Jurečka: Máme závazek pomáhat. Nikdo uprchlíkům neřekne, aby se sbalili a šli domů
Válka na Ukrajině trvá už déle jak 5 měsíců. Od té doby uteklo do Česka přes 300 tisíc Ukrajinců, kteří se tu učí žít. Jak se daří jejich integrace? A kolik z nich už začalo pracovat? O tom v rozhovoru promluvil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Popsal také, proč má Česko závazek pomáhat a kdo podle něj šíří nenávistné nálady ve společnosti.
Ubytováváte doma uprchlíky, nebo jinak pomáháte Ukrajincům v ČR? Blesk spustil web ProUkrainu, kde najdou praktické rady i zpravodajství v ukrajinštině, psaný lidmi, kteří si stejným procesem již prošli. Rozhovor s Jurečkou vznikl právě pro web ProUkrainu.
Podle posledních údajů vízum strpení v Česku dostalo přes 350 tisíc Ukrajinců, ale toto číslo není úplně správné, protože část z nich pokračovala někam dál. Část z nich se vrátila domů. Jaké jsou údaje Ministerstva práce a sociálních věcí třeba podle vyplacených dávek?
Když vezmeme celkově jak vízum, strpení, tak režim víza dočasné ochrany, tak v tom čísle jsme za ČR někde kolem tři sta devadesáti tisíc.
Samozřejmě bohužel to není číslo, které by odráželo, kolik lidí tady reálně je v ČR, protože mnoho z nich šlo buďto do dalších zemí, nebo se někteří vrátili. Ale když se podíváme na čísla, která máme my jako Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud jde o humanitární dávku, tak tady, když se podíváme například za červen, tak bylo požádáno o 216 544 humanitárních dávek.
Nejvyšší vrchol byl v květnu, to bylo 274 tisíc žádostí. Teď vidíme, že nám počet žádostí o humanitární dávku klesá. A podle mě klesá ze dvou důvodů. Nějaká část lidí se buďto přesune do dalších zemí, nebo třeba se vrací na Ukrajinu, ale poměrně velká část, a to je potřeba říct, je to za mě velký respekt, se zapojilo na pracovní trh, pracuje, a v ten okamžik, pokud je to dospělá osoba, tak tu humanitární dávku potom nemá.
V dubnu jste v rozhovoru s kolegy z Blesku řekl: Když dokážeme maximum lidí v co nejkratším čase dostat na pracovní trh, tak oni svými odvody mohou státnímu rozpočtu pomoci tak, že naše pomoc bude stát naprosté minimum. Jaká je situace dneska ohledně nákladů na pomoc Ukrajincům a jejich zapojování se do českého trhu a odvodů do systému?
Musím říct tu zásadní věc na úvod. Pro nás pomoc není otázkou toho, že se to má vrátit státnímu rozpočtu, ale samozřejmě i v kontextu debaty, která je v nějaké části české veřejnosti, kdy my vláda jsme pod palbou kritiky ze strany některých lidí i některé části opozice, kdy říkají: pomáháte, stojí to moc peněz, zapomínáte na české občany a podobně, tak samozřejmě důležité je taky říci opravdu to zapojení ukrajinských uprchlíků na pracovní trh. Nese i to, řekněme pozitiva pro rozvoj ekonomiky a zároveň i pro státní rozpočet z hlediska třeba odvodů. A opravdu nepohlížím na to tou optikou, kdy se to vrátí, nebo nevrátí, protože prostě pomáhat máme, pomáhat je lidské.
Kdyby ČR byla ve stejné situaci, tak bych si přál, aby nám kolegové ze Slovenska, z Rakouska, z Polska, z Německa nebo i z Ukrajiny pomohli, aby naše manželky, naše děti, když by do té země přišly a potřebovaly pomoc, aby ji dostaly ve velmi podobném rozsahu.
Když vezmu celkové náklady, třeba humanitární dávku, tak částka, kterou jsme zatím vyplatili, je zhruba 4,6 miliardy korun. Máme tam potom náklady na solidární příspěvek a pak jsou samozřejmě další náklady v oblasti školského systému, zdravotního systému. Ta částka bude někde už mezi pěti až deseti miliardami korun.
