Úterý 31. ledna 2023
Svátek slaví Marika, zítra Hynek
Zataženo, sněžení 2°C

Těhotná ukrajinská medička trpěla v ruském zajetí 5 měsíců: „Slíbila jsem dítěti, že nebudu brečet“

Autor: DVL, swp - 
4. prosince 2022
05:00

Medičku Marianu Mamonovou zajali ruští vojáci během bojové mise v Mariupolu. Zatímco zachraňovala životy, zjistila, že je těhotná, píše The Kyiv Independent. V ruském zajetí byla 5 měsíců, byla vyslýchána a žila v cele s dalšími 40ti ženami. Rusové jí vyhrožovali, že dítě seberou a odvezou do ruského sirotčince. Byla také svědkyní obří exploze v Olenivce, při které zemřelo 50 ukrajinských válečných zajatců. V září se konečně dočkala výměny vězňů, krátce na to porodila holčičku Annu. Popřál jí i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Co dalšího prožila ve vězení? Dozvíte se v dnešním článku.

Ještě předtím než porodila své první dítě, ukrajinská vojenská medička Mariana Mamonová byla přinucena nastoupit na letadlo v ruském městě Taganrog. Měla zakryté oči a zavázané ruce. „Víte, kam nás berou?“ slyšela hlas muže, který seděl vedle ní.

Bylo tam mnoho ukrajinských válečných vězňů, kteří stejně jako ona měli nastoupit do letadla, ale nikdo nevypadal, že by věděl, kam mají namířeno.

Hodně z nich se obávalo, že budou převezeni do věznic v odlehlých částech Ruska, ale jejich otázky byly brzy zodpovězeny ruským úředníkem.

„Domů,“ řekla Mamonová. „Jedeme domů.“ Na tento moment čekala pět dlouhých měsíců.

Kapitánka zdravotnické služby 36. samostatné námořní brigády 31letá Mamonová byla zajata s dalšími ukrajinskými vojáky ruskými silami během bojové mise v Mariupolu na začátku dubna – zhruba tři měsíce od té doby, co zjistila, že je těhotná.

Ruští vojáci Mamonovou zamkli v zajateckém táboře v Olenivce v Doněcké oblasti, kde byla svědkem masakru obránců Mariupolu v Olenivce na konci července.

Mamonová sdílela malou vězeňskou celu s dalšími 40ti ženami a byla nucena spát na studené podlaze pod jednou z dvoupatrových postelí. Měla jen tenkou deku. Vypověděla, že ji ruští vojáci mnohokrát vyslýchali a vyhrožovali jí, že jí seberou dítě.

Mrzla a hladověla, ale neztrácela naději. „Slíbila jsem svému dítěti, že nebudu brečet, a dodržela jsem to až do konce,“ řekla medička.

Byla mezi 215 ukrajinskými obránci propuštěnými z ruského vězení během velké výměny zajatců z 21. září. Čtyři dny poté, co se vrátila na Ukrajinu, porodila zdravou holčičku jménem Anna. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj jí pogratuloval ve videoprojevu. „To je další důkaz, že život vždy zvítězí nad jakýmkoli zlem,“ řekl prezident. „Zlo pod ruskou vlajkou není výjimkou.“

Nový život uprostřed války

Mamonová a její manžel Vasyl Mamonov, právník ze Lvova, dítě nějakou dobu plánovali. Poznali se v Mariupolu, rodném městě Mamonové, v roce 2020 a další rok se vzali. Zatímco si zvykli na vztah na dálku, medička řekla, že se chce přestěhovat z východu Ukrajiny do Lvova, aby byla blíže svému manželovi. Rusové ale zhatili její plány.

24. února již její prapor zaujal pozice ve vesnici Šyrokyne, kde čelil těžkým útokům Rusů. „Nikde se nedalo ukrýt,“ vzpomínala medička. „Používali jsme neprůstřelné vesty a přilby.“

Během těchto tvrdých bojů zachraňovala životy, když evakuovala zraněné vojáky z bojiště.

