„Hanbou jsem se před Ukrajinci skrýval“. Ruský důstojník popsal, jak po začátku invaze rezignoval
Dva dny před tím, než jednotka vpadla na Ukrajinu, velitelé všem vojákům sebrali mobily. Až po několika dnech na Ukrajině jim začalo docházet, co se tu děje. A po několika týdnech jeden z nižších důstojníků podal nadřízenému žádost o propuštění. „Cítil jsem vinu, že jsme šli na Ukrajinu,“ svěřil se teď televizi CNN.
Podle různých zdrojů se na vpádu na Ukrajinu nechtěly podílet spousty ruských vojáků – profesionálů i branců. Někteří si to uvědomili od samého začátku, další napřed neměli skoro žádné informace, co se děje. Morálka jiných padla na bod mrazu, když byli na Ukrajině svědkem značných ztrát nebo třeba armádního šlendriánu či válečných zločinů.
„Viděli jsme, kterak ruští vojáci – s nedostatkem zbraní a morálky – odmítají vykonávat rozkazy, sabotují vlastní vybavení, ba omylem sestřelili vlastní letadlo,“ tvrdil v březnu podle CNN šéf britské rozvědky GCHQ Jeremy Fleming.
Jeden z rezignujících se teď svěřil americké televizi. „Byli jsme špinaví a unavení. Lidé kolem umírali. Nechtěl jsem se cítit, že jsem toho všeho součástí, ale byl jsem,“ řekl bývalý důstojník, jehož identitu redakce nezveřejnila. Rezignovat z ruské armády sice lze, ale nelze vyloučit, že to ještě bude mít nejrůznější dohry. Zvláště když o tom hovořil s americkými novináři.
Jeho jednotka, podobně jako množství dalších, se přesunula ke Krasnodaru, do blízkosti ukrajinských hranic už v předstihu; děsily Ukrajinu i Západ, co má Kreml v úmyslu. Když 22. února – dva dny před invazí – přišel rozkaz odevzdat mobilní telefony, moc o tom nepřemýšleli.
Toho večera několik hodin malovali bílé pruhy na svá vozidla. „Pak se rozkaz změnil. Namalujte Z jako Zorro,“ vzpomínal voják. „Další den nás vzali na Krym. Upřímně, myslel jsem, že na Ukrajinu nepůjdeme.“
Právě to se však stalo o dva dny později. „Někteří chlapi to odmítli hned. Napsali report a odešli. Nevím, co se s nimi stalo. Já jsem zůstal. Nevím proč. Další den jsme jeli,“ pokračuje.
Cíle mise neznali, byli odříznutí i od zpráv či svých blízkých. „Nevtloukali nám žádnou rétoriku o ukrajinských náccích. Mnozí nerozuměli, k čemu to celé je a co tam děláme,“ dodává s tím, že osobně doufal v diplomatické řešení, byť prý politice moc nerozumí. Ovšem za ruskou invazi cítil vinu.
Odpor civilistů
Jeho jednotka z Krymu zamířila na Cherson. „Seděl jsem v kamazu, tiskl k sobě zbraň. Měl jsem pistoli a dva granáty,“ vzpomíná na první dny. Cestou sledovali hromady zničené vojenské techniky. U jedné vesnice je překvapil muž s bičem, začal křičet „Jste všichni v ha*zlu!“ a mrskat bičem po konvoji. „Málem nám vylezl do kabiny. Oči měl rudé pláčem, udělalo to na mě silný dojem. Obvykle jsme se napjali, když jsme viděli místní. Někteří pod oblečením skrývali zbraně, a když se dostali blíž, stříleli,“ popisuje exdůstojník. Sám se tak styděl, že si před Ukrajinci skrýval tvář.
Setkali se ale i s těžším odporem, ukrajinští obránci na ně druhý či třetí den pálili z minometů. „První týden jsem byl v šoku, na nic jsem nemyslel. Do postele jsem uléhal a říkal si ‚Teď je prvního března, zítra se probudím a bude druhého. Hlavně přežít další den.‘ Párkrát se zdálo, že granáty dopadly velmi blízko. Je zázrak, že nikdo z nás nezemřel,“ vzpomíná, jak se cítil v prvních týdnech „speciální vojenské operace“.
Ukrajina slaví Den ústavy. „Rusko dnes zpochybňuje samotnou existenci Ukrajiny jako suverénního, nezávislého, demokratického a právního státu. My však tváří v tvář této agresi pevně stojíme a bráníme svobodu, spravedlnost a právní stát. Pro nás je Ústava základem naší státnosti, naší důstojnosti a našich hodnot. Nikdy nepřijmeme vládu síly. Nesouhlasíme s diktaturou, která ignoruje lidský život a svobodu. Bojujeme za mírovou, svobodnou a evropskou budoucnost každého Ukrajince – za právo rozhodovat si o svém vlastním osudu,“ uvádí k tomuto dni na sociální síti Obrana Ukrajiny.
Ukrajinská záchranná služba zveřejnila záběry z místa ruského útoku v Oděse, na kterých jsou vidět hasiči, jak bojují s požárem a evakuují lidi potemnělým schodištěm v 21patrové budově.
V důsledku ruského úderu na obytnou budovu vypukl požár v šestém, sedmém a osmém patře a někteří lidé uvízli ve svých bytech, píše server Ukrajinska pravda. Mezi oběťmi je manželský pár. Šest zraněných bylo hospitalizováno a tři z nich jsou v kritickém stavu, uvedl zpravodajský web. Mezi zraněnými jsou tři děti, přičemž jedno z nich je v kritickém stavu.
Do Kyjeva dnes přicestoval polský prezident Andrzej Duda na setkání se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským, informovala Dudova kancelář.
Jedná se o rozlučkovou návštěvu, jeho funkční období totiž v srpnu končí. Duda patří od prvních dnů invaze k nejhlasitějším podporovatelům Ukrajiny. Kyjev navštívil hned několikrát, promluvil k Nejvyšší radě a aktivně prosazoval pomoc Ukrajině v rámci EU a NATO.
Nebyl prý jediný, kdo měl pochyby o jejich misi. Morálku pak trochu zvedlo, když jim slíbili prémie. „Ještě patnáct dní tady a mám pořešený úvěr,“ reagoval prý jeden ze spolubojovníků.
Po pár týdnech ho poslali do týla s technikou určenou k opravě, pokračuje bývalý voják. To už si začínal dělat širší obrázek o celém dění: „Měli jsme tam rádio, mohli jsme poslouchat zprávy. Tak jsem se dozvěděl, že v Rusku zavírají obchody a ekonomika kolabuje. Cítil jsem za to vinu. Ale ještě víc za to, že jsme šli na Ukrajinu. Nakonec jsem sebral síly a šel za velitelem napsat rezignační dopis.“
Velitel mu napřed tvrdil, že to není možné. Jenže Rusko nevyhlásilo Ukrajině válku, neplatí stanné právo, a tak vojáci z povolání mohou prostě skončit. Byť se jim v tom nadřízení různým nátlakem či výmluvami snaží zabránit.
„Jestli chcete, suďte nás, my už do války nejdeme,“ popsal podobnou situaci pro BBC mladý spolupracovník disidenta Alexeje Navalného, který na Ukrajině strávil 37 dní. Jakmile se jeho jednotka vrátila, řada mužů podala žádost o propuštění ze služby. Ostatním pak velitelé vyhrožovali vězením a soudy.
„Co bude dál, netuším,“ uzavírá pro CNN bývalý voják; zatím ho žádné represe nedostihly, je se svou rodinou. „Ale jsem rád, že jsem doma.“
