Samoživitelku Janu manžel týral. Když od něj odešla, měla pro sebe a dítě 50 korun na den

Samoživitelka Jana si vzala cizince, otěhotněla s ním a před sedmi lety porodila syna. Nicméně v těhotenství začala ze strany manžela zažívat domácí násilí, které následně pokračovalo i po porodu. „Bývalý manžel mě například v noci vzbudil a nutil mě, bylo to v těhotenství, sedět na posteli s otevřenýma očima a poslouchat všechno, co mi potřeboval monologem sdělit, usínala jsem, padala, nutil mě oči nezavírat. Vzbudil mě a nenechal spát, protože mi musel něco říct,“ popisuje Jana Blesk Zprávám.

V těhotenství zažila i další děsivé situace. „Nebo v hotelu, kde není kam jinam jít, po nějaké hádce odmítl vypnout televizi – on se chtěl dívat, tak jsem nemohla ani na minutu celou noc usnout. Nebo jsem se usmála na jeho protihráče na squashi a následovala strašná hádka, že jsem prostitutka,“ pokračuje.

Eva Pavlová promluvila o svém novém projektu: Proč chce spustit web pro samoživitelky?

Násilí se postupem času stupňovalo a zpočátku bylo těžké odpoutat se od zničujícího vztahu. „Později to bylo fyzické napadání… dokopání za špatně založený toust do toustovače. Za fackování se mi v těhotenství omlouval, přitáhlo mě to k němu zpět… když řekl, že ví, že je to přes hranici a je mu to líto a bude to řešit…,“ vzpomínala Jana.

„Nemluvila jsem o tom dlouho s nikým… Jsem ráda, že jsem ze vztahu venku,“ svěřila se.

Dneska situaci vnímá jinak. „Trvalo mi získat nadhled, uvědomit si, co je a není v pořádku, že chyba není ve mně, že to, že se budu chovat jinak, že se to naučím, přizpůsobím, naučím se vařit a reagovat, aby nebyl partner pobouřen, nejde, situace se nemůže nijak vyřešit. Naštěstí jsme společně v jedné domácnosti nežili dlouho,“ řekla Jana Blesk Zprávám.

Podobné situace zažívá mnoho jiných žen. „Domácí násilí je typické tím, že násilník chce získat nad svou obětí moc a kontrolu. Pokud oběť ze vztahu dokáže odejít, násilného partnera to naštve, jelikož nedosáhl svého cíle, cítí to jako prohru a chce se oběti mstít,“ uvedla pro Blesk Zprávy Lenka Boháčková, koordinátorka projektu Bydlení pro děti z neziskové organizace Women for Women.

„Práce mi psychicky pomohla“

Krátce po porodu se rodina rozpadla a začal opatrovnický soud. Osamostatnit se od manžela nebylo jednoduché. Jana se musela velmi snažit, aby s dcerou finančně vyšly. „Nevýhoda byla, že jsem se nemohla vrátit do práce, ze které jsem odcházela na mateřskou dovolenou, zaměstnavatel mi neprodloužil smlouvu na dobu neomezenou. Měla jsem v jeden moment vždy více dohod o provedení práce, krátkých úvazků od hlídání dětí, fundraisingu, výpomoci u registrací a svačin na vzdělávacích akcích, jsou to všechno hůře placená místa,“ popisovala, jak zvládala situaci s malým dítětem.

Nicméně jednou, když Jana pracovala na dva poloviční úvazky, její syn dostal zápal plic. Následně o jeden z úvazků přišla a začalo další shánění brigád.

Kromě toho nechtěla syna nechávat celé dny v jeslích, a proto se rozhodla navyšovat si úvazek až poté, co syn začal chodit do školky. A pak se na ni usmálo štěstí. „Do 6 let syna jsem pracovala v neziskovém sektoru, kde jsem měla mnohem nižší plat, ale musím říct, že mi práce nesmírně psychicky pomohla. Smysluplnost malé práce mi dala možnost se odpoutat od hlubokého osobního problému, být v kontaktu se vstřícnými kolegy mi moc pomohlo,“ svěřila Jana Blesk Zprávám.

„Odpovídala jsem na stovky inzerátů na zkrácené úvazky v neziskovém i komerčním sektoru, v neziskovém mi přišlo, že dítě není takovou překážkou, nemusela jsem nikde tajit, že mám malého syna,“ dodává s tím, že syn s ní mohl chodit i do práce, kterou šlo kombinovat s prací z domova.

Na den 50 Kč

Během těžkých chvil se neubránila myslet na to, jaké by to bylo, kdyby neměla tolik starostí. „Záviděla jsem maminkám, které se těšily z návštěv heren s dětmi, ne ani to, že měly ten luxus, aby mohly řešit jen vybavení dětského pokoje a která herna je nejlepší, který kroužek od plavání po cvičení s dětmi… ale to, že mohly být opravdu napojené na dítě, nebát se nechat svět kolem a vnímat a naplňovat jen potřeby malinkého dítěte. A radovat se z toho. Tedy já to také nějak zažívala – sbalila jsem vodu pro sebe do tašky, bez vody bych nevyšla, abych ji nemusela někde kupovat, jídlo a pití pro syna a jeli jsme někdy odpoledne MHD ven po jeslích a práci za mojí kamarádkou. A to jsem cítila, že je svět v pořádku,“ vzpomíná na těžké i hezké chvíle.

