Propuštění zajatci z Mariupolu: „Syn mě nepoznal." Vojáci stále mají v těle střepiny
Ve středu 29. června v Záporožské oblasti proběhla mezi Ruskem a Ukrajinou zatím největší výměna zajatců. Do vlasti se vrátilo 144 ukrajinských vojáků, kteří se teď léčí v různých zdravotnických zařízeních. Mnozí po několika týdnech konečně navštívili rodinu a přátelé a také měli možnost promluvit si s novináři.
Námořník Sergej pochází ze Záporožského regionu a město, které obýval, obléhají Rusové. Když bránil Mariupol, nacházel se v druhém největším ukrajinském kovodělném závodě Illich. „Všichni jste tu situaci viděli, nedá se to popsat slovy. Válečné tempo bylo bouřlivé a nejisté, byla tam blokáda. Všechno jsme museli natahovat, munici, jídlo i zásoby. Nic jsme nemohli doplnit,“ popsal Sergej.
4. března už jim nefungoval signál a nikdo nechápal, co se děje. „Ústředí sice vědělo a kontrolovalo všechno, my jsme však věděli jen to, co se odehrává v naší oblasti. Věděli jsme, že musíme zůstat, že jsme v blokádě. A pokud se vzdáme svých pozic, ohrozíme všechny,“ řekl Sergej Ukrinformu.
Střepiny mu způsobily zranění na hlavě včetně lebeční dutiny, utrpěl i rány na rukou a nohou. Ruské útoky jeho tělo doslova rozřezaly a stále v něm zůstává spousta úlomků, které je nutné odstranit.
Neúspěšné výměny zajatců
„Musíte to dostat ven. Proč musím mít takovou paměť? Rusové řekli, že to neudělají. V bunkru v závodě Illich byli zdravotníci z Mariupolu a z Dněpropetrovska. I v těchto spartánských podmínkách plnili svou povinnost, svou práci. Operovali a prováděli amputace,“ řekl voják.
Rusové Sergeje nejdřív evakuovali do samozvané Doněcké lidové republiky, stejně tak i ostatní bojovníky. Trochu je ošetřili a poslali do Doněcka.
„Řadu věcí nemůžeme říct novinářům, pořád je tam velké množství našich kluků. Chceme je co nejdřív dostat zpátky a bojíme se, abychom jim neublížili,“ uvedl Sergej. Když byl v zajetí, k pokusům o výměnu podle něj došlo několikrát, z neznámých důvodů to ale vždycky dopadlo neúspěšně.
„Pokaždé jsme se vrátili. Když kontrolovali seznamy, stáli u zdi a říkali nám, že nás Ukrajina odmítá, nechce si nás vzít. Pochopili jsme, že to byla provokace. Pochopili jsme, že Ukrajina se nás ze všech sil snaží odvézt. Když k výměně konečně došlo a nás posadili do autobusu, do poslední chvíle jsem nevěřil, že to stihneme. Vypadalo to, že se autobus každou chvílí otočí a my pojedeme zpátky,“ vzpomíná Sergej.
Že je zpátky v bezpečí na území kontrolovaném Ukrajinou, si Sergej uvědomil až tři dny po příjezdu, když ho navštívia manželka, syn a přátelé.
„Syn mě nepoznal.“
„Moje dítě je malé, je mu rok a půl. Přijeli jsme v takovém stavu, že mě nepoznal, rozplakal se. Potom, když jsme se viděli dvakrát nebo třikrát, jsem si uvědomil, že jsem se vrátil... Byly chvíle, kdy už jsem neměl sílu, a nesli mě na nosítkách. Tehdy jsem zavíral oči a viděl své dítě,“ vypráví voják.
Zranění zajatci podle něj měli štěstí, protože nebyli vystavení takovému psychickému tlaku jako ti, kteří se nacházeli v dobrém stavu. „O čem jsem snil? Všechno, o čem jsem snil a co jsem měl, je v troskách. Nejdůležitějším snem je vrátit se do rodného města,“ dodal.
Petro přišel o nohu, chce se však vrátit do armády. Manželka a matka jsou proti
Petro z Enerhodaru (22) leží na stejném nemocničním oddělení jako Sergej, bojoval ale v Azovstalu. „6. dubna jsem schytal kulku do nohy. Nebylo možné nechat se hospitalizovat, a tak jsem o nohu přišel. Amputaci mi udělali 16. dubna. Naši chirurgové byli skvěli, jsou to ti nejlepší. V takové stuaci operovat 30 hodin… Jsou to hrdinové. Pracovali prakticky bez přestávky, bez odpočinku,“ řekl. Ležel v provizorní nemocnici a o den později, 17. dubna, je zajali.