Její prapor se přesunul do Mariupolu v Doněcké oblasti na začátku března. Usadili se v jednom z obřích hutnických podniků, továrně Illich Steel and Iron Works. Podobně jako civilisté a vojáci v Azovstalu se ukryli v ocelárně, v Mariupolu se skryli do této továrny. „Každý den bylo bombardování intenzivnější,“ vzpomínala medička.

Svěřila se, že nejtěžší bylo přijít o vojáky, které znala. Vzpomínala na jeden moment, kdy ji jeden mladý voják žádal, zatímco umíral, aby jeho matce neřekla, že je zraněný, ale že se mu daří dobře. „Jeho matka zavolala, když mi jeho mrtvé tělo leželo v náručí,“ řekla Mamonová. „Volala a volala, ale my to nedokázali zvednout.“

V Mariupolu uprostřed smrti, bolesti a ničení si Mamonová uvědomila, že v jejím těle roste nový život, ale místo radosti pocítila strach. „Věděla jsem, že nemám kam jít, kam utéct, koho žádat o pomoc,“ řekla.

Svému manželovi tuto skutečnost zatajila, bála se, že by neunesl, kdyby mu zemřela žena i s dítětem.

Nicméně to nebyla smrt, čeho se obávala nejvíce. To bylo ruské zajetí.

Když pracovala v armádě, slyšela mnoho příběhů o ruských vojácích, kteří mučí, bijí a znásilňují ženy ve vězení. Takže když započala invaze, požádala svého kolegu z praporu, aby ji zabil, pokud je zajmou Rusové.

„Žádné slitování“

Jednu pozdní noc na začátku dubna jela Mamonová s dalšími ukrajinskými vojáky autem okolo Mariupolu. V tu chvíli je zastavili ruští vojáci. „Zdravím, soudruzi. Odteď jste válečnými zajatci Ruské federace,“ prohlásil jeden z nich.  

Její srdce začalo divoce bušit. Ruští vojáci jí sebrali helmu a vestu, zatímco na všechny mířili zbraněmi. „Pokud se rozhodnete utéct, ihned budete zastřeleni,“ pokračoval ruský voják. „V zajetí máte alespoň nějakou šanci na přežití. Pokud tady zemřete, vaši příbuzní nedostanou vaše tělo.“

„Uvědomíte si, že váš život může během sekundy skončit,“ popisovala Mamonová. „Vojáci vám nepomůžou. Vy jim nepomůžete. Tak to je, to je konec…“

Následující tři dny je ruští vojáci zamkli do bývalého skladu obilí mimo Mariupol, než je přesunuli do vězení tři kilometry od Olenivky. Jelikož toto území Rusové okupovali už v roce 2014, vznikl tam také internační tábor.

„Cely nebyly vytápěné. Museli jsme spát na studené podlaze,“ uvedla Mamonová. V té době také poprvé ucítila, jak její dítě kope.

První dva měsíce byla v cele se 40ti ženami. Mezi nimi byly válečné zajatkyně z Národní gardy, pohraniční stráže a pluku Azov. Byly mezi nimi také obyčejné ženy. Mamonová řekla, že cela byla určena 6ti lidem, takže na každou postel připadly tři ženy. Další musely spát na malých lavicích, na stole nebo blízko záchodu. Ruští vojáci je nechali se vysprchovat až po třech týdnech od příchodu. Po měsíci od zajetí ji poprvé vzali ven z cely, ze které jde vidět jen nebe. Procházka trvala 10 minut.

Mamonová hladověla, každý den dostávala stejnou kaši a polévku. „Bylo to jako nacistický koncentrační tábor,“ vyprávěla. „Lidé, kteří jsou odsouzení za určitý zločin, vědí, kdy celu opustí. Váleční zajatci však ne.“ Brzo poté začaly výslechy.

Ptali se jí, proč Ukrajina „zaútočila“ na Donbas v roce 2014, proč se Ukrajina nechce opětovně připojit k Sovětskému svazu, což jsou otázky vyvolané ruskou propagandou. Vyhrožovali jí, že ji přesunou do vězení v Rusku, nebo že jí seberou dítě a následně ho předají do sirotčince v Rusku, takže ho Mamonová nikdy nenajde.

