Expert: Putin ničí infrastrukturu, aby Ukrajincům na zimu uškodil. Prohrává a bojí se NATO
„Rusko se uchyluje k taktice, že když nemůžou vyhrát vojensky, tak se pouští do civilistů a pokouší se demoralizovat obyvatelstvo tím, že vraždí civilisty, rozbíjí infrastrukturu,“ okomentoval masivní bombardování na Ukrajině politický geograf Vladimír Baar. Chce tím dosáhnout tlaku na obyvatelstvo a vedení země, aby se vzdalo a začalo s Ruskem jednat. „To je ale v případě Ukrajiny kontraproduktivní, ty poslední události Ukrajince ještě více stmelily,“ dodal.
Vychází z toho, že Rusko podobnou strategii zvolilo už v Čečensku. První válku Rusko prohrálo, vstoupilo do druhé války a raketami vraždilo obyvatelstvo, ničilo civilní objekty, Rusové znásilňovali ženy, muže i děti.
„Ovšem v tom je obrovský rozdíl, Čečensko bylo maličké, mělo asi milión obyvatel a rozlohu menší než naše Morava. Proto se jim to tam podařilo, zatímco na Ukrajině se jim to rozhodně nepovede,“ připomněl. Dá se ale očekávat, že se Rusové budou snažit udržet na frontové linii, ze které je Ukrajinci pomalu vytlačují.
Minimálně dalších několik dnů se podle něj situace na Ukrajině nezklidní. „Rusko bude bombardovat s hlavním cílem ničit. Vidíme, že se zaměřují na energetickou infrastrukturu tak, aby před zimou Ukrajincům nadělali co nejvíc škod a obyvatelstvo v zimě nemělo dost tepla, elektřiny a podobně,“ vysvětlil odborník.
Pokládá si zásadní otázku: Kolik raket Rusko ještě má? Baar se domnívá, že pomalu, ale jistě bere z posledního: „Dlouhodobě nemůže vystřelovat 80 nebo 100 raket denně. To nejde. Chybí jim kvalitní zbraně i lidské síly, proto se budou snažit co nejvíc škodit. Otázkou je, zda může být jejich brutalita ještě horší.“
Konfliktu s NATO se však Rusko bombardováním v posledních dnech nepřiblížilo, domnívá se Baar. Války se Severoatlantickou aliancí se Moskva naopak bojí a snaží se nenarušovat hranice členských států.
„Dávají si pozor. Teď na Ukrajinu vypouštěli rakety z Černého moře i přes moldavské území, ale zatraceně si dali pozor, aby to nešlo přes území Rumunska. To by se teoreticky mohlo stát i při jejich už typicky nepřesném navádění,“ analyzoval situaci.
Expert: NATO spoléhá na vyčerpání ruských zásob. Kdy se projeví sankce?
Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg v úterý 11. října v Bruselu promluvil o nutnosti podporovat Ukrajinu. Na to reagoval mlučí Kremlu Dmitrij Peskov. Přirovnávání případné výry Ruska na Ukrajině k porážce NATO podle něj potvrzují, že Severoatlantická aliance bojuje na straně Ukrajiny.
To ale není nic nového - Putin svému obyvatelstvu dlouhodobě tvrdí, že proti Rusku válčí celá Severoatlantická aliance. „Několikrát už to řekli, a to i docela záhy poté, co NATO začalo dodávat Ukrajině zbraně. Navíc ani Severoatlantická aliance nechce jít do přímého konfliktu,“ zdůraznil politický geograf.
Odborník vysvětlil, že NATO evidentně spoléhá na vyčerpání ruských zásob zbraní, především raket. Poté je však nebude schopné kvůli nedostatku technologií vyrábět. Minimálně v průběhu příštího roku by se měly projevit také ekonomické sankce. Přestože jejich účinek Rusko zlehčuje, ve skutečnosti ho to podle Baara ekonomicky drtí.
„Spousta produktů je dnes na nule. Nemohou vyrábět, protože nemají přístroje. Nemohou opravovat ropovody ani plynovody, potřebují západní technologie. Putin to nedomyslel, přecenil závislost Evropy na ruské energetice. Plánoval, že svět po sankcích na dodávání technologií nesáhne,“ řekl.
Vážení čtenáři, pro dnešek se s vámi loučíme. Pokračovat budeme zase zítra ráno. Přejeme vám dobrou noc.
V Ruskem okupovaném ukrajinském městě Berďansk byl zastřelen zástupce okupačních úřadů, který se podle Kyjeva podílel na organizaci mučíren. Na svých internetových stránkách o tom informovala ukrajinská vojenská rozvědka (HUR).
Počet obětí ruského útoku na Kyjev z noci z pondělka na úterý vzrostl na 28, oznámil dnes večer ukrajinský ministr vnitra Ihor Klymenko, který na telegramu zároveň informoval o ukončení pátrání v troskách devítipatrové obytné budovy v Solomjanské čtvrti.
Baar už dříve Blesku řekl, že je Rusko mistrem v zastrašování od jaderných zbraní po vyhrožování okolním zemím. Naopak Západ podle něj zapomněl, že zastrašování soupeře patří mezi součásti diplomacie. Má nepříteli ukázat cenu za případný útok.
