
Vojáky u Bachmutu by zajímalo, zda si nejvyšší velení skutečně uvědomuje, jak krvavá obrana Bachmutu je. Podotkli, že ne každý stres na této bojové linii vydrží. Poznamenali rovněž, že poslední dobou „něco visí ve vzduchu“, předpokládají, že Rusové plánují velký útok. Vitalij z 93. brigády známý jako Tarzan špatně spí, problémy má od prvního střetu, kterým si tady prošel. Bojí se, že zemře během ostřelování. Ale ještě víc než o sebe se strachuje o své spolubojovníky.