Ukrajinská poslankyně pro Blesk: Při hlasování nám šlo o život. Všichni jsme Putinovými terči

„Ještě pár dní před invazí jsme nevěřili, že by Putin zaútočil v takovém rozsahu. Nikdo, ani na nejvyšších patrech ukrajinské politiky. Mysleli jsme, že možná bude postupovat Donbasem, ale co se stalo, nikdo nepředvídal,“ vrací se Kira Rudyková k týdnům a dnům před invazí, kdy se už za hranicemi šikovaly deseti tisíce ruských vojáků na údajných cvičeních - a to i v Bělorusku; noviny byly plné varování amerických tajných služeb o bezprostřední hrozbě invaze…

V parlamentu v té době probírali, jak legalizovat zbraně pro účely domobrany. „Já jsem sice vůdkyní liberální strany, ale ten návrh jsem nepovažovala za dobrý a zablokovala ho se slovy, že naše země na to není připravená. Dva dny poté jsem sama měla v rukou zbraň. Dva dny poté,“ připomíná moment, jímž se tak trochu proslavila. Tedy fotkami, na nichž v prvních dnech invaze pózovala doma s kalašnikovem - napřed neohrabaně, postupně se ho naučila držet, rozebírat, nabíjet a střílet z něj.

„Jsem ukrajinská žena. Mám ráda barevné tulipány, pilates, růžovou barvu. Sázet květiny, procházet se do noci, svou kočku Michelle. Čichat k novým parfémům, smát se nahlas, nosit měkké ponožky, co trochu kloužou po podlaze,“ napsala tehdy na sociální sítě. „A teď všechno, co mám ráda, je potřeba chránit. Ukazuje se, že každý z nás musí vzít zbraň a plnit svou povinnost. Ne proto, že by tu nebyli muži, ale proto, že můžeme. A my to uděláme,“ shrnula 25. února. „Nevěřili byste, jak hluboká změna to je, najednou muset vzít zbraň a jít bránit to, co milujete,“ vzpomíná nyní.

Když ke vpádu ruských vojsk oné noci skutečně došlo, Kiře to nejprve nedocházelo. „Těsně před invazí se probíral zákaz ohňostrojů. V parlamentu jsem také šéfkou skupiny pro ochranu zvířat, hodně jsem na tom pracovala. A 24. února, v pět hodin ráno, sotva jsem slyšela výbuchy poblíž mého domu, tak jsem si nejprve pomyslela: ‚Co se děje? Vždyť jsme už ohňostroje zakázali!‘ Jak jsme se v těch pět ráno probouzeli, začali jsme si uvědomovat, co se děje a co máme dělat. Když začne válka, parlament v každé zemi má jediný úkol: Sejít se a odhlasovat stanné právo. To dává armádě, generálům pravomoc jednat, v zásadě uvede zemi do války. Jenže podle ústavy se ukrajinský parlament může sejít jedině v oficiálním sídle. Asi tak ve čtvrt na šest jsme si začali volat s ostatními parlamentními šéfy a řešit, zda lidi do Verchovné rady dostaneme.“

Putinovy terče

„Každý byl mimořádně rozrušený, snažil se se svými rodinami o evakuaci, nikdo nebyl připravený na válku. Začalo nás děsit, co se stane, když se poslanci nesejdou. Pak nám začala volat ochranka: ‚Uvědomujete si, co se děje? Všichni jste terč.‘ Parlament leží uprostřed parku a má skleněný strop. Prostě, ‚tref mě, Putinův letoune‘. Takže nám řekli: ‚Dostanete deset minut, nějak všechny poslance shromážděte a odhlasujte stanné právo.‘ Tak jsme telefonovali jednotlivým poslancům.“

