Analýza: Plyn je přednější. Jak Orbán otupil pozornost Maďarů vůči válce na Ukrajině

Jak v říjnu přicházel podzim a Rusko zesilovalo bombardování ukrajinských energetických sítí, aby Ukrajince donutilo ke kapitulaci, vláda v sousedním Maďarsku mobilizovala proti jinému nepříteli. Na billboardech a letácích, ve zprávách i na facebooku a dalších digitálních platformách Maďary zasypávaly obrázky bomby označené slovem „sankce“, kterak hrozivě dopadá na maďarskou trikolóru.

„Sankce z Bruselu nás ničí!“ varovaly obrázky. Šlo o několik vln politických a hospodářských kroků proti Rusku, které Evropská unie přijímala s nevídanou jednomyslností - i maďarští zástupci se skřípajícími zuby nechali sankce projít. Doma to však vláda prezentovala jinak.

Plakáty a inzeráty patřily ke státem placené „národní konzultaci“. Vláda vyhlásila, že se občanů bude ptát, co si myslí o protiruských sankcích - odpovídat měli ve formuláři na internetu či poštou. Zároveň zemi zahltila obrazy nebezpečnosti sankcí a snažila se je snad přesvědčit, že lidi neumírají kvůli bombám, nýbrž v důsledku sankcí. Nebo přinejmenším že sankce představují pro bezpečnost větší hrozbu.

Ústavní většina a média pod palcem

V maďarském mediálním prostoru nemá Orbán a jeho spojenci takřka konkurenci. Od roku 2010 vládne strana Fidesz v pohodlné ústavní většině a opozice má málo šancí ji kontrolovat. Orbán si tak dle libosti uzpůsobil nejen politické uspořádání, ale i oblast médií.

Mj. sjednotil veřejnoprávní televizi MTV a rozhlas MR s televizí Duna (Dunaj) a tiskovou agenturou MTI do jedné skupiny zvané Duna Média. Její financování poskytuje vláda, diváci/posluchači neplatí koncesionářské poplatky jako České televizi a Českému rozhlasu či BBC. Přímé financování od vlády tak maďarská média staví do podřízené pozice.

Komentář: Postaví se EU útoku Viktora Orbána na nezávislá média v Maďarsku?

Ohromný vliv má Orbán i na média soukromá - většinu jich pohltili jemu blízcí oligarchové, loajalitu si vláda kupuje významnou inzercí. Nezávislá média v Maďarsku na příjmy od veřejné inzerce spoléhat nemohou. Západní mediální společnosti houfně maďarský trh opustily.

Podle kritiků tak mediální sféra pomáhá Orbánovi prezentovat válku na Ukrajině, jak se mu hodí - a to ve dvou dimenzích. Unijní sankce a další hrozby vůči maďarské závislosti na ruském plynu a ropě se vykreslují jako ohromná rizika, zatímco dopady humanitární a geopolitické katastrofy za humny se umenšují, miliony Maďarů jsou vůči nim otupělí.

Válka a volby

Před rokem Orbán nevypadal tak jistě v kramflecích. Chystal se na parlamentní volby 3. dubna, přičemž se země potýkala s inflací - a předvolební průzkumy naznačovaly, že by se po dekádě mohla vláda v Budapešti konečně změnit. Dávky a rozhazování, které se před volbami staly už tradicí, zatěžovaly státní rozpočet a skočil mu na ně málokdo.

V „kulturní válce“ měl nevídaného rivala - opozice všech směrů se spojila a po primárkách se do čela kandidátky postavil nikoli levicový či liberální kandidát jako dříve, nýbrž Péter Márki-Zay, ekonom a historik spíše konzervativního smýšlení, který se prezentoval coby křesťan a zklamaný volič Orbánova Fideszu. Premiér tak na něj těžko mohl útočit v otázkách jako přistěhovalectví či sexuální menšiny.

