Putin v úzkých: Jeho vojáci masově utíkají z fronty! Hrozí od ruského prezidenta zoufalé řešení?
Ukrajinská protiofenziva se i mnohým expertům v raných dnech války zdála nereálná, Ukrajině nedávali moc šancí. Houževnatý národ ale nápor agrese ze strany Ruska ustál. V posledních týdnech Ukrajinci osvobozují okupovaná území a získávají převahu nad ruskými jednotkami, které vytlačují a posunují frontu. Kyjev slaví, zato Moskva jen sleduje nejen obrovské ztráty, ale i masový útěk vojsk. Jejich vojáci opouštějí své pozice, kde zanechávají vybavení včetně munice. Jestli to takhle půjde dál, Ukrajinci by mohli během pár týdnů získat zpět řadu zabraných měst, to ruský prezident nebude mít radost. Začátkem příštího měsíce - v pátek 7. října - totiž oslaví 70. narozeniny. Někteří odborníci se obávají, že tato situace by ho mohla dohnat k nebezpečnému a zoufalému kroku.
Analýzu toho, co by Putin mohl udělat, poskytl pro list Daily Mail novinář a spisovatel David Patrikarakos, který strávil jako válečný korespondent nějaký čas v Charkově. Toto druhé největší město Ukrajiny bylo od počátku invaze cílem Ruska. „Živé město s více než milionem obyvatel je dnes známé jako město rozbitých oken,“ komentuje Patrikarakos s tím, že Charkov rozhodně nepřipomíná živoucí město, je skoro vylidněný, ruské bombardování řadu budov, ale i celých bloků srovnalo se zemí.
Obrat u Charkova
„Mluvil jsem s lidmi, kteří tu zůstávají, byť v sevření Putinovy nelidskosti. Tito Ukrajinci jsou nadále optimističtí, věří, že odolají. A jejich odvaha nás může zahanbovat. Přiznali však, že nikdo z nich nečekal obrat u Charkova,“ čímž novinář narážel na to, co se v současnosti v regionu děje. Rusové sice Charkov nedobyli, v oblasti však drželi několik obcí a všeobecně neopouštěli kraj. Nyní je vyhání ukrajinská protiobrana. Rusové se masově vzdávají a utíkají, Ukrajinci osvobozují jednu vesnici za druhou, jejich jednotky jsou na pouhých 20 kilometrů od ruských hranic. Tohle musí být pro Kreml obrovská rána.
Kromě zničených domů, řady obětí a traumat tu po Rusech zbývá jejich technika, mnohdy ještě ze sovětských dob, a kromě toho také drony, které jim evidentně poskytl Írán. Rusové se vzdávají, kdo neuteče, skončí v ukrajinském zajetí. Kyjev hlásí zadržení i vyšších ruských šarží, dokonce se ukrajinské úřady nechaly slyšet, že už není prostor, kam by se ruští zajatci vešli, což podle Patrikarakose může být součástí kyjevské propagandy. „Co ale rozhodně nelze popřít: Poslední týden je pro Putina katastrofou,“ poukázal novinář. „Už ani jeho patolízalové nevědí, jak z tohoto udělat úspěšné tažení,“ dodal.
Ruské vojenské vedení oficiálně přiznalo, že opustili pozice ve třech klíčových obcích v Charkovské oblasti - Balaklija, Izjum a Kupjansk. „Toto přiznání by ještě před třemi měsíci bylo nemyslitelné,“ připomněl Patrikarakos, že v Rusku stále častěji zaznívá kritika. Proti Putinovi například vystoupili někteří zákonodárci. O nezdaru se mluví i ve vysílání státní televize. „Výhra proti Ukrajině je nemožná,“ nechal se například slyšet opoziční politik Boris Naděždin.
Vážení čtenáři, děkujeme za sledování online zpravodajství k Ukrajině. Teď přejeme dobrou noc, pokračovat budeme zase ráno.
Někdejší proruský ukrajinský prezident Viktor Janukovyč (75), který žije od svého svržení roku 2014 v ruském exilu, kritizoval úsilí Kyjeva o vstup do NATO. „Vždycky jsem jasně chápal, že by to pro Ukrajinu byla katastrofa. Je to cesta nikam. Je to přímá cesta do občanské války,“ prohlásil ve vzácném vystoupení, které dnes zveřejnila agentura RIA Novosti, zároveň tvrdil, že jeho cílem bylo přistoupení země k Evropské unii.
Ve videu exprezident rovněž tvrdí, že si vytyčil za cíl vstup země do Evropské unie. „Řídil jsem a poháněl vpřed tento proces přistoupení Ukrajiny k EU,“ tvrdí Janukovyč a zároveň obvinil evropské představitele, že během těchto jednání projevovali aroganci a nepochopili „složitost ekonomické situace na Ukrajině“. Od listopadu 2013 do února 2014 Ukrajinci masově demonstrovali proti jeho rozhodnutí nepodepsat asociační dohodu mezi Ukrajinou a Evropskou unií - tzv. Euromajdan.
