Jak probíhala okupace Melitopolu: Starosta popsal svůj únos, ruské „zombie“ i šílenou propagandu
Melitopol v Záporožské oblasti patří mezi ukrajinská města, která Rusové obsadili už začátkem války. Předcházelo tomu bombardování, poté se okupanti nebáli uchýlit ani k únosu tamního starosty Ivana Federova. Nakonec jej propustili, město ale zůstává pod ruskou nadvládou. Federov a další občané Melitopolu nyní pro server The New Yorker rozsáhle popsali, jak život v takové oblasti vypadá – a jakou propagandu Rusové ve městě nastolili. Ukrajincům je zde neustále nadáváno do nacistů, nemohou si ani skoro nic koupit.
Fedorov nevěřil, že Rusové na Ukrajinu zaútočí. Když první den války, ráno 24. února, slyšel výbuchy, myslel si, že je to bouřka. Z omylu jej vyvedl až policista, který mu zavolal. „Nedokázal jsem přijmout myšlenku, že v 21. století nějaká chorobná mysl může začít střílet rakety ve středu Evropy,“ komentoval Fedorov, podle kterého byl tehdejší útok veden proti nedaleké letecké základně, kterou chtěli Rusové ovládnout.
Místní piloti byli zaskočeni a většina jich nezvládla letadla ukrýt včas. Mnoho jich při útoku zemřelo. Když proto místní odnož teritoriální obrany začala řešit, co dělat, padlo rozhodnutí, ať se ukrajinští vojáci z oblasti stáhnou. Neměli žádné těžké zbraně, jen kalašnikovy a granáty, které zdaleka nestačily k potlačení okupantů. Federovovi to armáda jen zavolala.
„Představte si tu situaci (…) jsem starosta města se sto padesáti tisíci lidmi, tři sta tisíc, když započítáte okolní regiony. Jsou čtyři odpoledne a stmívá se. Ruské tanky se nachází na okraji města a já mám k dispozici jen pět nákladních vozů na odpadky, tři traktory a nevím, kovovou lopatu. To je všechno. Nebyla tu už ani jedna ozbrojená osoba,“ vzpomíná Fedorov na klíčový moment, který předznamenal, co následovalo poté.
Město padlo. Druhý den už se Rusové proháněli v tancích ulicemi a obsadili radnici, i místní velitelství ukrajinské tajné služby SBU. Po městě také začali vyvěšovat plakáty se vzkazem od ruského prezidenta Vladimira Putina, které vyzývaly ke spolupráci mezi oběma stranami.
Občanům pak rozdávali letáky s instrukcemi, jak se mají během „speciální vojenské operace“ chovat. Ukrajinci jednak neměli sahat na ruskou vojenskou techniku a jednak se měli distancovat od „dezinformací a propagandy z Kyjeva“. Jako hlavní informační kanál byly doporučeny telegramový účet ruského propagandisty Vladimira Solovjova a vysílání ruské státní televize. Ukrajinské rozhlasové stanice byly zcela zrušeny, Rusové na radiovém vysílání jen dokola přehrávali projevy Putina.
Melitopol se naštěstí vyhnul destrukci, kterou zažil například Mariupol, ale Rusové město zcela ovládli. Zakázali dodávky potravin a léků, přijímali je jen z ruských oblastí. Vybrat si hotovost z bankomatu bylo nemožné. Občané byli také neustále kontrolováni. Zažil to například melitopolský radní Serhij Pryjma, kterého mladý ruský voják zastavil při cestě autem. Radní se ho zeptal, co tam dělá. „Přišli jsme vás osvobodit,“ odpověděl Rus. „A od koho?“ pokračoval Pryjma. Ruský voják nevěděl, co říct.
Obyvatelé vyrazili do ulic
Rusové nejprve chtěli, aby Fedorov pokračoval ve vykonávání svého postu starosty, ale podle jejich instrukcí. On se v tom snažil manévrovat, jak nejlépe mohl. Na sociálních sítích pravidelně natáčel videa, ve kterých informoval, kde jsou zrovna dostupné potraviny a lékařská péče a také lidem vzkazoval, ať vydrží. „Melitopol se nevzdal (…) Melitopol je dočasně okupovaný,“ řekl například v jednom videu.
Podpora morálky obyvatel nesla ovoce, první větší protest proti ruské nadvládě se konal 2. března. V centru města protestovalo několik stovek lidí, kteří hlásali, že „Melitopol je Ukrajina“. Rusové byli zaskočeni, protest rozehnali varovnými výstřely, a jednoho občana dokonce střelili do nohy. Druhý den vyhlásili zákaz nočního vycházení a kompletní zákaz protestů.
