Cesta, jak se odstřihnout od ruského plynu: Vzorem Litevci? Prozíravě vybudovali LNG terminál
V úterý Gazprom odstřihl od dodávek plynu Poláky a Bulhary, Litevci to o pár týdnů později udělali sami, píše server Politico. Úspěšný projekt LNG terminálu ukazuje zbytku Evropy, že tudy může vést cesta.
Před dvanácti lety dostal litevský manažer Rokas Masiulis novou práci a ambiciózní úkol: Ukončit závislost celé země na ruském plynu. Jako šéf státem ovládané společnosti Klaipėdos Nafta (KN) dohlížel na vybudování plovoucího terminálu na zkapalněný plyn (LNG) v přístavu Klajpeda. Jihokorejská firma Hyundai Litevcům postavila speciální tanker, který LNG nejen skladuje, ale vrací do původního, plynového stavu, v němž klasicky pokračuje plynovým potrubím ke spotřebitelům.
Zatímco ropu lze vozit tankery „jen tak“, a proto je snazší najít jiné dodavatele a odmítnout ruský dovoz, s plynem je to složitější. Pro přepravu speciálním tankerem se ochladí a zkapalní, čímž se jeho objem až 600krát zmenší. Těchto zkapalňovacích terminálů u vývozců a opačných v zemích určení moc není, infrastruktura se ve větším buduje až v posledních letech.
Litva šla příkladem, svůj terminál zprovoznila už roku 2014. Loď dostala příznačné jméno Independence – Nezávislost. „Byl jsem nadšený projektem Independence, když jsme ho spustili, ovšem nedovedl jsem si představit, jak velká věc to nakonec bude,“ svěřil se Masiulis, z nějž se později stal ministr energetiky a dopravy, nyní vede provozovatele elektrické sítě.
Začátkem dubna, jak se začala vyjasňovat brutalita ruské invaze na Ukrajinu, litevská vláda splnila svůj plán. „Od nynějška Litva nespotřebuje jediný kubík toxického ruského plynu,“ tweetovala premiérka Ingrida Šimonytėová. „Litva je první zemí EU, která odmítá dovoz ruského plynu.“
Omezení lukrativních plynových zakázek na Západě je klíčovou výzvou pro představitele evropských zemí, kteří se snaží reagovat na ruský vpád na Ukrajinu – a omezit zdroje Kremlu na válku. „Nechápeme, jak můžete vydělávat na krvi,“ stěžoval si ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na západní země pro BBC.
„Před lety moje země učinila rozhodnutí, jež nám nyní umožňuje bezbolestně přerušit energetická pouta na agresora,“ tweetoval 2. dubna litevský prezident Gitanas Nausėda. „Když to zvládneme my, zbytek Evropy může také!“
Ostatní země můžou také, ale pro každou je to za stávající situace jinak obtížné. Hodně se hovoří o Německu. To plynem nejen topí, také z něj vyrábí 15 % své elektřiny – ve jménu ekologie ruší jak uhelné, tak jaderné elektrárny a vedle obnovitelných zdrojů je nahrazuje právě také plynem – sice stále jde o fosilní palivo, ale hoří výrazně efektivněji a čistěji než uhlí a neděsí tolik Němce jako atomové reaktory. Do Německa vedou plynovody i ze západní Evropy, ruský plyn představuje asi polovinu ze zhruba 90 miliard kubíků, jež země ročně spotřebuje. A jelikož sama těží plynu minimum, je Spolková republika jeho největším dovozcem na světě.
„Firmy nechávají doběhnout své kontrakty s ruskými dodavateli, neobnovují je a přecházejí k jiným v šíleném tempu,“ pochvaloval si před měsícem ministr klimatu a ekonomiky Robert Habeck v rozhovoru pro Politico.
Ale to se jedná o uhlí a ropu, závislost na nich se výrazně zmenšuje každým týdnem a do podzimu, respektive do konce roku by mohla být na nule. Zbavit se Gazpromu a spol. se povede snad roku 2024.