A pak se Verchovna rada začala scházet. „Víte, jak parlamenty ze sovětských dob vypadají. Ohromná monumentalistická budova, ponurá, navržená tak, abyste se i coby poslanec cítil malý a bezvýznamný oproti celému socialismu. Představte si tuto budovu úplně potemnělou, s okny zacpanými pytli písku a se třemi stovkami vojáků. A ti nám řekli, ‚OK, jděte dovnitř‘. Tak jsme šli a mohli jsme spočítat účast. Ze 420 poslanců jich 400 přišlo,“ vzpomíná s hrdostí. „Někteří už na sobě měli uniformy, pak šli rovnou na frontu. Těch deset minut jsme hlasovali jako o život – a zpívali jsme státní hymnu, abychom zamaskovali, jak jsme vyděšení.“

Bývalá Miss Ukrajina vstoupila do řad armády: „Pro Putina mám schovanou kulku,“ říká

„V ten moment jsme si s ostatními parlamentními lídry přísahali, že se budeme snažit zůstat jednotní, jak dlouho jen bude možné. Že všechny spory a politické debaty povedeme v zákulisí a navenek budeme jednotná fronta, jakkoliv těžké a bolestivé to je - a mohu vám říci, že velmi bolestivé. Technicky zůstávám vůdkyní opoziční strany, ale teď se politický systém Ukrajiny změnil, všichni pracujeme společně,“ objasňuje politička.

Parlament se formálně schází zhruba jednou za dva týdny, obvykle v utajení. „Pozice se dopředu dohodnou a jen rychle hlasujeme, bum bum bum. Ani se zasedání formálně nezahajuje, neuvede se televizní přenos pro občany, má to velice praktický průběh… Naučili jsme se, že politická debata je luxus. Nyní, když něco kritizujete, na něco máte názor, tak se toho ruská propaganda může chytnout a obrátit to proti vám. Ceníme si demokracie, ale teď jsme se jí coby politici museli do velké míry vzdát, abychom mohli nejprve vyhrát válku. Jednota, kterou ukrajinští politici předvádějí, je jedním ze symbolů této války. Schopnost našeho parlamentu fungovat dělá dojem na lidi po celém světě.“

Stejně nyní vypadají vztahy mezi prezidentem a vládou na jedné straně a parlamentem a jeho stranami na straně druhé. „Možná nesouhlasím s některými věcmi, které se dělají, a před válkou jsem byla velmi tvrdým kritikem prezidenta Zelenského. Ale je to opět věc jednoty. Možná polovina legislativních návrhů teď přichází z vlády, normálně to bylo daleko méně, většina byla od poslanců.“

Dost navrhovaných zákonů se teď týká reforem nutných pro vstup do Evropské unie. Kyjev s nimi nechce čekat na konec války. Do jisté míry se tím přibližování k evropské legislativě urychlí: „Takové návrhy jsou označeny vlaječkou Evropské unie - a to obvykle znamená zelenou. Většinou všichni poslanci, když vidí, že to je evropská integrační legislativa, tak automaticky zvedají ruce pro. Což také není dobrá věc, je potřeba to kontrolovat, aby se tam nedělo něco podivného, o to se snažíme,“ připouští Rudyková.

Sirotci i propaganda

I v omezeném režimu mají poslanci spoustu práce - zajistit fungování armády i civilního života, hledat mezinárodní pomoc, čelit ruskému vměšování a propagandě…

„Spoustu věcí, co se za války stanou, nemůžete předvídat, ale pak pro to potřebujete zákony. Například děti, které nemají rodiče, příbuzné ani doklady. Museli jsme vytvořit speciální kategorii dětí, nazvali jsme ji ‚děti války‘. Je to sirotek? Technicky ne, jeho rodiče pravděpodobně někde jsou. Nyní už máme legislativu, jak je řešit, jak je ubytovat a chránit. Nebo jak podporovat podnikání, aby podnikatelé zcela nezkrachovali. Co dělat se společností, když jsou téměř všichni pryč. Nebo často dávám za příklad, jak je třeba tlačit na místní zastupitelstva, aby se vyčlenily pozemky na hřbitovy, protože obětí je nyní mnoho.“

„Jako demokratická strana pořád říkáme, jak chceme budovat instituce. A lidi jen kroutí očima - nic není tak nudného jako slovo instituce,“ chápe politička. Avšak válka podle ní ukázala, jak jsou dobře nastavené instituce důležité.

