Býval rozumný šéf, teď se bojí ukázat slabost, říká autor Putinových projevů. Na koho chce hodit prohru na Ukrajině?
Před lety pracoval Abbas Galljamov (50) v Kremlu, v týmu, jenž psal projevy prezidentu Vladimiru Putinovi. Pamatuje ho jako schopného manažera, jenž svým lidem naslouchal – ale jen dokud nečelil kritice. „Celá jeho legitimita se zakládá na předpokladu, že je silný a pořád vyhrává,“ soudí Galljamov, jenž Kreml opustil po anexi Krymu, stal se nezávislým politickým analytikem – a kritikem Kremlu. Kvůli tomu nakonec odešel do Izraele. Tuto sílu ale Putin kvůli válce na Ukrajině ztrácí. Co s tím může udělat?
„Můj obecný dojem býval, že je dobrý manažer. Byl velmi racionální, logický. Tehdy byste si nepředstavili, co dělá nyní. Uměl pokládat otázky, netlačil na lidi – když jste velký šéf a projevíte svůj názor, ostatní se budou snažit ho podpořit, místo aby vyjádřili názor svůj – tomu se vyhýbal,“ popsal bývalý Putinův pisatel projevů v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda.
Putinovu proměnu si Galljamov vykládá tím, že když pro něj ještě pracoval, neřešily se doslova existenciální otázky. „Nebyly to věci, na nichž by záviselo jeho politické přežití. Nešlo o vztahy s NATO či ruskou opozicí, jež by se ho snažila svrhnout. A tak se nepotýkal s osobními útoky,“ přemítá dnes analytik. „Ale kdykoli byl obviňován z nějaké chyby, rychle se proměnil v absolutně iracionálního, emocionálního člověka. Velice mu záleží na ukazování síly. Je to jeho fetiš, nedokáže si představit, že by vypadal slabý.“
Konflikty s Kremlem
Pro Kreml přestal Galljamov pracovat roku 2014, odradila ho tehdy anexe Krymu. „Opustil jsem státní službu a řekl jsem si ‚nikdy víc‘. Druhý zlom nastal roku 2018, kdy jsem si uvědomil, že jsem s Kremlem přímo v konfliktu. To už jsem pracoval jako nezávislý konzultant, ale stále jsem udržoval relativně normální vztahy s prezidentskou administrativou. Ale tehdy se už tak špatná situace začala ještě zhoršovat – klesala podpora a po zemi začaly narůstat protestní nálady,“ vzpomíná Galljamov.
„Měl jsem s nimi jeden spor, druhý, třetí… A pak začali říkat: ‚Prostě pojdeš hlady, nebudeš mít peníze na nakrmení rodiny.‘ Nevyhrožovali mi tehdy vězením, to bych si vymýšlel. Ale vyhrožovali, že přijdu o všechny kontrakty a jako politický konzultant v Rusku nebudu moci pracovat,“ vzpomíná, proč se tehdy rozhodl přestěhovat do Izraele. Jisté zakázky ještě měl i na dálku, až do loňska: „Posledním zlomem byl začátek této války. Sotva vypukla – a já ji začal kritizovat – všechny mé ruské zakázky okamžitě skončily.“ Rusové ho tento týden zařadili na na seznam hledaných osob.
Kreml podle něj prezentuje Rusům vnější hrozbu – USA, Západ, NATO – už delší dobu, neboť se domácí situace zhoršuje a nemá, co jiného by nabídl, aby populaci udržel spokojenou. „Máme korupci. Klesá nám životní úroveň. Naše ekonomika umírá. Není tedy důvod říkat, že je tak chytrý, tak geniální. Takže jakmile lidé začnou o těchto otázkách přemýšlet, okamžitě se objeví názory, že by vlastně měli volit někoho jiného,“ prohlásil Galljamov v červnu 2022 v rozhovoru v Epicentru Blesku.
A tak musel v konfliktní rétorice Putin pokračovat. Když mohl prezentovat jisté úspěchy, do jisté míry to fungovalo. Třeba relativně hladkým ovládnutím Krymu. „To trvalo aspoň čtyři roky,“ hodnotí onen pocit vítězství, který v očích Rusů dává prezidentovi a jeho politice legitimitu. Nyní to potřebuje Putin zopakovat – pokud to dokáže, byť tomu situace nyní nenaznačuje, udrží zase lidi klidné. „Ale ne tak dlouho jako v případě Krymu. Možná to bude fungovat půl roku, rok. Pocity vítězství zahojí veřejné rány. Nebude tu euforie, ale lidé budou šťastní. Euforie už tu byla po Krymu, ale teď už vědí, že to k ničemu dobrému nevedlo. Mají tušení, že by budoucnost nemusela být tak zářná, jak nám tvrdí oficiální propaganda, ale i tak budou vítězství oslavovat.“
A pokud Putin výhru nepřinese? „Celá jeho legitimita se zakládá na předpokladu, že je silný a pořád vyhrává. Kouzlo by se vytratilo, očarování lidí by skončilo. Rozklad jeho legitimity – a tento proces už probíhá – by se velmi urychlil. Do roka, do dvou by z něj byl nenáviděný člověk, starý diktátor, tyran. A když nebude mít aspoň dnešní 30% podporu, může čelit převratu elit nebo vojenskému puči.“
Jednou z možností, jak se takovému scénáři aspoň částečně vyhnout, by bylo hodit vinu na někoho dalšího. Galljamov nyní soudí, že se do hry vrací Dmitrij Medveděv. Když Putinovi ústava roku 2008 neumožňovala ucházet se potřetí o prezidentský mandát, chopil se ho Medveděv a Putin zatím dělal předsedu vlády, s posílenými pravomocemi. Roku 2012 zase Medveděv Kreml pokorně „vrátil“ a funkce si prohodili, pak už si Putin nechal upravit ústavu, aby mohl vládnout opakovaně.
Roku 2020 předal Medveděv premiérský post Michailu Mišustinovi a stal se místopředsedou Bezpečnostní rady Ruské federace, což je ústavní poradní orgán prezidenta sdružující čelní představitele bezpečnostního aparátu. „Koncem loňského prosince jej Putin jmenoval prvním náměstkem Vojenskoprůmyslové komise, což dává Medveděvovi velké pravomoci, může aktivně zasahovat do vlády. A velmi aktivní tam je,“ upozorňuje Galljamov. Ještě před pár měsíci si to nemyslel, ale jestli hledá Putin svého nástupce, tak to dnes vypadá právě na Medveděva.
„Myslím, že ho v příštích pár měsících jmenuje premiérem, až pochopí, že jeho nová ofenziva selhala. Podaří-li se Putinovi vyhrát, nic měnit nebude, vítězství bude jeho zásluhou. Ale pokud bude cítit, že prohrává, myslím, že změní vládu.“ A tentokrát by Medveděv měl větší, politickou odpovědnost. „Putin mu dá pravomoc ovládat bezpečnostní složky a armádu a řekne mu ‚Jdi na to, vyhraj válku. Teď máš odpovědnost ty‘,“ soudí Galljamov.
Přiznat, že vsadil na špatného koně, by pro prezidenta bylo snazší než uznat vlastní odpovědnost za prohranou válku. A proč právě Medveděva? „Kolem Putina je mnoho loajálních lidí, ale tu loajalitu si neprověřil. S Medveděvem ano – čtyři roky byl Putinovým šéfem, ale stejně dodržoval dohodu a pak mu trůn vrátil. To bylo zřejmě z Putinova pohledu to nejdůležitější,“ uvedl pro Svobodnou Evropu.