Nezaplést se do konfliktu

A do toho přišla 24. února ruská invaze na Ukrajinu. Varoval před chaosem, jaký provází války - a jaký nutí k nervózním, uspěchaným řešením. „Je velmi důležité, aby se to v zemi sousedící s válečnou oblastí nestalo. Říkám tomu strategický klid,“ reagoval pouze Orbán - zkrátka země by se neměla zaplést do války, jak řekl televizi M1 27. února. Zdůraznil přátelství vůči Ukrajině a slíbil přijímat uprchlíky - kategoricky ale vyloučil posílání zbraní.

A také už upozorňoval na možnou škodlivost protiruských sankcí doma - mj. zdůrazňoval, že se ze sankcí musí vyjmout energetika včetně výstavby atomové elektrárny Paks 2, kterou před lety dohodl Orbán s Vladimirem Putinem.

Tři týdny před volbami, na státní svátek 15. března (výročí povstání 1848 proti Habsburkům), prezentoval úzkoprsou interpretaci ukrajinských událostí. Neřešil až tak utrpení Ukrajinců jako spíš rizika pro „statisíce Maďarů“ žijících na západní Ukrajině, tedy otázku národnostní menšiny, která je dlouho sporným bodem ve vztazích Budapešti a Kyjeva - a která obvykle figuruje v idejích Velkého Maďarska s odkazem na území v sousedství dříve ovládaná uherskou korunou. Orbán si s touto revizionistickou myšlenkou tu a tam pohrává, například si oblékl šálu s mapou Velkého Maďarska.

Maďarský premiér Viktor Orbán s šálou, na které je mapa tzv. Velkého Maďarska. Ukrajinské ministerstvo zahraničí se kvůli ní rozhodlo předvolat si maďarského velvyslance | Facebook Viktora Orbána

Když střední Evropu Orbán popsal jako „šachovnici pro světové velmoci a Maďarsko jako prostou figurku v jejich hře“, nehovořil o ruském imperialismu, spíš dával do rovnice ruské a ukrajinské „zájmy“ a varoval i před motivy USA a západní Evropy. „Musíme reprezentovat své vlastní zájmy - klidně a kurážně!“ apeloval ve svátečním projevu. A v optice těchto zájmů hovořil i o nutnosti okamžitého míru - bez ohledu na to, že by to pro agresora znamenalo územní zisky.

Proti Kyjevu i opozici

„Největším nebezpečím pro Maďarsko by bylo náměsíčně nakráčet do kruté, vleklé a krvavé války,“ varoval dál v projevu, nepřímo narážeje na článek 5 Severoatlantické smlouvy, který by i Maďarsko nutil jít na pomoc, pokud by některá země z NATO byla napadena.

„Posunul těžiště od domácí politiky k tématům geopolitiky a bezpečnosti, výpady proti opozici splétal s prokremelskými, antiukrajinskými sděleními; a všechno toto distribuoval a zdůrazňoval ohromný provládní mediální ekosystém,“ zhodnotil nezávislý projekt Lakmusz, který ověřuje fakta politických tvrzení.

Vánoce v Evropě podle ruské propagandy: Všichni budeme mrznout a pojídat domácí mazlíčky

Takto Lakmusz popisoval vládě blízkou propagandu v prvním měsíci války:

• 25. února provládní analytik Georg Spöttle v televizi MTVA přirovnal ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského k Hitlerovi, o den později na veřejnoprávní televizi uvedl, že by Zelenskyj měl rezignovat.
• 26. února Ottó Gajdics, šéfredaktor týdeníku Szabad Föld, v televizi Hír relativizoval ruskou odpovědnost.
• Mezi 28. únorem a 26. březnem ultrakonzervativní novinář a spoluzakladatel strany Fidesz Zsolt Bayer nejméně pětkrát na svém blogu šířil ruskou válečnou propagandu a dříve vyvrácené fake news.
• Když prezident Zelenskyj přímo kritizoval Viktora Orbána v projevu k summitu EU 24. března, celá propagandistická mašinérie spustila protiútok. „Nechte mou zem na pokoji!“ vybízel například Philip Rákay Zelenského a „sítě“.
• „Ukrajinský diktátor, který už léta zabíjí vlastní lidi tanky, radí Viktoru Orbánovi a Maďarům!“ horlila facebooková stránka Számok („Lék na levicové falešné zprávy“). „Zelenskyj opustil svou zemi a několik týdnů mluví pouze ze zařízené uzavřené místnosti. Takové studio lze zřídit kdekoli! V ŽÁDNÉM ukrajinském veřejném prostoru už týdny nebylo žádné jeho video,“ vyloženě lhal příspěvek, který nasbíral 2300 lajků.

