Před válkou sám utekl na Slovensko jen s igelitkou: Co dělá chlapec (11) i jeho rodina teď?
S pouhou igelitkou, telefonním číslem napsaným na ruce a zcela sám překročil před rokem ukrajinsko-slovenské hranice jedenáctiletý chlapec ze Záporoží. U sebe měl doklady, mobil a číslo na příbuzné. Dnes je chlapec studentem 7. třídy slovenské základní školy, shledal se se svou maminkou a jeho sourozenci se učí na univerzitách.
Když chlapeček ze Záporoží došel na slovenské hranice úplně sám, místní nemohli věřit vlastním očím. „Dobrovolníci se o něj ochotně postarali, odvezli ho do tepla a poskytli mu jídlo a pití, které mu zabalili na další cestu,“ napsala slovenská policie s tím, že si všechny získal svým úsměvem a nebojácností.
Hassanův osud je velmi pohnutý. Již dříve prchal s ukrajinskou maminkou, třemi bratry a sestrou z rodné Sýrie před válkou. Jeho tatínek v zemi zemřel. Když chlapec dorazil i s příbuznými na Ukrajinu, vtrhli do země Rusové. Rodina se tak opět stěhovala.
Nejdřív šly Hassanovy sestry s bratrem. Po nich se sám vlakem vydal na Slovensko Hassan. Maminka Julie s ním jet nemohla, musela se starat o nemohoucí babičku. Dobrovolníkům na slovenské hranici je vděčná. „Zachránili život mému dítěti,“ uvedla.
Rodina si vybrala Slovensko jako destinaci částečně proto, že její nejstarší syn Zakaria tam už tři roky studoval na univerzitě, takže zemi znal a mluvil jejím jazykem, informoval server Spectator. „Představa okupace je pro mně mnohem děsivější než ostřelování,“ vysvětlila maminka.
Z Ukrajiny ale ona sama jen tak nemohla. A to kvůli své matce. „Nebylo možné s ní někam utíkat,“ svěřila se. Rozhodla se, že alespoň své děti vypraví evakuačním vlakem do bezpečí na Slovensku. Hassan jel až jako poslední z nich. „Bez bratrů a sester byl nesvůj,“ popsala. Nakonec souhlasila s tím, že jedenáctiletého syna pošle vlakem na západní Ukrajinu a poté do Bratislavy.
„Často si tu situaci přehrávám v hlavě a přemýšlím, jestli to nešlo udělat jinak. Připadám si jako kočka, která svá koťata po jednom přemisťuje na bezpečné místo,“ přiznala. „Na ruku jsem mu napsala telefonní číslo na bratra, na té cestě se mohlo stát cokoli,“ uvedla s tím, že s rizikovými situacemi už má zkušenost ze Sýrie.
V igelitové tašce pak prý Hassan vezl sladkosti pro své sourozence. Maminka věří, že příběh o cestě jejího syna pomohl lidem pochopit, že je důležité si navzájem pomáhat a podporovat se.
Do vlaku na Slovensko pak nastoupila i ona. „A nakonec jsme se společně všichni sešli,“ usmívala se. Společně žijí v Bratislavě a Hassan studuje sedmou třídu základní školy. „Žijeme tu, ale pořád nevíme, co přinese zítřek,“ dodala Julie při myšlenkách na válkou zdevastovanou Ukrajinu. Se staršími dětmi chodí na brigády, aby se na Slovensku všichni společně uživili. I přesto celá rodina potřebuje finanční pomoc.