Litva v tomto ohledu byla prozíravější – už proto, že její postavení vůči Rusku je nesrovnatelné s Německem. Už v zimě 1992 zastavil ruský prezident Boris Jelcin dodávky ropy kvůli sporům o platby. V pozdějších letech Vilnius vinil Gazprom ze zneužívání monopolního postavení a předražování. A tak se vláda rozhodla od něj oprostit; Masiulis se projektu Independence chopil roku 2010 a věděl, že má pět let – než vyprší tehdejší smlouva s Gazpromem. Pracovalo se přesčas, rozhodovalo se urychleně… a stihlo se to. Loď Independence, kterou norský dodavatel nechal postavit v Jižní Koreji, připlula 27. října 2014.
Ruské dodávky v tu dobu tak docela neskončily - Gazprom viděl, že má konkurenci, a o pětinu zlevnil. „Byl to jak politický, tak ekonomický úspěch,“ říká Masiulis.
Ruské ministerstvo obrany oznámilo dobytí obce Muravka v ukrajinské Doněcké oblasti a vesnici Novoivanivka v Záporožské oblasti. Kyjev se k tvrzení Moskvy nevyjádřil. Server Ukrajinska pravda s odvoláním na ukrajinskou armádu píše o obtížné situaci u města Kupjansk v Charkovské oblasti, kterého se podle něj invazní vojska pokoušejí zmocnit.
„Město je strategickým cílem nepřítele. Okupanti shromáždili síly u Radkivky a Holubivky, plynovod je poškozen a zatopen. Pokusy o překročení řeky Oskil na člunech - většinu z nich zničilo dělostřelectvo, minomety a FPV drony,“ cituje Ukrajinska pravda z hlášení 10. armádního sboru pěchoty ukrajinské armády, podle kterého Rusové operují v malých pěchotních skupinách. „Často v civilu - což je další válečný zločin Ruské federace,“ uvedla jednotka.
Sbor dále podle serveru Ukrajinska pravda uvedl, že provádí protidiverzní opatření a prohlásil, že v místech, která Rusové označují, že jsou jejich „kontrolou“, ve skutečnosti pokračují boje a působí tam ukrajinské útočné skupiny. Ve středu 17. září ukrajinský analytický projekt DeepState uvedl, že ruští vojáci postoupili v Kupjanském okrese a také poblíž obce Novoivanivka v Záporožské oblasti, podotkla dnes Ukrajinska pravda.
Evropská komise dokončila práci na novém, devatenáctém balíčku sankcí proti Rusku, uvedla mluvčí EK Paula Pinhová. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zveřejní detaily návrhu ještě dnes odpoledne společně se šéfkou unijní diplomacie Kajou Kallasovou. O detailech nových omezení se dosud jen spekulovalo, podle všeho by se měla týkat zejména energetické, finanční a bankovní oblasti, ale rovněž i kryptoměn. Agentura Reuters s odvoláním na své zdroje uvedla, že komise v rámci balíčku navrhne i zákaz dovozu ruského LNG po 1. lednu 2027, což je o rok dříve, než bylo původně plánováno.
Šéfka komise již v úterý uvedla, že unijní exekutiva navrhne dřívější ukončení dovozů ruských fosilních paliv do zemí Evropské unie. Oznámila to po telefonátu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, jehož obsahem bylo zesílení společného tlaku na Rusko kvůli válce na Ukrajině.
„Komise brzy představí svůj 19. balík sankcí zaměřený na krypto, banky a energetiku. Ruská válečná ekonomika, udržovaná zisky z fosilních paliv, financuje krveprolití na Ukrajině. Abychom to zastavili, navrhne komise urychlení postupného ukončování ruských fosilních dovozů,“ napsala tehdy von der Leyenová na sociální síti X.
