Ženy, které brání Ukrajinu před Putinem: Musíme bojovat, jinak přestaneme existovat jako národ
Ukrajinská armáda je jedna z nejvíce feminizovaných armád v Evropě, uvedla před časem ukrajinská náměstkyně ministra obrany Hanna Maliarová. Co některé z těchto ukrajinských žen zažívají při obraně země před Putinovou armádou, která vtrhla do jejich vlasti, o tom píše ve své reportáži server The Kyiv Independent.
Hromada krabic naplněných pytli na mrtvoly přivítala návštěvníky na centrále Hnutí ukrajinských veteránek, což je největší ukrajinská vojenská ženská organizace. Prázdné pytle byly připraveny na odvoz do Bachmutu, města v Doněcké oblasti, kde probíhají těžké boje již po dobu několika měsíců, řekla Olena Charčenková, pracovnice, která má na starosti expedici. „Tohle děláme skoro každý den,“ dodala.
„Naše hnutí jsme založily na obranu práv vojaček a veteránek,“ říká Kateryna Prijmaková, zástupkyně vedoucí organizace. „Nicméně ruská invaze nás donutila se maximálně soustředit na podporu armády,“ vysvětluje.
Dlouhá chodba vede k několika místnostem plných zásob vojenské a humanitární pomoci. Dále je zde dílna na výrobu dronů, místnost na tkaní ochranných sítí a obrovská místnost, kde dobrovolníci šijí a navrhují vojenské uniformy pro ženy. Téměř všechno obdrží armáda, především ženský personál, popisuje Charčenková.
Zhruba 50 000 žen ve službě, z nichž zhruba 5000 je ve přední linii, znamená, že ukrajinské ozbrojené síly jsou jedny z těch nejvíce feminizovaných v Evropě, uvedla náměstkyně ministra obrany Hanna Maliarová.
Dělostřelkyně: Rusům je jedno, na co střílí
Více než 600 kilometrů východně od Kyjeva, ve vesnici Yats'kivka v Doněcké oblasti – součásti Donbasu – se poručice Ljubov Plaksjuková chystala na další bitvu. Coby první žena, která vede dělostřelecké jednotky ukrajinské armády, začala bojovat ve válce 24. února v ranních hodinách, když se její jednotka ocitla dle jejích slov pod nepřetržitou palbou z ruské strany během prvních pár hodin od zahájení invaze.
„Je těžké bojovat proti oponentovi, který má převahu v počtech i výzbroji a je mu jedno, na co střílí,“ uvedla.
Plaksjuková má ve své jednotce pouze jednu další ženu. Říká, že její pohlaví nehraje žádnou roli, její mužští podřízení ji plně respektují díky její profesionalitě. „Jsem tady, protože jsem o to usilovala,“ uzavřela.
„Život mě na to nepřipravil“
Více než 1 100 kilometrů směrem na západ ve městě Ustyluh na hranicích mezi Ukrajinou a Polskem, pracuje 26letá Alina Paninová jako pohraniční strážkyně a provádí celní kontroly s pomocí služebního psa – anglického kokršpaněla. Vždycky měla zájem o práci se psy a již od dětství toužila po kariéře v uniformě, ale na rozdíl od Plaksjukové nikdy nečekala, že se octne v epicentru válku. „Život mně nepřipravil na to, co se stalo,“ řekla.
Když Rusko zahájilo v únoru invazi, byla v Mariupolu, kde pracovala v přístavu a kontrolovala náklad, jestli v něm není pašované zboží. Krátce poté, co první ruské rakety zasáhly Mariupol, jí bylo nařízeno přidat se k obranným silám a bránit menší ocelárnu, následně se přesunula do větší obležené ocelárny Azovstal.
Zatímco ruské jednotky dobíjely poslední baštu ukrajinského odporu, podporovala ukrajinské bojovníky, vařila pro ně a starala se o zraněné společně s dalšími ženami. „Říkali, že pohled na nás jim dává naději,“ vzpomínala.
V polovině května pobývala Paninová se stovkami ukrajinských vojáků, kteří se vzdali do nejistého osudu po týdnech ukrývání v bunkrech a tunelech Azovstalu. Byla držena po dobu čtyř a půl měsíce v notoricky známé Ruskem kontrolované Olenivce, věznici v Doněcku, kde byly desítky rukojmích zabity v červenci během smrtícího útoku.
Tam žila v nelidských podmínkách s dalšími 28 ženami v cele původně navržené pro čtyři lidi. Ale nejtěžší byla izolace od světa venku, dodala.
Paninová byla propuštěna s více než 100 ukrajinskými ženami během velké výměny vězňů mezi Ukrajinou a Ruskem v říjnu. Po mnoho dní, kdy měla zavázané oči, cestovala zpátky domů přes ruské území a Krym. Její manžel, také voják, se kterým žila v Mariupolu, zůstal v ruském zajetí.
„Stala jsem se tvrdší a silnější, než jsem si kdy myslela, že by bylo možné,“ řekla Paninová. „Ale naučila jsem se, že muži také brečí, kteří vidí své kamarády každý den umírat,“ dodává.
Po krátké době, kdy se rehabilitovala a odpočívala, řekla, že se rozhodla vrátit do vojenské služby, aby dle vlastních slov mohla dělat cokoli, co přivede vítězství o něco blíž.
