Všichni pro Z! Ruští školáci jsou zavlečení do válečné propagandy. Rodiče mlčí
Podporu ruským vojákům na Ukrajině vyjadřují žáci základních, ba mateřských škol. Moc rozum z toho nemají, ale mívají to povinně – a rodiče se často bojí ozvat, pokud s tím nesouhlasí, píše server Rádia Svobodná Evropa.
Od března se četné školy, školky i mládežnické organizace na sociálních sítích předhánějí v aktivitách na podporu „speciální vojenské operace“. Písmeno Z zdobí nejedny dveře a okna jejich budov; Sportovní komplex Junosť (Mládí) v Kaliningradu má zetko na fasádě rovnou přes dvě patra. V tamní 3. škole se páťáci učili patriotickou píseň o vlasti, která zahrnuje území od Donbasu po Aljašku. „V NATO vědí, že nepotřebujeme zemi nikoho jiného, ale tu svou si vezmeme zpátky,“ zní poslední verš. Žáci ji nejspíš budou zpívat 9. května při výročí porážky nacistického Německa.
Jinde žáčci píšou „statečným vojákům“ oslavné dopisy či mávají vlaječkami. „Vštěpování patriotismu je jedním z nejpalčivějších problémů dneška,“ napsala na sociální síť VK radnice sibiřské vesnice Glinkino. „Lidé volí různé způsoby, jak vyjádřit své pocity a podpořit naše chlapy. Ani učitelé a žáci vyšších ročníků naší mateřské školy nezůstali lhostejní a přidali se k celoruské kampani ‚Naše neopouštíme‘. Pod vedením učitelky N. G. Poltavcevové děti kreslily obrázky, vyrobily noviny ‚Jsme pro Rusko‘ a vyzdobily okna své třídy.“
Děti v karelském městě Elinsenvaara se ve sněhu seřadily do velikého Z, když se v polovině března slavilo osmé výročí anexe Krymu. „Je to tak špatné, když děti pózují s vlajkou?“ uvedl pro reportéry Rádia Svobodná Evropa (RFE/RL) ředitel školy. „Není to přece fašistická svastika. Ano, je to podpora armády, ale myslím, že armádu podporovat máme. Musíme vychovávat vlastence.“
„Náš syn ví, že s manželkou pracujeme v armádě. Když jsme ho vyzvedli ze školky, ptal se, jestli nás taky můžou poslat do války – a jestli nás tam můžou zabít,“ cituje server Sever Realii Alexandera Solomka z Petrohradu. „Druhý den jsme do školky zašli a vidíme všechny dveře, všechna okna polepená tou agitací, zetky. Ale rodiče jsou zticha, jako by se nic nedělo. Rozhodli jsme se zajít za ředitelkou. Byla rozumná, řekla, že sama příliš propagandu mezi dětmi nepodporuje a nechá to sundat. Za pár dní tam skutečně nic nebylo.“
Rodičům, kteří s takovou propagandou nesouhlasí, dává návod petrohradský radní Vitalij Bovar. Zveřejnil šablonu dopisu, kterým mohou u vedení školy omluvit účast svých dětí na podobných aktivitách. „Mé dítě se nebude podílet na aktivitách cílících na podporu činnosti Ozbrojených sil Ruské federace v rámci speciální vojenské operace na území suverénního státu Ukrajina,“ stojí v dopise. „Vzdělání v Ruské federaci je z podstaty humanistické, založené na přednosti lidského života a zdraví, právech a svobodách jednotlivce a svobodné výchovy. Žáci mají právo na svobodu svědomí, informací, svobodného projevu.“ A pokud prý vedení školy takový dopis neakceptuje, radní hodlá pomoci rodičům obracet se na prokurátory.
Někteří starší žáci už z agitace mají rozum. „Co mám napsat? ‚Jsem rád, že jste jeli zabíjet lidi‘?“ svěřil se jeden deváťák pro RFE/RL s pochybami o úkolu. „Ptal jsem se ostatních, co píšou. Prostě něco, aby na ně učitelka nekřičela. Našli nějaké texty na internetu a zkopírovali je. Jedna holka si vyhledala synonyma slova ‚hrdinný‘ a všechna je použila…“
Najdou se i učitelé, kteří s kampaní, zjevně nařízenou shora, nesouhlasí. „Podporuji speciální operaci, podporuji svou zemi. Ale takové úkoly svým žákům dávat nebudu, nemám ráda pokrytectví,“ přiznala se směle jedna kantorka z Baltijsku v Kaliningradské oblasti. „Nemyslím si, že jsou děti schopné náležitě soudit tak složité věci. To vlastně nejsou ani všichni dospělí,“ dodala.