Porodnost na Ukrajině podstatně klesá. Nechci být samoživitelka, zaznívá z řad žen

Jana musela pečlivě propočítávat, co si může dovolit koupit a co ne. „Velmi často si v obchodě vzpomenu, jak měl malinký syn rád batáty a já počítala, o kolik jsou dražší než brambory, a nekupovala je. Vyhýbala jsem se se sportovním kočárkem cukrárnám, aby syn nechtěl zmrzlinu. A když jsem mu někdy kopeček koupila, jela jsem rychle pryč, aby nechtěl ještě jeden. To by bylo tehdy 50 Kč, což nám muselo stačit oběma na den,“ řekla Blesk Zprávám.

Vánoce bez dárků jsou už pryč

A do toho musela řešit i další problémy s otcem syna. „Otec chtěl denně vidět syna na Skypu, neměla jsem na internet doma, chodila jsem mu ho ukazovat i v dešti s kočárem do McDonaldu, kde byla Wi-Fi. Postupně jsem zjistila, že nemusím trapně dovnitř, když si tam nic nekoupím, že je Wi-Fi i před restaurací,“ vylíčila Jana.

„A nikdy nezapomenu, jaké to je, když člověk nemá 20 Kč navíc… a je pouze zadlužený a přitom nevydělá dostatek na zajištění základních potřeb dítěte a sebe…“ dodává.

Nyní se Janě již daří lépe, podařilo se jí najít stabilní zaměstnání a opustit bydlení, kde ještě zažívala domácí násilí ze strany bývalého manžela. Zařídila si bydlení nové a těší se na Vánoce. „Budeme mít vánoční stromeček, budeme péct cukroví, na to je třeba si za každou cenu udělat čas. Vánoce, kdy jsem neměla na dárky žádné peníze, mám snad navždy za sebou. Syn ještě věří na Ježíška a dostane větší část dárků, o které mu už napsal. Mám také štěstí, že mi pomáhají rodiče, nebydlí blízko, ale na Vánoce jsme vždy společně,“ dovyprávěla Jana svůj příběh.

Problémů mají samoživitelé nespočet

Co by samoživitelům a samoživitelkám mohlo pomoci? Jak uvádí nezisková organizace Women for Women, která pomáhá právě především rodičům s dětmi, kteří se dostali do tíživé životní situace, rodiče samoživitelé potřebují hlavně finanční podporu, aby vyšli s penězi pro dítě i pro sebe. Je také důležité poskytnout samoživitelům prostor na trhu práce, kdy je potřeba, aby měli flexibilní pracovní podmínky s dostatečným finančním ohodnocením.

V České republice zatím není takových pracovních nabídek dostatek. „Bohužel v ČR zatím nejsou tyto flexibilní pracovní podmínky tolik rozšířené a ze strany zaměstnavatelů dostatečně podporované. Zároveň ne všechny pracovní obory toto s ohledem na obsah práce umožňují,“ sdělila Boháčková.

A co když dítě onemocní? „Onemocnění dětí je problematické pro všechny rodiče. O to víc pro samoživitele a samoživitelky, kteří nemají nikoho, s kým by se mohli o péči o děti podělit. Pokud jsou zaměstnaní a pokud to lze, pracují v případě nemoci dětí na home office. Nebo čerpají ošetřovné, což jim samozřejmě sníží příjem. Pokud nejsou zaměstnaní na klasický pracovní poměr a pracují třeba jen brigádně, na ošetřovné nárok nemají a situace je pak pro ně problematičtější,“ řekla Boháčková.

Veronika je sama na dvojčata (6): Autismus, záchvaty a sebepoškozování!

Pokud se takovému rodiči podaří práci získat, hrozí, že o ni stejně přijde. „Bohužel se setkáváme i s případy, kdy samoživitelky a samoživitelé čelí v zaměstnání diskriminaci ze strany zaměstnavatele či kolegů. Ti jim někdy dávají různými způsoby najevo, že jim nevyhovuje častá absence z důvodu péče o děti nebo dřívější odchod z práce kvůli vyzvedávání dětí ve škole, školce, případně nemožnost pracovat přesčas, zúčastnit se vícedenních pracovních výjezdů atd. Někdy takový tlak vede až k tomu, že daná samoživitelka či samoživitel pracovní poměr raději vypoví,“ upozornila Boháčková.

Další význačný problém představuje umístění dětí do různých služeb péče. Jesle, dětské skupiny či školky mohou být finančně nedostupné nebo nemají dostatečnou kapacitu pro všechny zájemce, dodala Boháčková.

Kromě toho samoživitelé bývají stigmatizováni na trhu s bydlením, neboť mnoho pronajímatelů jim bydlení nechce poskytnout, protože se bojí, že jim na zaplacení nájmu nebudou jejich příjmy stačit. Tyto situace pak končí tak, že rodiny zůstávají bydlet v azylových domech či na ubytovnách, kde jsou podmínky nevyhovující.

Týden pro Neviditelné

V týdnu mezi 20. – 26. listopadem probíhá akce „Týden pro Neviditelné“ v rámci projektu Neviditelní. Vyzývá k osobní pomoci a pozornosti k lidem v náročných životních situacích. Takové situace může představovat například výchova dětí bez partnera, dlouhodobé finanční potíže, osamělost, péče o nemohoucího příbuzného či minimum času pro sebe sama. Jedná se například právě o samoživitelky či samoživitele, osamělé seniory, zkrátka ty, kteří jsou pro většinovou společnost Neviditelní, a přitom touží po pozornosti.

Cílem akce je těmto lidem pomoci nefinančním způsobem, může se jednat třeba o společnou procházku, pozvánku na kávu, pohlídání dětí či pomoc při úklidu. To vše může pomoci osamělým rodičům, seniorům, pečujícím. O dobré skutky realizované v rámci Týdne pro Neviditelné se lidé mohou podělit na sociální síti projektu.