Válka Rusko vs. Ukrajina zobrazit celý online

08:37

Dnes

Ruské ostřelování téměř dvou desítek obcí v Chersonské oblasti a také samotného Chersonu si vyžádalo tři zraněné, uvedl na Telegramu šéf oblastní správy Oleksandr Prokudin. Ruská armáda zasáhla obytné čtvrti, konkrétně poškodila dvě výškové budovy, osm soukromých domů, vysokoškolské zařízení a objekt kritické energetické infrastruktury.

07:45

Dnes

Ruský dronový útok v noci na dnešek těžce poškodil hotel v jihoukrajinském městě Mykolajivu, oznámil na sociální síti šéf správy stejnojmenné oblasti Vitalij Kim. Rekreační objekt začal hořet, zprávy o zraněných či obětech nyní nejsou.

07:00

Dnes

Společnost MTS, která je největším mobilním operátorem v Rusku, zahraničním investorům nabízí, že od nich koupí své akcie, ovšem se slevou kolem 69 procent. Oznámila to v tiskové zprávě. Zahraniční akcionáři by tak měli šanci dostat se alespoň ke zlomku svých peněz, které mají v Rusku už asi dva roky blokovány kvůli západním sankcím.

Zobrazit celý online

„V prvních měsících, když Rusové okupovali malé vesnice i větší města na jihu a východě Ukrajiny, tak vždy unesli starostu a nahradili ho někým jiným. ‚Tady je váš nový starosta, poslouchejte ho,‘ řekli lidem. Jenže ta strategie nefungovala. Starosta nebo starostka přišli do práce, ale ani se nedostali do radnice, neměli kartu od dveří - ta se vydává v Kyjevě. Ochranka je dovnitř nepustila. A městská rada se nesešla – ‚Kdo jste? Neznáme vás. Máme své přísné procedury.‘ A to se dělo všude. ‚Výborně, instituce, pracujete, jak máte,‘ jásali jsme. Konečně jsme vybudovali systém, který neselže. Podle mě to je jeden z nejúžasnějších příkladů demokracie. Ukazuje to rozdíl mezi ukrajinskou demokracií a ruskou tyranií; mysleli, že když to u nich takto může fungovat, tak na Ukrajině taky.“

Podobně překvapili i politici, které Rudiková a její kolegové považovali za spíše proruské. Například když měli hlasovat o budoucnosti Chersonské oblasti – zda podpoří referendum o vyhlášení nezávislosti či rovnou připojení k Rusku.

„Seděli jsme s parlamentními lídry a sledovali, jak se rozhodnou. S nimi tam seděli vojáci a říkali jim, že musí hlasovat pro referendum. Ale pak konečně vyšel jeden muž a četl z dokumentu: ‚Cherson je Ukrajina. Jděte na chuj!‘ Opět to ukazuje, jak instituce konečně zafungovaly,“ připomněla a dodala, že představitele ruští vojáci ani za vulgární urážku nepopravili.

Poslankyně s kalašnikovem

Vedle parlamentní práce a komunikace se zahraničními médii se Kira angažovala i v domobraně. Dvě hodiny denně cvičila s kalašnikovem, ale je ráda, že ho nakonec použít nemusela. Byla ovšem platná jako organizátorka.

