Psycholožka Julia (45) ze Sibiře žije v Česku: Propaganda v Rusku je na špičkové úrovni, varuje
Krvavou válkou na Ukrajině je hluboce otřesena i Ruska Julia Burova (45), která pochází z Tomsku na Sibiři, ale už šestnáct let žije v Česku. Jako vystudovaná lékařka sem přišla po rozvodu s malou dcerkou a zakotvila v Brně. Teď se snaží pomáhat ukrajinským uprchlíkům, jak popsala v rozhovoru pro Blesk.cz
Jaké byly vaše pocity, když invaze na Ukrajinu začala?
Den před invazí, 23. února, jsem měla letět k rodičům do Ruska. Ale ráno volal tatínek, ať raději zůstanu v Česku, protože situace u ukrajinských hranic dle ruských médií nevypadala dobře. Myslela jsem si, že je to pouhá opatrnost a bylo mi tehdy líto, že jsem taková zbabělá. Ale další ráno, když Rusko skutečně napadlo Ukrajinu, jsem zažila šok. Nikdy se to nemělo stát. Pořad nemůžu pochopit, že je to dnešní realita. Upřímně, marně hledám slova, abych vyjádřila tu hrůzu, co cítím z války.
Jaká je situace v Rusku?
Moji rodiče byli vždy kategoricky proti ruské agresivní politice. Slyšela jsem o tom skoro při každém rozhovoru s tátou. Ale bylo pro mě velkým šokem, když jsem zjistila, co tvrdí o válce média v Rusku. Propaganda je zlá a na špičkové úrovni. Když jsem viděla na internetu videozáznamy ruských pořadů o politice, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. V Rusku nesmíte ani používat slovo válka, pouze speciální osvobozující operace.
Máte tam rodinu, přátele. Co si o situaci myslí oni?
Mám štěstí, že moji rodiče mají stejný názor jako já. Ale několik mých přátel tady v Česku má velký problém s rodinami v Rusku. Jejich rodiče jsou přesvědčení, že „osvobozující operace“ je nutná. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že lidé jsou tak slepí a nechají se ovlivnit. Naštěstí mí skutečně blízcí přátelé mají stejný názor jako já. Když jsem se ale na svém ruském instagramovém profilu vyjádřila o válce, hned jsem dostala také několik zpráv a komentářů plných nenávisti, a to od cizích lidí i známých.
Setkala jste se v Česku s útoky na svou osobu kvůli tomu, že pocházíte z Ruska?
Od mladých ruských studentů tady vím, že se potýkali s nenávistí vůči Rusům. Bohudík ani já, ani má dospělá dcera jsme se nesetkaly s agresivitou kvůli tomu, že mluvíme rusky.
Nabídla jste psychoterapeutickou pomoc ukrajinským uprchlíkům, už ji někdo využil?
Ano, z medicíny jsem odešla a teď se v psychologii věnuji oboru psychosomatika. Nabídla jsem pomoc ukrajinským uprchlíkům zcela zdarma. Jak mohou pracovat s úzkostí, s pocitem bezmoci, se strachem. Konzultace většinou probíhají online. Možnost podpory využívají i moji stálí klienti, občas kolegové a také lidé sledující mé sociální sítě z Ukrajiny.
Také chodím pomáhat do asistenčního centra pro uprchlíky v Brně jako dobrovolník. Ale většinou tam řešíme jiné než psychologické problémy.
Máte představu, jak konflikt skončí?
Nikdo nechce přijít o svého syna, manžela, otce. Doufám, že lidé v Rusku začnou vyjadřovat svůj nesouhlas s válkou. A bude jich víc a víc. Chci tomu věřit. Vidím před námi těžké období rekonvalescence. Chci už konečně řešit následky války a ne její průběh. Aby lidé mohli žít v klidu dál.
Blesk Podcast: Putin k smíru nemá důvod, říká profesionální vyjednavač
