„Měli naše jména a blížili se.“ Novináři popsali dramatický útěk před Rusy v Mariupolu
Jediní dva novináři pracující pro zahraniční média podávali v posledních dnech svědectví o utrpení obyvatel obklíčeného Mariupolu a o útocích Ruska na civilní cíle v tomto městě na jihovýchodě Ukrajiny. I proto, že jejich zpravodajství protiřečilo oficiální propagandě Moskvy, se staly z Mstyslava Černova a Jevhena Maloletky terče pro ruské síly. Z Mariupolu se jim s pomocí ukrajinských vojáků podařilo uprchnout na poslední chvíli. Jejich příběh přinesla agentura AP, pro kterou pracují.
„Rusové nás pronásledovali. Měli seznam jmen, včetně našich, a přibližovali se,“ začíná vyprávění Černov, který s Maloletkou obléhání Mariupolu dokumentovali od prvního dne války.
„Dělali jsme reportáž uvnitř nemocnice, když se chodbami začali plížit ozbrojenci. Chirurgové nám dali bílé úbory, které jsme si oblékli jako maskování. Za úsvitu dovnitř náhle vtrhl tucet vojáků. ,Kde jsou ti novináři, do prdele?‘ ptali se. Podíval jsem se na pásky na jejich rukou - modré, ukrajinské - a přemýšlel, jak pravděpodobné je, že to jsou přestrojení Rusové. Vykročil jsem dopředu, abych se identifikoval. ,Přišli jsme vás dostat ven,‘ řekli,“ líčí fotograf a filmař narozený v ukrajinském Charkově.
Ruští vojáci dobyli další dvě ukrajinské vesnice, Nečajivku v Dněpropetrovské oblasti na jihovýchodě a Cehelne v Charkovské oblasti na severovýchodě země. Tvrdí to ruské ministerstvo obrany. O den dříve Moskva uvedla, že Rusové dobyli tři východoukrajinské vsi - Haj v Dněpropetrovské oblasti, Platonivka v Doněcké oblasti a Dvoričanske v Charkovské oblasti.
Pondělní ani dnešní informace nebylo možné ověřit z nezávislých zdrojů a ukrajinská strana je nekomentovala.
Vše ukazuje na to, že za sabotáží na polské železnici stály ruské tajné služby, uvedl dnes mluvčí polského ministra pověřeného koordinací zvláštních služeb. O víkendu trať mezi Varšavou a Lublinem na východě Polska, která se mimo jiné používá k přepravě zbraní pro Ukrajinu, poškodil výbuch - podle premiéra Donalda Tuska šlo o sabotáž. Nikdo nebyl zraněn. Polská prokuratura zahájila vyšetřování.
„Ti, kdo si sabotáž objednali - a vše ukazuje na to, že to byly ruské zvláštní služby - by si velice přáli dozvědět se, kterým směrem se vyšetřování ubírá,“ řekl mluvčí ministra-koordinátora zvláštních služeb Jacek Dobrzyński podle serveru Onet po jednání vládního výboru pro národní bezpečnost. Novináře vybídl k opatrnosti a varoval, že informace z neznámých zdrojů mohou být „typickými ruskými dezinformacemi“, sloužícími ke znejistění společnosti, k nahánění strachu.
Polské zpravodajské služby už vědí, kdo zakoupil SIM-karty do mobilních telefonů, které měly posloužit k odpálení dvou náloží na kolejích, uvedla rozhlasová stanice RMF-24 s tím, že novinky z vyšetřování se její reportér dozvěděl neoficiálně. Na trati byly dvě nálože, ale jedna z neznámých důvodů nevybuchla, a tak bylo možné zajistit SIM-kartu polského operátora. Její kupec, jehož osobní údaje se podařilo získat, ještě nemusí být pachatel.
„Připravujeme oživení jednání a připravili jsme řešení, která nabídneme našim partnerům,“ ohlásil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zítřejší návštěvu Turecka. Ukončení války je pro jeho zemi zásadní prioritou. „Pracujeme také na obnově výměn válečných zajatců,“ uvedl dále Zelenskyj. Turecko pomáhalo jako prostředník při jednání s Ruskem, s nímž má oproti všem ostatním členům NATO dobré vztahy.
Skupina vyběhla ven a devět, deset minut utíkala ulicemi a vybombardovanými budovami. Když ruské rakety dopadaly příliš blízko, lehli všichni na zem. Nakonec se i s pomocí obrněných vozů dostali do potemnělého suterénu. Až tam jim jeden policista řekl, proč ukrajinští vojáci riskovali své životy, aby je dostali z nemocnice.
„Když vás (Rusové) chytí, natočí vás na kameru a donutí říct, že všechno, co jste tady natočili, je lež,“ vysvětlil jim. „Všechno vaše úsilí a všechno, co jste v Mariupolu udělali, přijde vniveč,“ dodal policista.
Svědkové pekla. Ven se dostali s plačící matkou
A nebylo toho málo. Černov s Maloletkou z města, které před válkou mělo 430.000 obyvatel, do světa posílali informace o životě bez elektřiny, telefonického signálu, vody či dodávek jídla, o zabitých dětech, o útocích na obytné domy i nemocnice. Právě od dvojice novinářů, kteří často komunikovali jen přes satelitní telefon, se velká část světa dozvěděla o ruském útoku na porodnici v Mariupolu, jenž se stal symbolem brutality této války.
Když 15. března v jedné z nemocnic fotili a natáčeli přeživší útoku, který se ruská propaganda snaží bagatelizovat, dorazily na místo ruské tanky. „Byli jsme obklíčeni: Tucty doktorů, stovky pacientů a my,“ vzpomíná Černov. Po setmění dorazili ukrajinští vojáci.
„Nepřipadalo mi to jako záchrana. Přišlo mi, že nás jen vezou z jednoho nebezpečí do druhého. V té době už nikde v Mariupolu nebylo bezpečno… Každou chvíli jste mohli zemřít,“ říká třicátník, jenž se nakonec s kolegou a tříčlennou rodinou dostal do vozu Hyundai směřujícího v humanitárním konvoji pryč z obklíčeného města.
„Lidé byli nervózní. Hádali se, křičeli na sebe. Každou chvíli se objevilo letadlo nebo nálet. Země se třásla. Projeli jsme patnáct ruských kontrolních stanovišť. Na každém z nich se matka sedící vpředu našeho auta divoce modlila, dost hlasitě na to, abychom to slyšeli,“ vypráví Černov, který při průjezdu každou další kontrolou ztrácel naději, že Mariupol válku přežije.
„Z Mariupolu se toho dne dostalo pryč asi 30.000 lidí - tolik, že ruští vojáci neměli čas nahlížet důkladně do aut s okny zakrytými třepotajícími se kousky igelitu,“ líčí. „Když jsme zastavili před šestnáctým kontrolním stanovištěm, slyšeli jsme hlasy. Ukrajinské hlasy. Cítil jsem obrovskou úlevu. Matka, která seděla vepředu, začala plakat. Dostali jsme se pryč,“ říká Černov.
„Byli jsme poslední novináři v Mariupolu. Teď už tam žádní nejsou,“ dodává.