Bylo jim známo, že jsou v Azovstalu další stovky lidí? „Věděli jsme, že tam jsou civilisté a hned jsme jim radili, aby odešli, protože se za zdmi budov bojovalo. V továrně však byly bunkry a mnoho civilistů v nich zůstalo. K nám se vždycky chovali mile, připravovali nám jídlo, nosili nám mléko. Vím, že všichni přežili,“ popsal Petro, který neztrácí odvahu ani navzdory těžkému zranění.
Drazí čtenáři, přejeme klidnou noc, online zpravodajství k dění na Ukrajině bude pokračovat zase od rána.
Americký prezident Donald Trump zvažuje nové sankce proti Rusku, které nadále odmítá ukončit válku proti Ukrajině. Trump to dnes prohlásil v Bílém domě při návštěvě finského prezidenta Alexandera Stubba, kterému slíbil pomoc v případě ruské invaze. „Budu bránit, rozhodně. Finové jsou skvělý národ. Nemyslím si ale, že se to stane,“ řekl Trump.
Trump naopak tvrdě kritizoval Španělsko kvůli neochotě navýšit výdaje na zbrojení. NATO by podle něj mělo zvážit, zda tuto zemi nevyloučit ze svých řad.
Úřady v Kramatorsku na východě Ukrajiny dnes nařídily rodinám s dětmi, aby se část tohoto města a dvě obce v jeho okolí evakuovaly. Vedení Slavjansku, druhého významného města v Ukrajinci kontrolované části Doněcké oblasti, také obyvatelům doporučilo, aby přinejmenším na zimu odešli. V regionu, kde Rusko soustředilo své síly a jeho jednotky pomalu postupují, se zhoršuje bezpečnostní situace.
Rodiny s dětmi dostaly nařízeno opustit Semenivku ležící několik kilometrů na jihovýchod od Kramatorsku, obec Vasylivska Pustoš na východ od něj a jihovýchodní část Kramatorsku. Město, které mělo před začátkem ruské invaze 147.000 obyvatel, je důležitým logistickým centrem a leží asi 20 kilometrů od frontové linie. Od roku 2014, kdy proruští separatisté zahájili boj proti jednotkám věrným vládě v Kyjevě, je provizorní metropolí Doněcké oblasti. Kramatorská městská vojenská správa nařízení k evakuaci podle agentury AFP zdůvodnila tím, že přibývá útoků malými a levnými FPV drony, které v posledních měsících změnily charakter bojů na frontě.
Rádio Svobodná Evropa informovalo, že před několika dny v centru Kramatorsku útočil ruský dron s optickým vláknem, podle ruských válečných blogerů se jeho cílem stalo vojenské auto. Šlo o první případ použití tohoto typu bezpilotního letounu ve velkém městě. Drony ovládané pomocí optického vlákna nepoužívají k přenosu signálu rádiové vlny a nelze je sledovat ani zneškodnit pomocí prostředků elektronického boje.
Když ho Rusové zajali, snažili se ho přesvědčovat o tom, že Záporoží už je pod okupací. Do poslední chvíle tomu nevěřil. Od známých se pak dozvěděl, že ruští vojáci ostřelují elektrárnu v jeho rodném Enerhodaru. Velmi ho to ranilo a je rád, že jsou všichni naživu. Brzy podstoupí protetickou léčbu pro doplnění chybějících zubů a rehabilitaci, pak by se rád vrátil do armády. Jeho žena a matka s tím ale nesouhlasí.
Pomoc pro vojáky
Záporožské vedení muže navštívilo hned druhý den a označilo je za hrdiny. Propuštěným zajatcům se dostává pomoci, stačí to ale? „Potřebujeme vytvořit jednotné centrum pro vojáky a jejich rodiny, které jim poskytne veškerou potřebnou pomoc. Psychologickou, zdravotní i informační,“ řekl šéf oblastní správy Olexandr Staruch.
Lékaři zdůrazňují, že chlapci přijeli ve vážném psychickém stavu, pracují s nimi psychologové. Fyzická zranění jsou různá po střelách, minách i výbušninách. „Byla jim poskytnuta základní lékařská péče, tu ale nepotřebovali. Rusové jim zdaleka neposkytli plnou lékařskou péči,“ diví se zdravotníci. Vojáci tak budou muset podstoupit několik dalších operací.