Obyvatelé Melitopolu se však nedali a pokračovali v demonstracích každý následujících den. Rusové reagovali vždy stejně, varovně stříleli a párkrát došlo i na dýmové granáty. Z nepokojů obviňovali Fedorova a chtěli po něm, ať je zastaví. Dokonce ho obvinili z toho, že demonstranty platí. Fedorov ale nic takového nedělal, dokonce občanům vzkazoval, ať jsou umírněnější, protože mu bylo jasné, že to může skončit krvavě.
První unesený starosta na Ukrajině
Ukrajinci ovšem v demonstracích pokračovali. A tak 11. března ruští vojáci, vybavení kalašnikovy, přišli k Fedorovovi do kanceláře, dali mu na hlavu černý pytel a zadrželi jej. Zároveň mu vzkázali, že je zločinec a čeká ho soudní proces v Luhanské lidové republice, samozvané separatistické oblasti na Donbase. Hlavní obvinění? Údajné financování ukrajinských pravicových radikálů, kteří jsou v očích Kremlu nacisté.
„Děláte si srandu?“ ptal se starosta. „Neděláme,“ odvětili Rusové a odvezli jej do policejní cely. Druhý den za něj jmenovali náhradu, na pozici starostky dosadili proruskou političku Halynu Danylčenkovou. Ta ve svém prvním proslovu urgovala Melitopolany, ať okamžitě ukončí veškeré protesty a smíří se s novou realitou. Jak později Fedorovovi prozradil jeden z Rusů, který jej hlídal, zpráva o každé demonstraci se prý donesla do Kremlu a tam panovalo „velké znepokojení“.
Avšak obyvatelé města stále pokračovali v protestech, ruští vojáci proto později unesli i Pryjmu a také jej obvinili z organizování demonstrací. Ten to čekal a svou rodinu na možné zadržení připravil, byť jeho manželka Natalia se s tím nesmířila a každý den klepala na dveře policejní stanice, ať jí manžela vydají zpět.
Fedorov mezitím čelil dlouhým hodinám výslechů. Okupanti jej donutili uznat novou starostku Danylčenkovou a také prozradili, co je údajně cílem celé „speciální vojenské operace“ na Ukrajině – ochrana ruského jazyka, ochrana Ukrajiny před nacisty, ochrana veteránů z druhé světové války. „Bylo to celé směšné a absurdní,“ vzpomíná Fedorov. Když jim řekl, že v Melitopolu žije celý svůj život a ani jednou neviděl žádného nacistu, nevěřili mu. „Opakovali to jako mantru, pořád dokola, jako kdyby byli zombie,“ říká starosta.
Jeho únosci mu fyzicky neublížili, z vedlejších cel ale slyšel, že pravidelně někoho mučí. Údajně šlo o osoby, které porušily noční zákaz vycházet.
Jak šel čas, zprávy o únosu Fedorova se rozšířily po celé Ukrajině, až se k věci vyjádřil i prezident Volodymyr Zelenskyj. Akt označil za zločin nejen proti konkrétní osobě, ale proti celému městu, Ukrajině i demokracii jako takové. Nespokojení občanů Melitopolu rostlo a Danylčenkové se nedařilo držet město pod kontrolou. A tak Rusové 16. března Fedorova propustili v rámci výměny zajatců, kterou vyjednala Zelenského administrativa.
Oleksa skončil zbitý v Rusku
Podle správy Záporožské oblasti bylo od začátku války jen v Melitopolu uneseno na 300 lidí. Co všechno s nimi Rusové vyvedli, zatím není známo, město je stále pod nadvládou okupantů. Ukrajinští politici se bojí, že jde o válečné zločiny. Řada lidí ještě nebyla propuštěna, jako například prodavač, kterého Rusové zadrželi, protože rozdával jídlo zdarma. Už je nezvěstný měsíc a půl. Pryjma se dostal z vězení až na konci dubna.
Válečný veterán Oleksa se také ocitl v poutech. Rusové jej odvezli – nejdříve jej zmlátili - do výše zmíněné letecké základny u Melitopolu, kterou přeměnili ve filtrační tábor. Zde rozřazují vězně do různých kategorií a jeho osobně poslali do bývalého gulagu v Doněcku, kde byl zavřený se zadrženými ukrajinskými vojáky. I mužem, který se provinil jen tím, že chtěl z Mariupolu odvézt svou rodinu.