Kdybys raději zůstala doma s dětmi...
Ale zpátky do Hnutí ukrajinských veteránek. „Ukrajina postupuje kupředu superrychlým tempem. Prokázali jsme, že dokážeme ustát ruskou invazi, ale tohle všechno nestačí k bezprostřednímu vítězství,“ řekla Prijmaková, zatímco si sedla zpátky do křesla uprostřed rušné kanceláře.
„Věk a pohlaví nehrají žádnou roli, co se týče motivace k boji,“ říká přesvědčeně. Realita však byla rověž taková, že když začala válka na Donbase, ukrajinská armáda, která byla pronásledována korupcí, nedostatkem základních zásob a mnoha jinými problémy, se často otevřeně vyjadřovala vůči ženám nepřátelsky.
„Slýchaly jsme fráze jako: ‚Ve válce není pro ženu místo. Kdybys raději zůstala doma s dětmi. Když zemře žena, morálka všech je ztracená.‘ Dělo se to pořád,“ vzpomínala.
Problémy v postavení žen v armádě
Do roku 2018 neumožňovala ukrajinská legislativa ženám stát se součástí bojů, řekla socioložka Anna Kvitová, která se výzkumu ukrajinských vojaček věnuje od roku 2015 spolu se svými kolegy z advokačního projektu Invisible Battalion. Důsledkem toho byly dobrovolnice přiřazeny do rolí kuchařek, uklízeček a účetních, i když se účastnily nepřátelských akcí jako ostřelovačky, operátorky granátometů, průzkumné vojačky nebo dělostřelkyně.
Tato právní diskriminace připravila většinu žen, které sloužily ve válce na Donbasu, o přístup k sociálním či vojenským výhodám, o vojenská vyznamenání a kariérní možnosti v ozbrojených silách, upozorňuje Kvitová.
Nyní, přestože zmizela právní diskriminace díky tlaku společnosti, spousta problémů zůstala a nové vypluly na povrch. Ukrajinská armáda začala vydávat uniformy pro ženy téměř po 9 letech od války. Kvitová to považuje za postup, ale zároveň to vnímá tak, že pro ženy není připraveno ani základní vybavení.
Prijmaková, která strávila dva týdny službou jako zdravotnická záchranářka během ukrajinské protiofenzivy v Chersonské oblasti, řekla, že ukrajinské vojačky vstoupily do popředí až po letech, kdy předtím byly po celou dobu neviditelné.
„Všechno tohle mučení“
Podle Kvitové, přestože došlo k velkým změnám pro ženy v armádě, sexuální obtěžování není v ukrajinském zákoně příliš dobře definováno, stále neexistují žádné relevantní procedury, které by tento problém dokázaly v armádě řešit, a tak bývá sexuální obtěžování nenahlašováno.
Oksana Hryhorjevová, gender poradkyně velitele Ozbrojených sil Ukrajiny, uvedla, že od začátku invaze obdržela pouze dvě hlášení ohledně obtěžování či diskriminace ohledně genderu. Ale tvrdí, že je to skutečným odrazem reality. „V přední linii se neodehrává žádné obtěžování,“ řekla. „Díky ženám v armádě ukazují muži své lepší já,“ pokračuje.
Hryhorjevová řekla, že většina jejího úsilí směřuje k řešení následků sexuálního násilí páchaného ruskými vojáky v oblastech znovu zabraných Ukrajinou. Dále řeší rehabilitaci vojáků, u kterých se vyvinula posttraumatická stresová porucha v důsledku zkušenosti ze zajetí, a také podporuje rodiny vojáků, kteří ve válce zemřeli. „Přesvědčení, že v armádě není pro ženy místo je pozůstatkem sovětské mentality,“ řekla Hryhorjevová.
Prijmaková se však domnívá, že kdyby Ukrajinky nebojovaly za svá práva stejně jako za svoji zemi, měla by ukrajinská armáda mnohem méně žen a nebyla by tím, čím je dnes. „Možná musíme projít celým tímto mučením, abychom se jako společnost dále vyvíjeli,“ řekla. „Jinak přestaneme existovat jako národ a stát."
Vážení čtenáři, pro dnešek se s vámi loučíme. Pokračovat budeme zase zítra ráno. Přejeme vám dobrou noc.
Při ruských nočních útocích na Kyjev zahynulo 14 lidí, uvedli ukrajinští záchranáři poté, co vytáhli tělo z domu na bulváru Václava Havla.
Česko je připravené prodloužit program dodávek těžké munice na Ukrajinu do roku 2026, uvedl ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.) v rozhovoru pro americkou agenturu Bloomberg. Rozhovor dnes publikoval americký server. Klíčové podle něj bude zachování podpory muniční iniciativy po sněmovních volbách v ČR letos na podzim.
Ministr v interview uvedl, že česká muniční iniciativa podpořená spojeneckými penězi „změnila pravidla hry na bojišti“, píše Bloomberg. Ukrajinské síly mají nyní k dispozici přibližně jednu dávku střeliva na každé dva výstřely vypálené Ruskem, přičemž na začátku války v únoru 2022 byl poměr 1:10, řekl agentuře Lipavský.