My jsme měli prvotní odhady, které byly někdy v průběhu března, že to může stát státní rozpočet až kolem padesáti miliard korun v letošním roce. Dneska vidíme, že to číslo zdaleka nebude takové, bude nižší, já si myslím, že bude výrazně nižší. Takže když se někomu zdá, že se platí příliš mnoho, tak ono je to vlastně mnohem míň, než ze začátku.
Řeknu ještě jedno i číslo z humanitární dávky. Třeba za červenec máme požádáno zatím v tento okamžik pouze o 87 tisíc humanitárních dávek. Samozřejmě tam je možné žádat zpětně, ale je vidět, že opravdu byl vrchol v květnu a začíná to číslo klesat. Je vidět, že lidé, kteří přišli, se snaží zapojit a postarat se sami o sebe, o své děti. Je vidět, že ta snaha je tady velmi silná.
A teď mě napadá, jak jste v pondělí mluvil o prioritách Česka na dobu předsednictví v Radě EU. Jednou z těch priorit bylo udržování nezaměstnanosti na tak nízké úrovni, jako je v Česku, což je něco málo přes tři procenta. Myslíte si, že i ukrajinští uprchlíci můžou pomoct udržovat tuhle nezaměstnanost tak nízkou? A co je k tomu třeba udělat?
Tady čelíme trošku specifické situaci. Na jedné straně je skvělé, že ČR má tak nízká čísla nezaměstnanosti a v tom jsme nejlepší v Evropě, máme teď aktuální číslo 3,1 procenta nezaměstnaných, což je opravdu abnormálně nízké číslo.
Byly tady obavy, že když budeme zapojovat masivně příchozí uprchlíky z Ukrajiny na pracovní trh, že nám ta nezaměstnanost může třeba začít stoupat, že budou, jak někteří tady říkali, lidé z Ukrajiny brát práci českým občanům.
A to se ukázalo, že je opravdu lichá obava. Neberou práci českým občanům, protože český pracovní trh poptává někde mezi 250 až 320 tisíci dalších lidí, které by potřebovaly firmy pro pozice, které dlouhodobě poptávají. A zaplať pánbůh, i když máme takový nárůst, že dneska už nám pracuje skoro 88 tisíc uprchlíků, kteří od začátku března začali vstupovat na ten trh práce, tak přesto každý měsíc nám ta nezaměstnanost klesá.
Takže se ukazuje, že opravdu práci nikomu lidé z Ukrajiny neberou. Naopak, velmi dobře se zapojují a pomáhají těm českým firmám, české ekonomice využít ten potenciál.
A kolik z těch Ukrajinců, co teď přijeli do Česka, si našlo práci podle svých kvalifikací?
Tady musím říct, že na to nemáme úplně přesnou detailní odpověď, ale snažíme se mít nějakou zpětnou vazbu v rámci dotazníkového šetření, které jsme dělali mezi příchozími lidmi z Ukrajiny. Bohužel se nám nedaří využít potenciál těch lidí, ať už z hlediska vzdělání, nebo z hlediska jejich profese, profesní zkušenosti. Na to se musíme mnohem víc zaměřit.
Jsou tady některé objektivní příčiny, proč to zatím takto není. Je to otázka jazykové bariéry, takže potřebujeme opravdu dál pracovat na intenzitě jazykového vzdělávání. A druhý určitý limit je, i já, když jsem se bavil s některými lidmi, kteří z Ukrajiny přišli a kteří na pracovním trhu jsou a mají vyšší kvalifikaci, tak někteří říkají: My teď jsme měli ambici najít si nějakou práci teď dočasně, protože třeba předpokládám, že za měsíc, za dva se chceme vrátit zpátky. Takže proto není ani ambice některých z nich jít hledat si tu opravdu adekvátní práci, která by odpovídala tomu, co předtím dělali na Ukrajině.
To víme, že hodně Ukrajinců se chce vrátit a dříve nebo později k tomu bude docházet, že část jich bude chtít odcestovat, vrátit se domů. Bude se český stát nějak zaměřovat na to, aby se pokusil udržet kvalifikované lidi?
