„Chtěl jsem to skončit.“ Zajatý Bohdan musel pracovat pro Rusy, kopal jim zákopy a hledal miny
22letý ukrajinský student Bohdan přežil celkem sedm měsíců v ruském zajetí, většinu času strávil nucenou prací pro nepřítele, čelil brutálním výslechům a falešné „deportaci“. Spolu s ostatními zajatci musel pro okupanty kopat zákopy a připravovat jejich stanoviště poté, co byl veřejně prohlášen za propuštěného. Na zveřejněném videu, kde ho Rusové nutí k odchodu z okupovaného ukrajinského území, Bohdan odchází směrem k záporožskému checkpointu, na svobodnou půdu se ale nedostal. „Chtěl jsem šlápnout na minu a skončit to.“
Bohdan se měl po třech měsících výslechů a bití dostat na svobodu, když v okupovaném městě Vasylivka v Záporožské oblasti odmítl přijmout ruské občanství. Okupanti ho následně odvedli ke kontrolní stanici, kde mu přečetli obvinění a odsoudili ho k „deportaci“ na území držená ukrajinskými silami. Muž měl následně odejít směrem ke svobodnému Záporoží, do města se ale nedostal.
Rusové muže po ukončení nahrávání záznamu z „deportace“ znovu zajali se slovy: „Nemůžeme tě nechat jít, viděl jsi naše pozice. Ale dáme ti šanci. Pracuj a přežiješ.“ Bohdan se pak na další čtyři měsíce nedobrovolně připojil k ostatním „deportovaným“ zajatcům, s nimiž kopal ruské zákopy a připravoval jejich další stanoviště.
Práce od rána do noci
„Byli jsme jen pracovní síla pro ruskou armádu. Na stole byla otázka našich životů a spásy,“ uvedl pro server Kyiv Independent Bohdan. Skupina zajatců se postupně rozrůstala a Bohdan po několika týdnech pracoval po boku dalších 17 Ukrajinců včetně tří žen. Lidé museli tvrdě pracovat od brzkého rána do pozdního večera, popisoval Bohdan. Rusové je mimo jiné nutili kontrolovat četná území a odhalovat nastražené nášlapné miny.
„Chtěl jsem šlápnout na minu a skončit to,“ vzpomínal Bohdan. První noci trávili zajatci zamčení ve sklepě kavárny nedaleko kontrolní stanice, později byli přesunuti do opuštěného domu. Podmínky v domě byly dle Bohdana překvapivě dobré, skupina měla přístup k tekoucí vodě, plynu, postelím i televizi.
„Ukrajinský útok mě zabít nemůže“
Zatímco muži kopali zákopy a věnovali se dalším fyzickým pracím, ženy zastávaly domácí práce v domech osídlených Rusy. Bohdan se v první linii musel častokrát schovávat před ukrajinskými útoky a viděl velké množství ukrajinských dronů, „na které jsme darovali peníze, aby se mohly koupit“, doplnil. „Věřil jsem, že nemůžu zemřít během útoku Ukrajinců,“ popisoval muž a dodal, že se kromě ofenziv museli schovávat i před návštěvami ruských státníků. Důvod, proč Rusové zajatce schovávali, Bohdan nezná.
Rodinní příslušníci mezitím začali žádat ukrajinské a ruské úřady o nalezení svých nezvěstných příbuzných. Bohdana a čtyři další zajatce v polovině března převezli zaměstnanci ruského ministerstva vnitra do okupovaného Melitopolu, kde muži několik dní čelili dalším výslechům. Bohdan uvedl, že všichni podepsali stížnosti na ruského kapitána, který je „unesl, protiprávně zadržel a vyhrožoval jim smrtí“. Mladý student byl propuštěn 16. března a dodnes zůstává na okupovaném území.
Při rozsáhlém ruském dronovém útoku na východoukrajinské město Charkov bylo v noci na dnešek zraněno nejméně 32 lidí včetně dvou dětí, uvedly místní úřady. Podle šéfa místní vojenské správy Oleha Syněhubova na Charkov zaútočilo nejméně 19 ruských dronů. Po zásahu musel být evakuován bytový dům.
Ruské ministerstvo obrany potvrdilo, že ukrajinská armáda v úterý útočila na ruské území americkými střelami dlouhého doletu ATACMS. Podle Moskvy byla cílem Voroněžská oblast a ruská armáda všechny střely zachytila, informuje dnes ruskojazyčná verze serveru BBC. Ukrajinský generální štáb přitom v úterý tvrdil, že ukrajinský úder střelami ATACMS byl úspěšný.
Letiště v polském Lublinu a v Řešově (Rzeszów), která byla dnes krátce uzavřena po ruském útoku na západě Ukrajiny, obnovila provoz, píše Reuters.
