Evropa si bez ruského jaderného paliva neškrtne. Přechod v Dukovanech potrvá, přiznal ČEZ

V únoru vešel v Evropské unii v platnost zákaz dovozu ruských ropných produktů, hlavně nafty. Ropa se už do bloku nesmí dostat na lodi, pouhé čtyři země ji odebírají ropovodem. Dovoz uhlí klesl na nulu. Dovoz zemního plynu z Ruska činil v dubnu pouhých sedm procent. Evropě se skutečně postupně daří dát ruským fosilním energiím sbohem.

Platí to i pro Česko. Ministerstvo průmyslu a obchodu koncem dubna oznámilo, že v prvním čtvrtletí letošního roku k nám poprvé nepřitekl žádný ruský zemní plyn. Podařilo se jej nahradit plynem z Norska a zkapalněným zemním plynem z Nizozemska a Belgie. Ruskou ropu sice ještě Česko odebírá, ale nedávno premiér Petr Fiala (ODS) oznámil, že od roku 2025 pokryjí veškeré potřeby Česka dodávky ropy z Itálie, jelikož dojde k rozšíření Transalpinského ropovodu (TAL).

Putinův zlatý důl

V jedné energetické oblasti ale Evropa zůstává na Rusku stále zoufale závislou – jaderné palivo. Důvod je jednoduchý, na rozdíl od ropy nebo plynu přechod na alternativu v jaderné energetice vůbec není jednoduchý.

Po celém kontinentu se nachází řada jaderných reaktorů, které jsou sovětského designu, což platí i pro jaderné reaktory v Česku. Existují různé modely, kdy ty novější, jež se nachází například v Temelínu, zvládnou pojmout i jiné než ruské jaderné palivo. Ty starší, které najdeme mimo jiné v Dukovanech, to ale nedokážou, respektive dlouho se myslelo, že ne. A to je problém.

Jde o palivo od ruské společnosti TVEL, která spadá do státního koncernu Rosatom. Jaderné palivo aktuálně dodává například na Slovensko, do Bulharska, Maďarska, Litvy či do Finska. Palivo od TVEL také v současnosti používají obě české jaderné elektrárny.

Pro Rusko je jaderná oblast hotový zlatý důl. Například v roce 2021 podle Zásobovací agentury Evropského společenství pro atomovou energii (ESA) dodával Rosatom do Evropské unie 20 procent přírodního uranu, zajišťoval čtvrtinu konverzních služeb a poskytoval třetinu služeb obohacování uranu. Jen za přírodní uran přistálo na účtu Rosatomu od evropských zemí 210 milionů eur. Dalších 245 milionů eur země za surovinu zaplatily Kazachstánu, kde ale těžbu opět ovládá Rosatom.

Analýza: Plyn je přednější. Jak Orbán otupil pozornost Maďarů vůči válce na Ukrajině

V celosvětovém měřítku jsou čísla ještě větší. Britský bezpečnostní think-thank Royal United Services Institute (RUSI) pro server Politico uvedl, že loni, kdy už probíhala válka na Ukrajině, hodnota dovozu jaderných technologií a paliva z Ruska celosvětově vzrostla na 940 miliard eur. Ano, byly země, kde dovoz poklesl – jmenovitě Česko a Bulharsko – v jiných ale vzrostl výrazně, třeba na Slovensku a v Maďarsku. 

„Ačkoli je obtížné vyvodit konečné závěry z časově omezeného a neúplného souboru dat, jasně to ukazuje, že stále existuje závislost na ruském jaderném palivu a trh s ním,“ konstatovala Darya Dolzikova z RUSI.

Podle Agnieszky Kaźmierczakové, šéfky ESA, lze uran z Ruska nahradit jiným zhruba do roka. U jaderného paliva to ale plnohodnotně nelze a právě proto v jaderné oblasti EU na Rusko dosud neuvalila žádné sankce. „V Evropské unii je 18 jaderných reaktorů, které navrhli Rusové, a všechny by byly sankcemi ovlivněny,“ upozornil Mark Hibbs z Carnegie Nuclear Policy Program. „Celá debata o sankcích na ruský jaderný sektor (…) umřela prakticky ještě před tím, než začala,“ cituje Politico nejmenovaného evropského diplomata.

