8°C
Uprchlíci v Česku nezvládají psychickou zátěž, tvrdí muž, který jim pomáhá
Přes 40 uprchlíků v Drahonicích se zřejmě rozhodlo držet hladovku. Tvrdí, že jsou v zařízení vězněni, a obávají se deportace do zemí svého původu. Blesk.cz mluvil s farářem Mikulášem Vymětalem, který s migranty komunikuje a upozornil na jejich protest. Veškerá pomoc a pozornost médií se podle něj soustředí na rodiny s dětmi, osamocení muži přitom prý zvládají pobyt v záchytném zařízení mnohem hůř.
Jak dlouho pomáháte uprchlíkům?
Od letošního léta se snažím pomáhat těm, kteří jsou v detenčních centrech. Navštěvoval jsem především Bělou-Jezovou. Naše iniciativa, kde jsou faráři, kteří navštěvují uprchlické tábory, se po vzniku zařízení v Drahonicích rozšířila i tam.
Co vás k této pomoci vede?
Uprchlíci jsou lidé v nouzi, jsou to lidé jako my, naši bližní, kteří potřebují pomoc, a v České republice se spíš setkávají s vylučováním. S tím, že jsou zavření a jejich už tak špatná situace se zhoršuje.
S čím jste se do této doby setkal?
Hlavně s lidmi. Jsou mezi nimi různí lidé, my jsme si vybírali ty, kteří na tom byli nejhůř, a chodili jsme za nimi. To znamená, že například v té Bělé byli osamělí muži i rodiny s dětmi. Nám připadalo, že muži jsou na tom vlastně hůř, než rodiny s dětmi – aspoň v některých aspektech.
Ve kterých?
Veškerá pomoc i mediální zájem se tam soustředil hlavně na rodiny s dětmi. Muži byli zavření v menších prostorách, neměli místa pro vycházky, byli špatně oblečení. Když se tam nějaké oblečení rozdávalo, na ně nejspíš nezbylo, tak měli například pořád na nohou gumové sandály, i když bylo jen šest stupňů. A když jsou tu rodiny s dětmi, vnímám to tak, že se rodiče starají o své potomky a situaci zvládají.
Muži nezvládají psychickou zátěž
A muži situaci nezvládají, protože jsou sami?
Když jsou dlouhodobě samotní, tak je to pro ně docela velká psychická zátěž. Bojí se totiž navíc o rodinu, kterou museli nechat v ohrožených místech a nemají o ní mnohdy žádné zprávy. Nemají šanci být s blízkými nějak v kontaktu.
Jak se s nimi dorozumíváte?
Já mluvím anglicky a někdo další taky mluví anglicky nebo česky. Mám tlumočníky, kteří nám tlumočí do arabštiny. Další možností je ještě překládání do urdu, lidi nám pak odpovídají stejně. Je to opravdu přes několik kroků.
Máte nějaké řešení celé této situace?
Lidé v Česku, kteří se jejich příchodu bojí, by nad tím měli ještě přemýšlet. A podívat se třeba na to, kolik různých vln uprchlíků už Česká republika přijala a jak se to tady dlouhodobě projevilo. Například tady už byli uprchlíci z Balkánu, kterých bylo přes 40 tisíc. Většina se jich vrátila a asi 13 tisíc jich tu zůstalo a úplně se integrovali. U jejich dětí už ani nevíme, že nejsou Češi, jen že ty jména končí na –ič. Strach může být odůvodnění, ale když nad tím člověk přemýšlí a informuje se, tak ho může ztratit.
Odmítáním kvót ztratíme kredit v EU
Co říkáte na evropské řešení migrace?
V případě kvót, vůči kterým je Česká republika v menšině, mě napadá, jak pak ty vztahy budou vypadat? Pokud se jedna strana chová nepřátelsky a odmítá ty druhé, tak se to projeví i na chování těch druhých. Projeví se to i na chování ostatních, v tomto případě států EU, u kterých ztratíme kredit, což bude podle mě škoda.
Ale většina uprchlíků, kteří do Evropy přicházejí, směřuje do Německa. Do Česka nechtějí. Nebo máte jiné informace?
Tak to je. Pokud je ale někdo uprchlík, tak o tom nemůže rozhodovat. Na druhou stranu to souvisí ale i s tím, že oni jdou tam, kde mají příbuzné a kde o té situaci už víc ví. To není ten ekonomický motiv, protože Česká republika je taky bohatá země. Ale ten důvod je, že tam mají nějakého strýčka nebo někoho, o kom ví. Na druhou stranu k těm kvótám – je to spojené i s tím, že ti lidi, když chtějí získat azyl, musí souhlasit, že přijmou rozdělení podle kvót EU.
Setkal jste se někdy s tím, že by vám někdo za váš postoj k uprchlíkům vyhrožoval?
Osobně jen málo, mnohem častěji se setkávám s podporou. Komentáře pod články nečtu a žije se mi dobře.