Ona sama nebyla fyzicky mučena, ale slyšela, jak ukrajinští vojáci byli surově biti. Ruští dozorci jí také sdělili, že oni jsou „hodní“ ve srovnání s podobnými věznicemi v Doněcku. Řekl jí, že tam ukrajinské ženy hlídají Rusky, které neznají žádné slitování.

Svědkyní exploze v Olenivce

Horory, které prožívala v ruském zajetí, vyvrcholily 28. července, kdy medička nedaleko uslyšela dvě hlasité exploze. „Stalo se to tak 500 metrů od místa, kde jsem byla já,“ vysvětlila. Jejich dozorci je ihned opustili. „Z vašich chlapců tam nic nezbylo,“ oznámili zajatcům, když se vrátili zpátky.

Rusové označili za útočníky Ukrajince, tvrdili, že to způsobily raketomety HIMARS dodané z USA. Ukrajina obvinění odmítla. Podle ukrajinské generální prokuratury Rusko pravděpodobně použilo termobarickou munici ve věznici Olenivka a zabilo přes 50 válečných zajatců.

Ode dne výbuchu se začala bát, že se jí stane něco podobného. Jelikož se blížil termín porodu, odvezli ji do nemocnice v okupovaném Doněcku. Tam s ní zacházeli dobře, dostávala dostatek jídla a léků, ale bála se porodu v zajetí. „Bála jsem se, že mé dítě vezmou do sirotčince a mě přemístí jinam,“ vypověděla. Doufala, že bude propuštěna při výměně zajatců 24. srpna, ale nestalo se tak. Znovu doufala koncem září. Pak se ruský důstojník zeptal jejího lékaře, jestli bude schopná převozu ve svém stavu.

Vzali ji z Doněcka do letadla v ruském městě Taganrog. Začala ruskému důstojníkovi opakovat, že porodí na místě, pokud jí neprozradí, kam mají namířeno. „Řekl mi: ‚Neboj se, Mariano, jedeš domů.‘“

O několik dnů později konečně došlo k výměně zajatců. Medička porodila dceru Annu. Prý jí jednou povypráví příběh o zajetí. Zatím si však přeje, aby vyrůstala ve štěstí a míru. Dodala, že by se vrátila do služby. „Ničeho nelituji,“ uzavřela. „Protože jsme zachránili mnoho životů a hodně vojáků. Takže to celé stálo za to.“

23:02
Dnes

Děkujeme za pozornost, kterou našemu online přenosu věnujete. Vše, co se týká ruské agrese na Ukrajině, budeme sledovat zase od úterního rána.

22:26
Dnes

Americký ministr zahraničí Antony Blinken při nadcházející návštěvě Číny hodlá mimo jiné hovořit o válce na Ukrajině, o klimatické změně i o armádách obou zemí. Novinářům to dnes řekl bezpečnostní mluvčí Bílého domu John Kirby. Blinken Čínu navštíví 5. a 6. února.

21:38
Dnes

Hlavní cenu v soutěži Czech Press Photo 2022 vyhrál snímek volného fotografa Vojtěcha Dárvíka Mácy Masakr v Buči. Je ze série fotografií, která dokumentuje válečné události v ukrajinských městech Buča a Irpiň. Mezinárodní porota vítězný snímek vybrala z více než 6000 prací, které do 28. ročníku soutěže přihlásilo 234 autorů z Česka a Slovenska. Lidé si budou moci nejlepší snímky z fotožurnalistické soutěže prohlédnout od středy do konce července v Národním muzeu, kde dnes pořadatelé vyhlásili výsledky.

Vítěz Czech Press Photo 2022 Vojtěch Dárvík Máca u své fotografie. (31.1.2023) Vítěz Czech Press Photo 2022 Vojtěch Dárvík Máca u své fotografie. (31.1.2023)
Zobrazit celý online

Video  Epicentrum: Vít Rakušan o prvním roce vlády, válce i migrační krizi  - Markéta Volfová, Lukáš Červený
Video se připravuje ...

Video se připravuje ...
Další videa