Přitom nikdo ani nepochybuje, že peníze za jaderné služby a produkty Putinův režim používá k financování války. Fakt, na který opakovaně upozorňoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. „Ruský jaderný teror vyžaduje důraznější reakci mezinárodního společenství, včetně sankcí proti ruskému jadernému průmyslu a jadernému palivu,“ uvedl na twitteru s odkazem na chování Rusů v Záporožské jaderné elektrárně.

Zbavit se Rusů v Dukovanech je těžší

Některé země s ruským typem elektráren se ale odhodlaly dodavatele jaderného paliva vyměnit, ačkoliv k tomu nemají pokyn z EU. Kromě Bulharska je to Česko. V případě Temelína to šlo poměrně jednoduše, polostátní podnik ČEZ, jenž jadernou elektrárnu vlastní, uzavřel smlouvu s americkou společností Westinghouse a francouzskou Framatome. Westinghouse palivo do Temelína dodával do roku 2010, než se přešlo na TVEL.

V březnu letošního roku pak ČEZ oznámil, že Westinghouse bude od roku 2024 dodávat jaderné palivo i do Dukovan, kde jsou ale starší reaktory, u kterých se právě dlouho předpokládalo, že jiné než ruské palivo nezvládnou. Ladislav Kříž, mluvčí skupiny ČEZ, ale vysvětlil, že Westinghouse „šlápl“ do vývoje a alternativu už vytvořit dokáže. Zatím jako jediný.

„Smlouvy s novými dodavateli jsou podepsané, což je zásadní krok k energetické bezpečnosti. Jen ten přechod je od roku 2024 a bude trvat několik let. Každý rok se mění čtvrtina paliva. Zvláště u Dukovan ten přechod bude delší, protože palivo pro tento typ reaktorů nikdo jiný předtím nenabízel a probíhá i částečný vývoj,“ uvedl Kříž pro Blesk Zprávy.

Fiala: Česko má zájem o uran z Uzbekistánu, Zetor v zemi bude vyrábět traktory

Aby přechod mohl proběhnout, bylo třeba definovat nové standardy, což v lednu udělal Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚBJ). „Především z důvodu války na Ukrajině je nutné u evropských provozovatelů ruských typů elektráren (Česko, Slovensko, Finsko, Maďarsko a Rumunsko) hledat nové možnosti zajištění dodávek jaderného paliva. Jaderné palivo je jedna z klíčových položek při provozu jaderné elektrárny a je nutné mít každý typ palivového souboru vždy experimentálně a výpočetně ověřen tak, aby ho bylo možné bezpečně zavézt a provozovat v jaderném reaktoru,“ upozornil úřad.

SÚBJ bude bezpečnost nového paliva posuzovat. Šéfka úřadu Dana Drábová ale už loni konstatovala, že palivo od nového dodavatele nebude v Dukovanech tzv. optimalizované na výkon, tak jako tomu bylo u paliva od TVEL, které označila za palivo vynikajících parametrů.

Jaderným palivem to nekončí

Ani přechodem na jiného dodavatele jaderného paliva se ale celý problém neřeší. Z dlouhodobého hlediska bude podle Kaźmierczakové nejtěžší nahradit roli Rosatomu v obohacování a konverzi uranu. To podle ní bude trvat sedm až deset let a navíc to bude vyžadovat ohromné investice.

Uran se totiž poté, co se vytěží, musí zpracovat, konvertovat do plynného skupenství na hexafluorid uranu a následně obohatit. Konverzi aktuálně na světě zvládnou jen čtyři komerční závody ve Francii, Kanadě, Číně a Rusku. Rusko v tomto procesu drží nejsilnější podíl, má 40 procent globální konverzní kapacity a podobné je to u obohacování uranu.

I zde se nicméně pomalu hledají jiné cesty, pro EU bude zřejmě klíčový Kazachstán, který aktuálně vymýšlí, jak dodávky uranu zajišťovat jinak, než přes Rusko.