Nemáme žádné důkazy o tom, že by ruský prezident Vladimir Putin chtěl jednat o míru na Ukrajině, uvedl dnes šéf britské zpravodajské služby MI6 Richard Moore. Při projevu na britském konzulátu v Istanbulu podle agentury AP doplnil, že válka na Ukrajině posílila identitu napadené země i západní bezpečnostní struktury.
V posledních měsících se americký prezident Donald Trump snažil přesvědčit ruského vůdce k ukončení války, Moore ale uvedl, že Putin zprávami o možném mírovém jednání „vodí všechny za nos“.
„Snaží se prosadit svou imperiální politiku všemi dostupnými prostředky, ale nemůže uspět,“ uvedl o ruském prezidentovi Moore. „Upřímně řečeno si ukousl příliš velké sousto. Myslel si, že dosáhne snadného vítězství. Ale on a mnoho dalších podcenili Ukrajince,“ doplnil zpravodajec.
Plovoucí platforma zvaná FSRU se dá dokončit poměrně rychle – zatímco terminál na pevné půdě mohou brzdit otázky prostoru, územních povolení atp., tyto projekty trvají rok až tři. V případě potřeby lze platformu přemístit či ji třeba nahradit větším či menším zařízením.
Ať už je terminál plovoucí, nebo pevný, jako třeba v polském Svinoústí, dovozce má díky němu určitou svobodu, odkud bude importovat. Litva tak odebírá hlavně z Norska, USA a Kataru, nedávno připlul taký první tanker s nákladem z Egypta. Ještě loni dodávalo čtvrtinu plynu Rusku, ale tomu už je konec.
Obdobný terminál zvažují i Estonsko, Itálie a Nizozemsko. Německo takový terminál nemá žádný, ale tři už se chystají. Zvažovaly se dříve, ale ukrajinská válka dodala projektům nový impulz. Dohromady by měly mít kapacitu 27 miliard kubíků ročně, což představuje polovinu kapacity plynovodu Nord Stream 1.
Ministr Habeck nedávno navštívil Katar, jednoho z předních vývozců LNG, aby zjistil, kolik ho do Německa zvládne vyvážet. „Může to fungovat,“ konstatoval Habeck pro rádio Deutsche Welle. A i když Německo chápe plyn spíše jako přechodný zdroj, než dokáže energetiku takřka plně pokrýt obnovitelnými zdroji, investice do terminálů se vyplatí. „Stejně pak budeme potřebovat terminály na vodík, takže bychom mohli využít část infrastruktury LNG,“ citovala ho DW.
Nové plynovody
Jiné země na závislost na ruských plynovodech odpovídají budováním nových. Lotyšsko a Estonsko dosud nejsou napojené na evropské potrubí, změnit se to ale má už v květnu dobudováním konektoru na Polsko. Bolestné zkušenosti s odstřihnutím ruského plynu roku 2009 si pamatují země na Balkáně. Teplárny horko těžko sháněly náhrady, továrny stály, mnozí lidé vyráželi do lesa na dříví, připomíná Politico.
Řecko tehdy bylo na Rusku závislé z 82 %, srazilo to na 40. Navíc se tam koncem příštího roku očekává zprovoznění plovoucího LNG terminálu, který bude dost velký na dodávky do dalších zemí.
Po letech průtahů – které západní diplomaté vysvětlují ruským vměšováním – konečně otevře propojení na řeckou síť sousední Bulharsko. Přes ni má už v létě začít odebírat plyn z Ázerbájdžánu. Jenže ani ten Balkán zatím nespasí, stávající Jaderský plynovod (TAP) je skoro na maximu a totéž platí o těžbě.
I když dají LNG terminály určitou svobodu, plyn se také někde musí sehnat. A demokratické, stabilní země jako Norsko a USA ho netěží dost pro celou Evropu. „Klíčem k diverzifikaci dodávek je nepřejít od jednoho strategicky choulostivého dodavatele k dalšímu,“ varuje Politico. „Dlouhodobější plány zahrnují diskuze s Íránem, Irákem a Střední Asií.“
