Putinův brutální spojenec: Kdo je Ramzan Kadyrov a proč hrozí čečenská válka na Ukrajině?

Putinovo spojenectví s Kadyrovem trvá dlouhé roky, ale není odvěké. Dřív Achmad Kadyrov i se synem Ramzanem proti ruským vojákům bojoval, než začátkem druhé války v Čečensku roku 1999 zběhli na jejich stranu.

Po sporných volbách roku 2003 se Achmed stal prezidentem autonomní republiky Čečenska, o pár měsíců později ho však zabil bombový atentát. Obávanou milici později zvanou Kadyrovci převzal syn Ramzan, jeho bojovníky začlenilo ruské ministerstvo vnitra. „Stal se jakýmsi vůdcem sekty, podobně jako další postsovětští vůdci ve střední Asii,“ popsal pro BBC Cerwyn Moore, expert na Kavkaz z Birminghamské univerzity. „Kooptoval bývalé vojáky, kteří v jeho prospěch provádějí různé věci, často velmi temné.“

Lidskoprávní skupiny Kadyrovce vinily z mučení, únosů a vražd. Kremlu se tyto metody hodily, když se snažil Čečnu a celý severní Kavkaz pacifikovat. Válka sice skončila roku 2000, ale čečenští bojovníci za nezávislost, partyzáni i teroristé na Kavkaze i v samotném Rusku útočili nadále.

„V Čečensku homosexuálové nejsou“

Ramzana Kadyrova jmenoval Putin prezidentem roku 2007; od roku 2011 se úřad oficiálně jmenuje Hlava Čečenské republiky. Volí se každých pět let a není omezen počet mandátů. Muslimská republika bohatá na ropu je už poměrně stabilní, jak konstatovala BBC. Buduje silnice, mešity… Ale jak říkají kritici, čečenská vláda potlačuje svobodu médií i jednotlivců. Vládu tvrdé ruky Kadyrov ospravedlňuje nutností udržet stabilitu.

Jindy zase útlak popírá. Třeba perzekuce homosexuálů, z nichž ho viní západní média a lidskoprávní organizace: „Ať sem přijedou a podívají se. Lidé, co o nás tyhle věci píšou – ty já nepovažuju za lidi,“ řekl Kadyrov v rozhovoru pro BBC roku 2018. „Tady žije 1,4 milionu lidí a statistiky ukazují, že tu máme nejlepší podmínky, v Grozném žijí nejšťastnější lidé. Co do pouliční kriminality či terorismu jsme nejbezpečnější oblastí. Nemáme tu znásilnění, pedofilii. Slovo homosexualita neznáme, o gayích nemluvíme, to vymysleli lidé placení západoevropskými tajnými službami a takzvanými lidskoprávními aktivisty. Ti, kdo vůbec nerozumí, co je demokracie a lidská práva, svoboda jednotlivce, to jsou západoevropské země, které ničí celé státy. Snaží se nám diktovat, jak máme žít.“

Když z Čečny předloni dva gayové odešli do Ruska s tím, že je doma mučili, stejně je v Nižním Novgorodu zadržela ruská policie a poslala zpátky, psala loni BBC.

Novináři, kteří se pokoušejí objektivně o Čečně informovat, žijí v konstantních obavách. Investigativní reportérku Jelenu Milašinovou z moskevského deníku Novaja gazeta v hotelu Grozném roku 2020 surově zbilo několik útočnic, její redakční kolegyni Annu Politkovskou rovnou roku 2006 zastřelila parta nájemných zabijáků z Čečny a Ruska. To, když chtěla publikovat investigaci o mučení páchané Kadyrovci. „Jste nepřítel. K zastřelení…“ řekl jí dva roky předtím osobně Kadyrov. O tři roky později dopadla stejně Natalja Estěmirovová, rovněž z Nové gazety.