Tady to už bude nějaká část. Třeba už budou umět česky, bude jim udělena nostrifikace... Já musím říct, že na to pohlížím optikou i svého hodnotového zaměření. Já jsem předseda KDU-ČSL, křesťansko--demokratické strany, a myslím si, že máme dělat kroky, které za prvé poskytnou maximální možnou pomoc, kterou můžeme poskytnout - bezpečí, zabezpečení pobytu, pomoc Ukrajině z hlediska války, to znamená zbrojní pomoc, materiální, humanitární atd. To se snažíme dělat, a máme udělat maximum pro to, aby lidé se tady cítili dobře z hlediska adaptace, integrace. Rozhodnutí, jestli se chtějí potom vrátit, nebo zůstat v ČR, má být učiněno na základě jejich svobodného rozhodnutí.
Já to vnímám tak, že je důležité, aby Ukrajina měla lidi, kteří se zpátky vrátí, aby se nestalo, že to nebude ztracená část jedné generace, která zůstane v zahraničí, protože pro tu zemi je to strašně důležité, aby se lidé zpátky vrátili a pomohli tu zemi rozvíjet a budovat.
Na druhou stranu nemám ani rád nikdy takové ty zkratky, které někdy říkají: snažme se, aby tady zůstalo co nejvíc lidí z Ukrajiny, protože to může být výhodné pro ČR, že si tím řeší svůj demografický problém, stárnutí populace a podobně.
Opravdu, chci se na to dívat optikou lidství. Za prvé, ať ti lidé se u nás cítí dobře, ať jim poskytneme maximum z hlediska vzdělání, pracovního trhu, zapojení do společnosti a podobně, ale ať se mohou svobodně rozhodnout, zda už se mohou vrátit, chtějí vrátit apod.
A ta pomoc v praxi vypadá jak? Například, že úřad práce zprostředkovává nabídky práce, nebo si ji lidé najdou spíš sami, nebo třeba rekvalifikace?
Chci podtrhnout, od začátku března jsme otevřeli pracovní trh naprosto volně a stejně rovnoprávně vůči všem příchozím z Ukrajiny, takže tady nikdo nemusí si shánět práci třeba přes zprostředkovatele apod. Může ten člověk jít napřímo k zaměstnavateli do té firmy, využít třeba nabídky, které jsou na portálech, které nabízejí a zprostředkovávají práci, jako je jobs.cz apod.
Pak máme samozřejmě nabídku, kterou máme přes úřady práce, takže mohou lidé využít kontakt přes úřad práce. A samozřejmě, že úřady práce se snaží i aktivně komunikovat s lidmi a nabízet jim tu práci, kterou v regionu nabídnout můžeme.
Přístup je naprosto otevřený, úplně stejný jako má český občan, nemusí být žádný zprostředkovatel, žádný někdo, kdo má tendenci si vzít i nějaké peníze za to, že práci tomu člověku zprostředkuje.
To jsem se ještě chtěla zeptat, proč tady stále existuje problém těch podvodníků zprostředkovatelů, když je ten trh tak otevřený. Jestli zaměstnavatelé chodí za zprostředkovateli, protože nechtějí věnovat čas, třeba komunikaci a domlouvání se s člověkem, nebo je to rychlejší, jednodušší.
Já si myslím, že asi největší problém je v tom, aby lidé z Ukrajiny měli plnou informaci, že mohou jít k zaměstnavateli napřímo a mají stejná práva jako jakýkoliv jiný český občan. Z hlediska odměňování, pracovního prostředí apod.
Samozřejmě jsou tady agentury, které s vámi spolupracují a jsou to agentury, které se chovají korektně a chovají se v mezích zákona, dodržují zákony, a pak jsou tady zprostředkovatelé, kteří tu práci nabízejí a nechovají se korektně. Jedou v nějaké šedé zóně apod.
Možná to chci ještě podtrhnout, že ČR má i pro zaměstnavatele možnost nabídnout lidem práci na pracovní poměr. Pak jsou ještě možnosti, že lidé mohou dělat přes dohody o pracovní činnosti, o provedení práce, a mohou se také zapojit do pracovního trhu jako podnikatelé, jako OSVČ, jako živnostníci.
Já už třeba vím o spoustě příběhů, kdy lidé začali třeba dělat některé manikúrní, pedikúrní, masážní služby apod., které nevyžadují tak náročné vybavení pro provozovnu. Je ale důležité, aby ti lidé nebyli nikým vykořisťováni.