„Západ, zejména ten evropský, si začal hrát na toho hodného, který žádný konflikt nezačne. Raději ustoupí a diplomaticky se domluví,“ dodal Baar. Příkladem je podle něj závislost na surovinách. „S každým se domluvíme, budeme sice kritizovat porušování lidských práv, ale obchod je přece výhodný pro všechny strany,“ uvedl.
Pokus Ruska zvrátit změnu po rozpadu SSSR vnímá jako pokračování studené války za použití vojenské síly. Na opravdový zvrat však Rusko nemá dostatek ekonomické podpory. Spoléhalo především na strach západních společností ze střetu a nižší životní úrovně.
„Naštěstí Ukrajina ukazuje, že Rusko není zdaleka tak silné, jak si samo myslelo. Statečným odporem doslova vybudilo Západ, aby po neslané nemastné reakci na anexi Krymu konečně začal brát vážně heslo ,zlu se nesmí ustupovat,´“ doplnil Baar. Právě už v roce 2014 podle něj měly západní země Ukrajinu vyslechnout.
Zatímco před invazí na Ukrajinu bylo Rusko lehce upozaděné, teď bude až do změny své politiky ve velké defenzívě.
„Západ ho bude bojkotovat a to se projeví i v opatrnosti dalších zemí spolupracovat s Moskvou. Málo se ví, že třeba i Čína dodržuje různé sankce, aby se její firmy nedostaly na černou listinu Západu, který je pro Čínu stěžejním obchodním partnerem,“ vysvětlil Baar.
„Jakýkoliv výsledek války Putina oslabí," myslí si Baar
Jakýkoli výsledek války podle něj Putina natolik oslabí, že se bývalá světová mocnost omezí jen na obrovský potenciál jaderných zbraní. Ruská ekonomika přitom nebude mít co nabídnout, zbraně nevyjímaje. Očekává také, že Rusové začnou vyrábět zbraně středního doletu. Jejich rozmístění už nesvazuje žádná smlouva, a tak je nejspíš rozmístí podél rozšiřujících se hranic NATO.
Svět se podle Baara ve stínu horké války mění i geopoliticky, posilují se země atlantského a pacifického Západu a rozšiřuje se i NATO.
„Vytváří se pacifické křídlo, kde USA rozšiřují spolupráci v rámci obnoveného Čtyřstranného bezpečnostního dialogu (Quadrilateral Security Dialogue – QSD, známější jako Quad) mezi USA, Japonskem, Austrálií a Indií. Ten začal roku 2007, ale zůstal ve stadiu zrodu. Obnoven byl o 10 let později a rozvíjet se začal až po ruské agresi,“ sdělil.
Indie podle něj sice nechce být závislá jen na Západu, na druhou stranu ale ani pod geopolitickým vlivem Číny. V tom od Moskvy nemůže čekat pomoc. Ekonomicky slabší Rusko posílí právě čínský vliv omezovaný Západem.
Ještě větší obavy než Indie z ní má Tchajwan, který bude se Čtyřstranným bezpečnostním dialogem nějakou formou spolupracovat. Baar očekává, že se přidá i Jižní Korea a Nový Zéland. Pro Západ ale bude zásadní získat na svou stranu Indonésii se čtvrt miliardou obyvatel a bohatými zdroji, jakož i stomiliónové Filipíny a Vietnam.
Za naprosto zásadní je podle Baara udržení reálné nezávislosti zcela demokratického Tchajwanu, jehož drtivá většina obyvatel nemá nejmenší zájem stát se součástí komunistické Číny. Na příkladu Hongkongu Tchajwanci vidí, že podobně jako Ruskem podepsané smlouvy mají i ty čínské nulovou hodnotu.
Bylo by podle něj zajímavé, jak by reagovala Čína, kdyby všechny západní země uznaly i diplomaticky faktickou nezávislost ostrova a přestaly hrát podle čínských not hru na „jedinou Čínu“.
Zrušila by Čína se všemi západními státy diplomatické i ekonomické vztahy? Nebo by jim vyhlásila válku a napadla by Tchajwan? Nad tím by se měli západní politici zamyslet a převzít znovu iniciativu ve světové geopolitice. Aby nejen Rusko, ale i Čína pochopily, že jejich pokusy o změnu světového řádu nebudou úspěšné.
„Moskva se zároveň nechala slyšet, že se chce angažovat v Africe. Realita je ale podobná, jako když se vyhlásí neurčité strategické plány na Ukrajině, aby bylo možno následně cokoliv vyhlásit jako splněný cíl strategie,“ pokračuje Baar.
Ptá se ale: Čím může Rusko prospět Africe? Bude tam vyvážet ropu, plyn a jiné suroviny? Nebo stavět infrastrukturu podobnou té na svém území?
Problém obhájit pozice v Africe podle něj bude mít i Západ, protože se tam uhnízdila Čína. Té dávají přednost autokratické africké režimy, protože je čínské nabídky netlačí k dodržování lidských práv.
„Je tedy otázkou, čím zaujme Západ,“ dodal Baar. Hodně afrických států je přitom na čínském neokolonialismu závislých. „Tak dlouho se západní Evropa kála za svůj kolonialismus, až tu roli neokolonialismu převzala Čína,“ dodal.