Nejméně dva zabité civilisty a několik raněných si podle ukrajinských úřadů vyžádaly útoky ruských dronů, bombardování a dělostřelecké ostřelování během noci a dneška. Nálety také způsobily škody na energetické infrastruktuře země, která se čtvrtým rokem brání ruské agresi.
Při ostřelování Chersonu na jihovýchodě Ukrajiny ruským dělostřelectvem přišel o život muž ve věku 52 let, oznámila ukrajinská prokuratura, která zabití civilisty vyšetřuje jako válečný zločin. Při ruském bombardování města Orichiv zahynul šedesátiletý zaměstnanec komunálního podniku a zranění utrpěl manželský pár ve věku 57 a 54 let, napsal na telegramu šéf sousední Záporožské oblasti Ivan Fedorov. Dříve informoval o zranění dalšího muže (48), na jehož auto ve městě Huljajpole zaútočil dron.
Americký prezident Donald Trump dnes poprvé od svého lednového návratu do funkce přijme v Bílém domě maďarského premiéra Viktora Orbána. Podle deníku The Guardian se Orbán bude snažit zprostředkovat summit mezi Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který se měl uskutečnit v Budapešti, ale byl zrušen. Dalším Orbánovým cílem zřejmě bude získat výjimku z amerických sankcí na dovoz ruské ropy.
Trump v říjnu oznámil, že by se brzy mohl sejít se svým ruským protějškem v maďarské metropoli, aby s ním projednal ukončení rusko-ukrajinské války. Později ale šéf Bílého domu uvedl, že summit zrušil, protože se mu jeho uspořádání v daném okamžiku nezdálo správné. Ve stejný den Spojené státy oznámily sankce na dvě největší ruské ropné společnosti Rosněfť a Lukoil a na desítky jejich dceřiných společností v reakci na ruské odmítnutí ukončit válku na Ukrajině. USA zároveň požadují, aby se země jako Maďarsko odstřihly od ruských zdrojů energie. Orbán naopak už dříve uvedl, že jeho země hledá cesty, jak obejít americké sankce uvalené na Rosněfť a Lukoil.
Pak Oleksu okupanti přesunuli do dalšího vězení, tentokrát přímo v Rusku, v Rostovské oblasti. „Mlátili nás během výslechů. Mlátili nás, protože jsme špatně stáli. Mlátili nás pro potěšení. Mlátili nás jen tak,“ vzpomíná. Rusové mu zlomili žebra a pohmoždili nohu, načež skončil v dalším vězení, už třetím. Zde Oleksa obdržel dokument, že byl uznán vinným z válečných zločinů, o čemž rozhodl soud, kterého se neúčastnil. Za mřížemi měl strávit 30 let.
Příběh veterána nakonec skončil dobře. Stal se součástí stejné skupiny ukrajinských zajatců jako Fedorov, která byla vyměněna za Rusy. Jiní takové štěstí neměli.
Utekla už půlka lidí
V dubnu se situace v Melitopolu nelepšila. Skoro všechny supermarkety byly zavřené, lékárny neměly léky, ruští vojáci blokovali humanitární koridory. Fungovalo jen tržiště, kde sice potraviny byly, ale obyvatelé města stále neměli přístup k hotovosti, tak si stejně zboží koupit nemohli. Chyběl i benzin, rozmohlo se rabování. Mobilní připojení střídavě vypadávalo. Školy sice otevřely, ale skoro nikdo do nich nechodí, navíc se v nich začala vyučovat ruská propaganda.
Tato situace trvá do jisté míry dodnes. Z Melitopolu utekla už skoro polovina obyvatel, byť to není jednoduchý proces. „Těm, co utíkají, naprosto rozumím. Byli jsme zvyklí žít v úplně jiném městě, s jinou mentalitou, jinou svobodou a hodnotami. Teď se nám snaží vštípit nové,“ říká Fedorov.
On sám se přemístil do Záporoží, kde si otevřel dočasnou kancelář. Velká část melitopolské administrativy stále komunikuje s ním a spoléhá na něj, protože Danylčenkovou odmítá a ona řízení města nezvládá. Jen si všichni volají přes videohovory. „Děláme všechno proto, aby se nepřátelé necítili komfortně, ale také aby obyčejní lidé, kteří za nic nemohou, příliš netrpěli,“ vypráví Fedorov, který nadále natáčí videa na sociální sítě. Doufá, že až příště bude poskytovat podobný rozhovor, Melitopol bude opět v rukách Ukrajinců.