Tedy ještě jenom pro kontext, že před rozsáhlou válkou člověk z Ukrajiny musel nejdřív požádat o pracovní povolení, pak čekat v praxi měsíc až dva, než mu ho dají, a teprve potom mohl jít pracovat. Teď to není. Teď mají úplně volný přístup na pracovní trh.
A může třeba Ukrajinka jít a přihlásit se na úřad práce jako uchazečka o zaměstnání?
Ano, může. Dělají to lidé z Ukrajiny. Záleží na tom, jaký je to měsíc, ale pohybuje se to mezi osmi až dvanácti tisíci lidmi, kteří zaměstnání a tu cestu k němu hledají. Právě tak, že se zaregistrují na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a pak tu práci získají. Protože úřad práce ví o tom, že ten člověk konkrétně se přes úřad práce hlásí o to, že chce pracovat.
A úřad nabídne i jazykové vzdělání?
Ano, úřad práce je schopen potom samozřejmě propojit i na jazykové kurzy na jazykové vzdělávání. Takže to je jedna z variant, kde si tu práci najít důvěryhodně. Ano, a já to vřele doporučuji. Kdokoliv, kdo chce hledat práci, ať se obrátí na naše úřady práce, ty ho nasměrují k solidnímu zaměstnavateli. Zároveň nabídnou i možnost doplnění jazykového vzdělání.
Uvažovalo se třeba o tom, že by se zavedl kurzarbeit pro zaměstnavatele, něco jako bylo za covidu, pro ty, kdo zaměstnávají Ukrajince?
My dneska máme určitou míru podpory pro zaměstnavatele, kteří zaměstnají lidi z Ukrajiny, ale tu máme navázanou na spolupráci s ministerstvem školství. S touto formou pobídky pro zaměstnavatele se snažíme vytvářet pracovní místa především v krajích a v regionech, kde máme i kapacity v rámci školství, protože narážíme na to, že především v Praze a v nejbližším okolí Prahy, v rámci středních Čech a řekněme ještě v některých vybraných lokalitách, opravdu budeme mít od září problém zajistit dostatečnou kapacitu.
Takže jsme vytvořili tento nástroj po dohodě s ministerstvem školství, abychom v jiných regionech, kde máme nejenom kapacitu školství, ale máme tam i logicky pracovní místa, máme tam kapacity ubytování, abychom nabídli lidem, aby tam třeba z Prahy přejeli. Já mohu říct třeba zrovna na Ostravsku, v Moravskoslezském kraji, máme kapacitu ubytování, kapacitu škol, nabídku pracovního trhu.
Ono se teď říkalo, že tam, kde jsou školy, není práce. Tam, kde je práce, nejsou školy. Takže apeluje se hodně na Ukrajince, aby si rozmysleli, jestli opravdu chtějí být v těch největších městech, nebo i kvůli svým dětem se možná chtějí přestěhovat někam jinam, aby děti měly víc možností se socializovat.
Vy jste také v Bruselu zmiňoval, že rizikem je, že mezi mladými Ukrajinci, kteří opustili svou vlast, vznikne ztracená generace a že Česko by se mělo společně podílet na zajištění optimističtější budoucnosti pro mladé Ukrajince. Co jste myslel tou ztracenou generací a jak by v praxi ta pomoc mohla vypadat?
Podruhé jste zmínila věci, které jsem říkal v pondělí na jednání Výboru pro zaměstnanost v Evropském parlamentu. Tady chci možná říci důležitou věc, my jako ČR bereme jako velmi silnou zodpovědnost za to, jak celá Evropa bude přistupovat k válce na Ukrajině, podpoře Ukrajiny a zároveň i právě pomoci lidem, kteří přichází v rámci uprchlické vlny.
Je důležité, aby nejenom členské státy, ale i Evropská unie a rozpočet a finanční prostředky Evropské unie pomáhaly členským státům zvládat náklady. To si neseme jako předsednictví. Lidé, kteří kritizují nás jako vlády a říkají vy pomáháte na úkor českých občanů, musí vidět, že i Evropská unie pomáhá s těmi náklady, které mají ty jednotlivé členské státy.
