Ruské lži a „strategické nepravdy“: Proč ruští politici lžou s kamennou tváří o zvěrstvech na Ukrajině
Rusko napadlo Ukrajinu. Ve městě Buča nedaleko Kyjeva jsou stovky civilních obětí, což potvrzují nezávisle na sobě novináři ze všech koutů světa, kteří na místo dorazili. Přesto ruský prezident Vladimir Putin s naprostou vážností řekl, že zprávy o Buči jsou falešné. Jeho šéf diplomacie Segrej Lavrov dokonce dříve uvedl, že Rusko válku proti Ukrajině nerozpoutalo. Lži ze strany ruských politiků jsou tak zjevné, až z toho zůstává rozum stát. Jak jsou schopni vypouštět tolik nepravd? Je to i tím, že Rusko to má doslova ve slovníku.
Jak popisuje server The Conversation, ruština má pro slovo lež dva výrazy. První je ложь (lozh) a druhý враньё (vraňjo). Obě slova mají odlišný etymologický původ, slovníky je ale často zaměňují, protože v základu znamenají lež.
V těchto lžích je nicméně rozdíl. Lozh je holá nepravda, například když dítě řekne, že ve školce snědlo tři čokoládové bonbóny, ačkoliv jich ve skutečnosti snědlo pět. Pokud rodič u této události nebyl, pravděpodobně to řešit nebude. Jinými slovy lozh je uvěřitelná lež.
Oproti tomu vraňjo je akt vyslovování lží, o kterých je z jejich podstaty jasné, že nejsou pravda, a člověk, který je vyslovuje, ví, že druhá strana mu věřit nebude. Ale stejně je vysloví. Jsou to prostě lži, u kterých není ani snaha o serióznost. Vědomě špatné lhaní. Když zůstaneme u příkladu s dětmi, je to jako když školák řekne, že mu domácí úkol snědl pes. Učitelka mu samozřejmě věřit nebude, protože je jasné, že školák se jen vymlouvá.
Horší je, když se podobné špatné lhaní dostane do politiky a to se přesně v případě Ruska dlouhodobě děje. Filozofický koncept lží rozebíral už Fjodor Michajlovič Dostojevskij ve svém románu Zločin a trest. Razumichin, přítel hlavního hrdiny, v jeden moment řekne: „Já mám lhaní rád! Vraňjo je jediná výsada člověka mezi ostatními organismy. Přes lež k pravdě! Právě proto jsem člověk, že lžu. Ale nikdo nikdy ještě nedospěl k pravdě, dokud napřed čtrnáctkrát nezalhal, a dost možná i stočtrnáctkrát… Říkat svou vlastní nepravdu je přece skoro lepší než hlásat jen cizí pravdu. V prvním případě jsi člověk, ale ve druhém jsi docela obyčejný papoušek.“
Rusové chápou vraňjo jako prostředek, jak říct svou vlastní verzi, byť se nestala. Je to způsob komunikace, kterou jejich řeč umožňuje. Právě proto je Putin s kamennou tváří schopný vyprávět, že jeho vojáci v Buči žádné vraždy nevykonali – ze svého pohledu to musí říct, protože to tlačí jeho narativ. Že tomu nikdo na Západě nevěří? To už je jedno. On věří, že v právu je.
Nejlépe tento koncept popsal sovětský disident Alexandr Solženicyn: „My víme, že lžou. Oni vědí, že lžou. Oni vědí, že my víme, že lžou. My víme, že oni vědí, že my víme, že lžou. Ale stejně lžou.“ Takhle podle něj fungoval sovětský režim.
Unijní prezidenti a premiéři se budou dnes na summitu v Bruselu zabývat velkým množstvím témat, zejména ruskou agresí na Ukrajině, dramatickou situací na Blízké východě, evropskou obranou a bezpečností, konkurenceschopností EU, ale i migrací. Očekává se, že by se mohli shodnout na 18. souboru sankcí proti Rusku a rovněž na prodloužení protiruských sankcí o dalších šest měsíců. Dosud tyto dva kroky blokovalo Maďarsko a Slovensko.
Dobré ráno, vážení čtenáři. Online přenos pokračuje, vítejte zpět.
Bývalý důstojník finské armády a profesor University of Jyväskylä Martti Kari vraňjo připodobňuje k doublethinku, který se objevuje v knize George Orwella 1984. Orwell doublethink popisuje jako „proces indoktrinace, ve kterém se od subjektů očekává, že současně přijmou dvě protichůdná přesvědčení jako pravdu“. Podle Kariho se tak dá nazvat i vraňjo.
„Vraňjo je honosná nebo strategická lež. Lež, kterou říkáte lidem mimo svou komunitu. Rusové jsou velmi schopní v praktikování doublethinku,“ řekl expert během prezentace, jejíž záznam existuje na youtube.
Jak z toho ven? Začít musí každý u sebe
Ukázkovým příkladem vraňjo je útok na bývalého dvojitého ruského agenta Sergeje Skripala v britském Salisbury. Když britská policie uvedla, že otravu vykonali dva agenti ruské tajné služby FSB, oba muži natočili rozhovor, kde naprosto vážně říkají, že se v Salisbury, tisíce kilometrů daleko od domova, ocitli „čirou náhodou“ jako turisté, kteří si chtěli prohlédnout místní katedrálu (která není nijak slavná).
Vysvětlení neuvěřil na Západě prakticky nikdo a Británie muže z otravy obvinila. Jim však stejně stálo za to rozhovor udělat. Efekt to nicméně mělo v Rusku, kdy ruská média najednou měla v ruce hmatatelný důkaz, že západní mocnosti zase útočí na „nevinné ruské hochy“, a to byl zřejmě smysl celého jejich vystoupení.
The Conversation upozorňuje, že podobný způsob myšlení nemusí být nutně omezený jen na Rusko. Podle serveru se jako vraňjo dá nazvat i komunikace amerického exprezidenta Donalda Trumpa, když odmítl uznat výsledek posledních voleb a mluvil o manipulaci s volebními lístky. Několik měsíců vytrvale tvrdil, že se stal obětí podvodu, pořádal kvůli tomu happeningy… jenže k manipulaci nedošlo, Američané ho jen nezvolili. Po více než roce svou prohru sice uznal, ale o nekalostech mluví dál. Ze svého pohledu to musí říkat, aby nepůsobil jako někdo, kdo byl poražen.
Stejně tak Putin nepřizná, že válka nejde podle plánu a že jeho vojáci provádějí zvěrstva. Vraňjo mu to umožňuje. Jak ale popsal Solženicyn ve své úvaze Nežít se lží, dokud lidé nezískají odvahu a státním lžím se nepostaví, režim je bude hlásat dál. „Zde leží, námi přehlížený, nejprostší a nejdostupnější klíč k našemu osvobození: osobní neúčast při lhaní! Třebaže lež vše pohltila, třebaže lež vším vládne, v tom nejmenším se však postavme na odpor: ať si vládne, ale ne mou pomocí!“ radil už před lety autor.