Vražda Borise Němcova a Anny Politkovské

Kritici spojují Ramzana Kadyrova s několika atentáty, včetně pár v Evropě, on své zapojení odmítá. Roku 2015 vychvaloval Zaura Dadajeva, čečenského příslušníka ruské tajné služby obžalovaného z vraždy Borise Němcova, vicepremiéra z dob Borise Jelcina a známého kritika Vladimira Putina (za vraždu z roku 2015 šel Dadajev o dva roky později do vězení).

Den poté, co Dadajeva vychválil jako „upřímně oddaného Rusku, připraveného položit život za vlast“, obdržel Kadyrov od Putina Řád cti. To nebylo zdaleka první vyznamenání od Moskvy, v kolekci už Kadyrov má mj. nejvyšší ruské vyznamenání Hrdina ruské federace, Řád statečnosti, Řád zásluhy o vlast a také dvě medaile od Ruskem anektovaného Krymu z let 2014-15. Roku 2020 Kadyrova Putin povýšil na generálmajora.

To vše si vysloužil loajalitou vůči Kremlu. Hlasitě podporoval proputinovské rebely na východě Ukrajiny i anexi Krymu. Zároveň si tím, jakož i útlakem vlastních lidí, vysloužil sankce od EU i USA. Roku 2020 mu zablokovala účet sociální síť Instagram (sledovalo ho tam 1,5 milionu uživatelů), už tři roky předtím Facebook.

Konec peripetií s náměstím Borise Němcova? Ruská ambasáda našla mazané řešení, stěhovat se nebude

Podobně jako Putin se i čečenský vládce prezentuje jako velký macho. Rád se předvádí se zbraněmi a vojáky, podporuje bojové sporty. A Putinovi rád pomůže v konfliktech v zahraničí. Policejní jednotky Kadyrovců sloužily mj. v občanské válce v Sýrii, kde Putin pomáhal režimu Bašára Asada. A Čečenci bojovali i na Ukrajině.

A to už roku 2014, kdy boje východních separatistů s ukrajinskou armádou začaly. Například mezi raněnými v doněcké nemocnici byli muži z Grozného, informoval tehdejší starosta Doněcka. Kadyrov tehdy popíral, že by posílal jednotky, ale říkal, že tam proti ukrajinské armádě mohou bojovat dobrovolníci z Čečny, psala v té době BBC. Podobně se vyjadřovali představitelé separatistů.

Teď se Kadyrovci podílejí na invazi. „Ruská státní propaganda a síť prokremelských kanálů na Telegramu chrlí informace, že mezi 10 a 70 tisíci čečenských bojovníků – jež Kadyrov označil za dobrovolníky – se chystá vyrazit na Ukrajinu podpořit hlavní síly Moskvy,“ konstatuje magazín Foreign Policy s tím, že čísla jsou jistě přehnaná. „Přítomnost čečenských vojáků a stereotypy o nich využívá Rusko jako psychologickou zbraň proti Ukrajincům.“

Šéf ukrajinské bezpečnostní rady Oleksij Danilov 1. března ohlásil, že bezpečnostní složky zlikvidovaly elitní Kadyrovce, již měli rozkaz zlikvidovat prezidenta Volodymyra Zelenského. Kadyrov přiznal, že na Ukrajině dva Kadyrovci padli a šest bylo raněno.

Ukrajina zlikvidovala bandu Putinových hrdlořezů. Čečenci chtěli zabít Zelenského

Dobývání Ukrajiny, které si Kreml patrně představoval jako hladký blitzkrieg, by spíš mohlo připomínat čečenské války. Už v letech 1991-93 Čečenci vyhlašovali nezávislost na rozpadajícím se Sovětském svazu i novém Rusku; v listopadu 1991 odrazili operaci ruských jednotek. Prezident Džochar Dudajev však neměl jednotnou podporu, spor přerostl do občanské války. Dudajevovi odpůrci požádali o pomoc Moskvu, třebaže trvali na nezávislosti.