K té otázce na tu ztracenou generaci. Já tak, jak komunikuji s nevládními organizacemi a sledujeme situaci v terénu, tak my vnímáme jednu specifickou situaci, že u nás je základní školní docházka, jedna až devět tříd, na Ukrajině je to, pokud se nepletu, jedna až 11. Máme obavu, aby třeba u těch dětí, nebo u mládeže, která je v 15-16letém věku, aby měla nějaké návazné vzdělání na střední škole. Aby nám ty děti, nebo ta mládež, nezůstala někde bezprizorně viset.
Válka stále trvá. Nejdřív se říkalo, že se vrátíme domů za měsíc, pak za dva. Teď ještě trvá a nikdo neví, bohužel, kdy skončí. A existuje už otázka, co nastane, když v březnu 2023 ještě nebude bezpečné se vrátit domů?
Samozřejmě ta otázka tady je a řešení se hledá. Respektive myslím si, že to řešení je předpřipravené, že je celá EU připravena prodloužit o dalších dvanáct měsíců institut a režim dočasné ochrany, to znamená ti lidé, kterým už byla přidělena, tak se to automaticky prodlouží o dalších dvanáct měsíců.
Já bych si hrozně přál, aby Ukrajina dokázala putinovskou agresi a jeho vojáky porazit co nejdříve. Ta situace je samozřejmě hodně složitá. Děláme maximum pro to, co můžeme třeba i my jako ČR z hlediska pomoci i třeba té vojenské, ačkoliv o tom tolik nemluvíme za vládu i z bezpečnostních důvodů. Věřím, že se to podaří, že Ukrajina zvítězí s podporou společenství států nebo EU, které ji podporují.
Co je možná za mě důležité. Vnímám určitou obavu, že bez ohledu na to, jak se válečný konflikt bude vyvíjet, a třeba se bude dařit ruská vojska vytlačovat z ukrajinského území, tak může nastat jeden ještě moment, který může znamenat zvýšení nějaké uprchlické přílivové vlny. A to je nástup zimy. Může být problém potom v zásobování energií především teplem, stabilitou těch dodávek. A může být ještě nějaký další důvod, který bude vést k tomu, že větší množství lidí se rozhodne hledat útočiště ve státech EU nebo v okolních.
Ale bohužel i obnova některých měst ještě dlouho může trvat, protože některá jsou opravdu nepoužitelná. Teď to vnímáme, vidíme a bude to trvat dlouho. I předsednictví ČR Radě EU si bere jednu část, a to je otázka plánů a přístupů k podpoře poválečné obnovy Ukrajiny. Já si myslím, že to, co tady je zmiňováno, je, že by vznikl nějak jasný Marshallův plán.
Myslím si, že celá EU bude dělat ty kroky tak, aby tady nebyl nikdo vyháněn, aby někdo říkal, že pokud by to ta situace vyžadovala, válečný konflikt nebyl vyřešen v březnu 2023, že by někdo měl tendence říkat: tak jako už se sbalte a běžte domů. To si myslím, že určitě nenastane. Myslím, že jsme si vědomi té zodpovědnosti a že ta solidarita je opravdu velká. Takže toto si nemyslím, že by hrozilo.
Ještě bych se chtěla vrátit teď k tomu, co se týká podpory Ukrajinců tady. Teď se zkracuje doba, kdy stát bude hradit zdravotní pojištění na 150 dnů, ale zároveň se uvažuje o prodloužení vyplácení humanitární dávky po šestém měsíci. Tak jestli byste nám mohl nějak přiblížit tu strategii na jedné straně finanční podpory Ukrajinců a druhé straně jejich motivování k zaměstnávání.
To je samozřejmě hodně důležitá věc a my se snažíme sladit přístupy, které jsme měli doteď k příchozím z Ukrajiny a které máme v rámci našeho sociálního systému pro české občany. Takže u humanitární dávky to není tak, že by po šestém měsíci končila i výplata, my jsme udělali teď opatření a rozhodnutí, že od sedmého měsíce dál humanitární dávka je vyplácena, jenom se navazuje na výši životního minima v ČR, což je pro dospělého 4250 korun měsíčně a pro dítě 3050 korun. Takže tato výplata poběží dál.