„V rámci několika ulic jsme zformovali jednotku teritoriální obrany a čekali jsme na obléhání. Se starostou jsme dobří přátelé, tak jsem mu zavolala, jakou pomoc ode mě chce. Povídá, ‚Zajisti, ať každý z tvého okrsku má dost vody a jídla, chystáme se na obléhání.‘ Dodneška mám doma ohromnou spoustu lahví s vodou a všude poschovávané jídlo. Poznala jsem, jak hodně chlapi jedí. Já dokážu přežít o polévce, ale když máte doma třicet mužů, kteří každý den trénují, musíte mít hodně zásob. Ne že plná lednička, fakt spousta, spousta jídla.“

Urychleně se Kira Rudyková učila se zbraněmi. | Archiv Kiry Rudykové

Koncem března nájezdníci vzdali obléhání Kyjeva a odtáhli na jih a východ země. Úlevu v metropoli ale brzy vystřídalo zděšení, když začala vycházet najevo zvěrstva spáchaná v Buči, Irpini a dalších osvobozených obcích a městech.

Vyrazila tam i Kira se svým týmem, brzy poté, co okupanti odtáhli. „Bylo to zároveň nejlepší a nejhorší rozhodnutí, co jsem udělala.“ Nebyla to příjemná cesta, ale považuje ji za užitečnou: „Pořád věřím, že dojde na soudní proces, kde bude Putin v lavici obžalovaných, jako byl Norimberský proces. Ne dnes ani zítra, ale stane se. On bude tvrdit, že se ty věci nestaly, ale já budu moci říci, že jsem to viděla. Viděla jsem spousty těl.“

Oběti ale nebyly jen na životech. „Bavili jsme se s lékaři, kteří nám říkali o ženách, které trpěly sexuálním násilím, a nejen sexuálním násilím, ze strany ruských vojáků. Byly to hrozné příběhy. Rozhodli jsme se tady pomoci. Mám kamarádku v Turecku, vyrábí dámské spodní prádlo. Ptala se mě, zda je vhodné, aby těmto ženám něco poslala. Že chce, aby měly něco pěkného a věděly, že těmito traumaty jejich život nekončí. A když pak první balíčky dorazily, nedokážu ani popsat tu radost. Bylo to hořkosladké, ale fantastické. Další balíčky a vzkazy zase poslala Vera Brežněvová, obrovská popstar, děvčata byla nadšená. Viděli jste tolik bolesti i tolik lásky, odhodlání, porozumění, pocit blízkosti… Z toho člověk dokáže brát energii, aby každý další den pokračoval.“

Stal se z toho větší projekt zvaný There Will Be Joy (Bude radost). V jeho rámci se k ženám a dívkám, jež zažily ruskou okupaci, dostává z celéhho světa pomoc věcná, ale i třeba psychologická.

I za války poslankyně nachází věci, nad nimiž se dokáže rozesmát. Třeba když předvádí fotky zdemolované kanceláře své stranické buňky v Irpini. Padesát metrů čtverečních, měsíční nájem odhaduje v dolarech pod pět set (v přepočtu cca 12 500 korun či méně). 

„Zasáhly ji tři ruské rakety. Tři. Dohromady za 400 tisíc dolarů. Měli jsme radost, že to všichni přežili a můžeme se na to teď dívat. Já vím, že to není zrovna humorná záležitost, ale mně přijde vtipné. Já jsem docela vysoká holka,“ předvádí fotku, na které pózuje se zbytkem střely - sahá jí pár centimetrů nad hlavu. A směje se tomu nepoměru, kolik Rusové na takovou zbytečnou destrukci vynaložili prostředků.

Stranickou kancelář v Irpini zasáhly tři takové rakety. | Holos

Kira Rudyková mluví výborně anglicky a umí sdílet své prožitky, vtáhnout posluchače do situace, dojímat, rozesmutnit… Nepřekvapí proto, že k jejím úkolům patří hovořit se světovými médii, a jakmile polevil nápor na Kyjev, tak i cestovat po světě a jednat s politickými představiteli. Cestování si však moc užít nemůže, má pořádně nabitý program - a ani na Západě nepociťuje úlevu od války.