Rusové se účastnili napřed tajně, až v prosinci 1994 vstoupili do konfliktu otevřeně; začala první čečenská válka (1994-1996). Zdůvodnění: „obnovit ústavní pořádek v Čečensku a zachovat územní celistvost Ruska“. Jak před lety připomněla BBC, ruský ministr obrany Pavel Gračev se holedbal, že stačí jeden pluk výsadkářů; Dudajeva prý svrhne „blitzkriegem bez kapky krve“.

Bombardování Grozného

Nic nemohlo být dál od reality. Těžší bombardování města planeta nepamatovala od zničení Drážďan r. 1945. „Grozný, dříve prosperující, živoucí město, byl z velké části zničen, nikdo nedokáže říci, kolik těl ještě může ležet pod troskami,“ vzpomínal reportér BBC James Rodgers na leden 1995, kdy v Grozném reportoval.

Nepřipravené vojáky, často mladíky základní služby, obránci Čečenska kosili ve velkém. Za cenu velkých ztrát Rusové metropoli dobyli, ale za rok a půl ofenziva partyzánů přesilu zase porazila. Následovalo příměří uzavřené 22. srpna, 12. května 1997 pak Moskevská mírová smlouva.

Ruská armáda přiznala v první čečenské válce 5732 mrtvých či nezvěstných, Svaz výborů vojenských matek Ruska odhadoval 14 tisíc. Kromě nich válka stála životy desetitisíce civilistů – Moskva uvádí 30-40 tisíc, lidskoprávní organizace dvojnásobek.

„Ďábel nosí Pradu“: Putinův zabiják Kadyrov ukázal „imperialistické“ boty za 30 tisíc

Mírovou smlouvou Rusové Čečencům slíbili reparace, otázka nezávislosti se však nevyřešila. A tak následovala druhá čečenská válka (1999-2000). Napřed Šamil Basajev 7. srpna 1999 vpadl s tisíci džihádistů do sousedního Dagestánu, v září pak teroristé odpálili několik bomb v Rusku a Dagestánu, mj. v domovech vojáků; bomby zabily 350 lidí. To už Rusko začalo s nálety na Čečensko. Jen měsíc předtím Boris Jelcin rozpustil vládu a do čela nové jmenoval nepříliš známého Vladimira Putina.

A ten začal 1. října i s pozemními operacemi. Opět ruská armáda prováděla těžké bombardování. Raketa Scud na tržišti v Grozném zabila 140 civilistů, nálet na konvoj uprchlíků stál život 25 lidí včetně pracovníků Červeného kříže a novinářů. Grozný dobyli Rusové 2. února 2000. OSN ho později označila za nejzničenější město na světě.

V dubnu 2000 druhá čečenská válka jako taková skončila, v květnu Putin ustanovil přímou vládu nad Čečnou a do čela prozatímního kabinetu dosadil přeběhlíka Achmada Kadyrova. Partyzáni však sporadicky útočili až do roku 2017. Druhá čečenská válka stála podle oficiálních statistik ruskou armádu plus její čečenské spojence přes 7000 životů (vojenské matky hovoří o dvojnásobku) a 16 tisíc druhou stranu. Odhady počtu obětí na životech civilistů kolísají od 25 tisíc (podle Amnesty International) až po astronomický čtvrt milion.

Putinův generál - veterán z Čečny

Jak nyní připomněla BBC, náčelníkem generálního štábu ruských ozbrojených sil (a také náměstkem ministra obrany), tedy velitelem invaze, je aktuálně Valerij Gerasimov – který nabíral zkušenosti i v druhé čečenské válce.

Možná se to projevuje i dnes na Ukrajině. Informovaný vládní zdroj BBC vyjádřil obavy, že ruští okupanti mohou využít taktiky z Čečenska, tedy těžkých dělostřeleckých útoků na civilisty. A v případě vleklé války i okupace Ukrajiny by s podobnými obtížemi odolávali partyzánským útokům Ukrajinců.