Potom ta otázka toho zdravotního pojištění. To není tak, že bychom říkali, že po 150 dnech lidi necháme někde bezprizorně. Je tam ale povinnost, aby se dospělá osoba zaregistrovala právě na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Pokud bude registrován jako uchazeč o zaměstnání, pak mu běží nadále podpora a je brán jako státní pojištěnec.
Je to spolu propojeno, abychom viděli, že lidé podnikají aktivní kroky k tomu, aby si tu práci našli, případně ti, kteří si nebudou moct práci najít apod., aby byli kryti tím, že pojištění se na ně bude dál vztahovat.
To jsem si právě chtěla potvrdit, že to takhle jde, protože na nás se občas obracejí lidé a mnoho z nich jsou maminky s malými dětmi. V práci, která je jim nabízena, často chtějí 10-12hodinové směny, což nejde s malým dítětem. Takže ony potřebují nějaký čas, aby si něco hledaly. A právě se nás ptají: no, ale za chvilku mi vyprší těch 150 dní a ještě si nestihla najít práci.
To je potřeba uklidnit. Poprosím tu informaci šířit, že to je takto spoluprovázáno.
Ještě bych se chtěla na závěr se zeptat na společenské nálady. Válka už trvá čtyři a půl měsíce, tedy rozsáhlá fáze války. A už začínáme vnímat, že česká společnost se trošku unavuje. Vnímáme tlak opozice a občas vyloženě protiukrajinské nálady. Myslíte si, že by to mohlo nějak ohrozit snahy o integraci Ukrajinců?
Nálady, které tady jsou a které bohužel jsou živené velkou částí opozice, tak hrají na strunu závisti a nenávisti. Je to z mého pohledu účelové, velmi neférové. Já můžu říct za sebe, za nás jako za KDU-ČSL a i za vládní koalici, že my tomu rozhodně čelíme a čelit budeme. Z mnoha důvodů.
Jednak ta situace je opravdu mimořádná, ale i třeba z historických důvodů. ČR prožila období, kdy mnoho států pomáhalo našim lidem a poměrně dlouho to bylo období za druhé světové války, kdy naši spojenci hodně obětovali pro to, aby ČR vůbec si uhájila nebo Československo svoji perspektivu, aby se osvobodila.
Když si vezmeme třeba to, co dělala Velká Británie. To rozhodně nebylo pro tehdejší vládu, pro tehdejšího premiéra jednoduché obhájit. Proč o tolik lidí, kteří tam přišli, se museli starat a ještě chodit osvobozovat jiné státy a nasazovat tam vlastní životy.
To stejné i pro koalici, která byla v rámci východní fronty, i celé období komunismu. Od nás emigrovalo velké množství lidí, statisíce lidí odcházelo z tehdejšího Československa a zase bylo jim pomoženo.
Takže já si myslím, že my tady máme určitý lidský závazek, abychom i toto nesli v paměti, že ČR si tím také prošla. Věřím, že naše pomoc bude do doby, dokud to bude potřeba. Dokud budeme vidět, že lidé se nemohou bezpečně vracet na Ukrajinu, tak my máme zodpovědnost za to, abychom pomohli.
A samozřejmě důležité, aby tady byla i ta interakce a ta zatím je a vidím, že se pozitivně rozvíjí. Že lidé, kteří přišli z Ukrajiny, tedy nesedí s rukama v klíně a nečekají, že jim přiletí pečení holubi do úst, jak se u nás říká. Ale fakt mají vlastní velkou aktivitu, že chtějí se postarat sami o sebe. Chtějí mít práci, chtějí, aby děti chodily do škol. To si myslím, že je důležité, že to takhle spolu vzájemně udržíme. To bude velmi silná odpověď na kritické hlasy, které tady část opozice říká.
Vy to možná víte, protože jste tady už nějaký čas, že lidé v ČR mají velmi vřelý vztah nejenom k Ukrajincům už dlouhodobě, ale třeba k lidem, kteří přicházeli z Vietnamu a kteří se velmi dobře zapojili do společnosti a fungují. Čeští občané využívají řadu služeb, které oni zabezpečují, v oblasti maloobchodu, a nikdo nemá žádné kritické poznámky.