Také se objevovaly vágní zvěsti o „tajném paktu“ mezi Zelenským a maďarskou levicí.

Volby 3. dubna Orbán opět vyhrál, opět s ústavní většinou, ba si o dvě křesla v Národním shromáždění (ze 199) polepšil. „Orbán vyhrál střet narativů o válce tím, že se vykresloval jako garant míru a bezpečnosti, zatímco sjednocenou opozici obviňoval z potenciálního zavlečení Maďarska do války,“ zhodnotil Andras Biro-Nagy, ředitel liberální think tanku Policy Solutions.

Překroucená zpráva o zbraních

Volbami to rozhodně nepřestalo. S gustem se proorbánovská média zhostila sdělení Europolu (Agentury EU pro spolupráci v oblasti prosazování práva). „Europol blízce spolupracuje s ukrajinskými představiteli na zmírňování hrozby pašování zbraní do Evropské unie. Máme v ně plnou důvěru, jak zavádějí nová opatření pro sledování zbraní,“ informoval Europol 22. července. Orbánův tábor si z tohoto sdělení vzal až třetí odstavec, který hovoří o potenciálním riziku, že „ve válečných zónách mohou střelné zbraně padnout do špatných rukou“. Tedy vlastně opačné vyznění.

Od pašování už byl v médiích jen krůček k terorismu a také k další stálici kremelské propagandy: spekulacím o chemických a biologických zbraních.

Hlavním faktorem kolem Ukrajiny ale pro maďarskou vládu zůstávaly protiruské sankce, zejména ty na plyn a ropu (z nichž si přitom Budapešť vyjednala výjimku). Brusel se stal hlavním terčem kritiky - že jsou unijní sankce neúčinné a že (v kombinaci s ruskými odvetnými sankcemi, které však vyvolal Západ) mohou za nedostatek energetických surovin a zdražování.

„Veřejnoprávní média nelegitimizují válku ani nepřejímají zprávy ruských médií o vývoji na bojišti. Z tohoto pohledu mají poměrně poctivé zpravodajství,“ konstatuje Agnes Urbanová, která na budapešťské Korvínově univerzitě vyučuje o médiích. „Ale z pohledu energetické krize skutečně následují přístup Kremlu. V provládních médiích nenajdete žádné otázky národní bezpečnosti, žádné riziko následování proruských politik; jedinou důležitou věcí je energetická bezpečnost.“

Orbán o válce na Ukrajině: Není to naše válka. A nemá zájem přerušit vazby na Rusko

Velká část maďarské společnosti, spoléhající na zavedená média, se s Orbánovými narativy ztotožňuje. „Solidarita a humanitární aspekty nejsou pro voliče Fideszu tak relevantní,“ dodala Urbanová. „Ne, že by byli bezcitní a akceptovali mučení či zabíjení civilistů, ale přičítají aspoň část viny Ukrajincům a postup Ruska je pro ně jaksi pochopitelný, když se NATO přibližuje k jejich hranicím.“

Nezávislá média v Maďarsku existují, jen jsou ekonomicky slabá; a lze bez problémů sledovat i ta zahraniční. „Samozřejmě je jistá část společnosti, jež sleduje prozápadní komunikace, ale její hlas je docela omezený,“ vysvětluje Urbanová. „S provládním mediálním impériem nemohou soupeřit.“