„Vždycky cítím větší znepokojení v cizině než doma, i když třeba ječí sirény poplašného systému. Nevím, proč to tak je, asi když jste doma, připadají vám věci víc pod kontrolou, cítíte, že vaši blízcí jsou v bezpečí a můžete se jich dotýkat a cítit je… Moje první cesta mimo Ukrajinu od začátku této fáze války byla do Varšavy. Ráno jsem si tam šla zaběhat, když kolem mě projela houkající sanitka. Najednou jsem si uvědomila, že ležím na zemi a rukama si zakrývám hlavu. Trauma a instinkty zůstávají.“

Zmrazení majetku oligarchů: Česko by podle expertů mělo přitvrdit. I vlastním sankčním seznamem

I proto necítí vinu, že své krajany opouští. „Mou povinností poslance je zajistit, aby se podpora, které se nám dostává, nezastavila a nezpomalila, protože to je to, co moje země velmi potřebuje. Děláme, co můžeme, víme, že jsme ochotni zemřít. Ale nemůžeme čelit Putinovi s prázdnýma rukama a potřebujeme peníze, abychom fyzicky přežili, zejména když teď přijde zima. Takže pomáhám získávat peníze pro svou zemi, a proto potřebuji získat větší podporu - proto cestuji.“

Ukrajina dostává množství zbraní a vojenské pomoci a o další její zástupci žádají, Rudyková řeší spíš jiné věci. Například lobbuje, aby západní vlády využily ruské peníze, jež zmrazily - majetky oligarchů i ruské centrální banky - a daly je Ukrajině na obnovu země.

Uplynulý týden zase strávila v USA, zejména okolo Generálního shromáždění OSN v New Yorku. Mimo jiné promluvila v debatách na Harvardu či v think tanku Atlantic Council a demonstrovala za vyloučení Ruska z Organizace spojených národů („Fakt chcete být spojeni s tímto národem!?“) 

A také ji ve Washingtonu přijala předsedkyně dolní komory amerického Kongresu, Nancy Pelosiová. „Už potvrdila svou podporu návrhu označit Rusko za sponzora terorismu. Je to férové rozhodnutí, které může urychlit proces konfiskace ruských majetků,“ tweetovala Rudyková.

Na ženu, která je poslankyní teprve tři roky (dřív byla manažerkou v IT sektoru), je to docela strmý kariérní růst. Byť by jistě byla ráda, kdyby takové schůzky v diáři neměla a byla nadále, jako ještě loni, jen političkou země, která nikoho moc nezajímá - protože se v ní neválčí.

Válka ji zavedla i do předsednictva Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) - nadnárodní strany, která je v Evropském parlamentu (pod značkou Renew Europe) třetí nejsilnější frakcí. Holos se stal členskou stranou předloni, letos 4. června si Kiru Rudykovou kolegové zvolili za jednu z pěti místopředsedkyň/místopředsedů. Do Alde patří mj. francouzský prezident Emmanuel Macron, za Česko pak pět europoslanců za ANO v čele s místopředsedkyní europarlamentu Ditou Charanzovou.

„Hned první den války byla ALDE prvním, kdo nás oslovil; shromáždili se a zavolali nám, že za námi stojí a pomůžou. A to splnili.“ Stejně ohromnou vděčnost vyjadřuje Čechům: „Není možné vyjádřit, jak důležité to pro nás bylo - ve chvílích, kdy si národ zoufá, najdou se lidé, kteří otevírají své domovy, svá srdce, a říkají, že jsme jejich bratři a sestry, že se o nás postarají,“ děkuje skrze česká média.

Na krátkém setkání v Praze se toho snažila sdělit co nejvíc: děsivé i smutné zážitky, ale i příklady naděje, odhodlání, ve válce nachází i svým způsobem komické epizody. Právě tak chápe svou misi – přiblížit situaci na Ukrajině světu, hledat či udržovat podporu západních partnerů. Ukrajina v ní má vynikající vyslankyni.