Tématem summitu Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) byla i válka na Ukrajině, jejíž příčinou bylo podle Vladimira Putina přibližování Ukrajiny k Západu a její snaha o vstup do NATO. Ruský prezident v této souvislosti poděkoval Číně a Indii za snahu tuto krizi vyřešit. Indický premiér Naréndra Módí vyzval zúčastněné strany, aby konstruktivně pokročily vpřed, ukončily konflikt a nastolily trvalý mír.
Ve společném prohlášení tyto zejména asijské státy komentovaly globální otázky: „Členské země jsou znepokojeny opatřeními, která narušují stabilitu globálního dodavatelského řetězce, a vyzývají k dialogu a spolupráci mezi všemi stranami,“ stojí v prohlášení. Státy také odsoudily červnové údery Izraele a USA na Írán a vyzvaly k vzájemnému respektování suverenity, nezasahování do vnitřních záležitostí a vyhýbání se použití síly.
Závěrečnou deklaraci kritizovalo ukrajinské ministerstvo zahraničí, podle něhož se dokument vyhýbá zmínce o pokračující válce na Ukrajině, kterou Rusko zahájilo v únoru 2022. „Je překvapivé, že největší agresivní válka v Evropě od druhé světové války nebyla v tak důležitém a zásadním dokumentu zohledněna,“ uvedl resort.
Krok od bodu zlomu
Patrikarakos však varuje před podobnými výroky ruských politiků. „Putina přímo nekritizoval, jen jeho poradce. Nemůžeme vědět, zda to nebyl předem domluvený výstup s Kremlem, zda netestují postoje a náladu veřejnosti,“ spekuluje novinář. Po Naděždinově prohlášení se i mezi ruskými internetovými trolly začalo šířit téma obnovení mírových hovorů a stažení armády z Ukrajiny.
Všechno nasvědčuje tomu, že se Rusko blíží do svého bodu zlomu. Putin je ve slepé uličce, otázkou je, zda uzná porážku, nebo zda okolo sebe začne kopat. Přece jen je zvíře zahnané do kouta to nejnebezpečnější. „Uzavřený ve svém bezpečném bunkru musí cítit obrovský tlak, musí si být vědom, jak málo jeho armáda během šesti měsíců dobyla, musí vědět, že to bylo za cenu obrovských ztrát,“ domnívá se Patrikarakos.
Co udělá Putin?
Pentagon mluví o více než 80 tisících mrtvých či zraněných vojáků, desetitisíce Rusů se domů vracejí v pytlích na mrtvoly, další na nosítkách. Začíná se mluvit o masové dezerci, útěku, jiní Rusové volí možnost se vzdát Ukrajincům. Experty však nadále nejvíce děsí otázka: Co udělá Putin? Protože žádná z jeho možností není ideální. Jeho obvyklá strategie - ignorování faktů, nemůže vydržet.
Druhou možností je lhát, může říct, že stažení vojáků z Charkovské oblasti je záměrná reorganizace armády, že se vojáci potřebují soustředit na boje v Luhanské a Doněcké oblasti. Tato výmluva mu „koupí“ nějaký čas. Třetí možnost - typická pro ruskou armádu, když se dostane do tíživé situace - je vybít si zlost na civilistech. „Viděli jsme, co Putin spustil v Sýrii, mám pro vás jen jedno slovo - Aleppo,“ připomněl Patrikarakos.
Užití jaderné hlavice = 3. světová válka
Tváří v tvář válečným zločinům Putin ani nemrkne, vyšetřovatelé mají proti Rusku řadu důkazů - masové hroby na Ukrajině, známky těžkého mučení na tělech obětí… „Nepochybuji o tom, že další zvěrstva z Charkova teprve vyplují na povrch,“ řekl Patrikarakos.
A pak je tady neustálá a asi největší hrozba, kterou Putin má - jaderné zbraně. Nejen Ukrajina, ale i Bílý dům bere tuto možnost velice vážně. Zdroje z Pentagonu uvedly, že každé cvičení možné invaze Ruska do Pobaltí zahrnovalo jaderný arzenál.
„Nemyslím si však, že se Putin vydá touto cestou. Je to despota, ale pragmatický despota. Uvědomuje si, že užití jaderné bomby - první od roku 1945 - by byl krok přes čáru, dostal by se do pozice, ze které není návratu. Odveta Západu by byla blesková, ani Německo už by se nebránilo, přišel by bankrot ruské ekonomiky a následný pád režimu, mnohem důslednější než v 90. letech při rozpuštění Sovětského svazu. Putin by se tak stal největší katastrofou v dějinách Ruska,“ hodnotí Patrikarakos.
I „malá taktická“ jaderná hlavice by měla dopad na okolní země - Polsko a baltské republiky, všechny státy jsou členy NATO. Severoatlantická aliance by tak neměla žádnou jinou možnost než zasáhnout vojensky, to by byl začátek třetí světové války. „Putin nechce Armagedon, nechtějí ho ani jeho generálové. Musíme doufat, že by svého prezidenta zarazili, kdyby chtěl přece jen sáhnout po jaderných zbraních,“ zakončil Patrikarakos.
