Zahajte povolební očistu, radí psycholog. Proč volby vzbuzují agresi a jak se smířit s prohrou
Prezidentská volební kampaň skončila. Její průběh odborníci popisují slovy jako "intenzivní, vyhrocená, emotivní, ale i na hraně etiky". Máme sice nového prezidenta, ovšem ne pro každého byl favoritem. Blesk Zprávy oslovily psychologa Tomáše Morávka, který uvedl, že rozdílné názory na volby mohly rozdělit přátele i rodiny a to i na dlouhé roky. Jak se vyrovnat s tím, že zrovna váš kandidát neuspěl? A jak urovnat pošramocené vztahy?
Jak hodnotíte kampaň z pohledu psychologa? Pokud to zúžím např. na Andreje Babiše, tam se často mluvilo o tom, že jeho kampaň vyvolává strach mezi lidmi, např. z války.
Tomáš Morávek, psycholog: Abychom někoho přesvědčili o svém zvolení, například, tak skutečně musíme vyvolat nějakou pohnutku, motivaci či emoci, a proto ta kampaň byla takto výrazná. To, jestli to byla jenom otázka zaměření se na vyvolání strachu, tím bych si nebyl úplně tak jistý, ale určitě bylo potřeba vyvolat jakoukoliv emoci, která zmobilizuje voliče. Bylo jednoznačné, že kampaň musí mít předně mobilizační potenciál, a to se zřejmě podle výsledků Andreji Babišovi podařilo. Každopádně, jestli se na to můžeme podívat psychologicky, tak ta kampaň nebyla v tomto pohledu překvapivá, protože vyvolání emocí je podstata jakékoliv kampaně, takže si nemyslím, že z psychologického pohledu zrovna tato prezidentská kampaň nějak vybočuje, jestli to bylo za hranou etiky, jestli to bylo morálně přípustné, to už je otázka pro jiné odborníky.
Mohli se lidé skutečně bát a věřit tomu, že pokud zvolí jednoho z kandidátů, půjde Česko do války?
Ano, skutečně jsme zaznamenali určitou skupinu lidí, kteří jsou ovlivnitelní a u nichž je mírně nebo i výrazněji snížená schopnost orientovat se v hodnotě informací, které dostávají. To znamená, že nejsou schopni kriticky vyhodnotit informaci a tím, jak jsou ovlivnitelní, tak ji jednoduše přijmou v plném znění, aniž by byli schopni si to nějak racionálně odůvodnit. Tato skupina lidí, i když si myslím, že jich není příliš, odhadem to bude několik procent, je o to výraznější na sociálních sítích.
Působily sociální sítě na psychiku a emoce nějak více právě během prezidentské kampaně?
Nepochybně tam dochází k tomu, že vy si vytvoříte nebo vytváříte určitý názor a ten potom následně se buď konfrontuje, nebo naopak se posiluje právě v rámci té vaší skupina na sociálních sítích. Žijeme každý v nějaké sociální bublině a v té se ještě utvrzujeme o svém přesvědčení, které už je vytvořené. Např. si udělám názor na nějakého kandidáta, nebo budu věřit nebo nevěřit nějaké informaci - to se vytvoří nějakým způsobem, jak přemýšlím o světě, jaké mám kritické myšlení, jaké mám hodnoty a ještě navíc to mohu zvýraznit v diskuzích na sociálních sítích.
Kampaň byla velmi intenzivní a vyhrocená. Mohla třeba u lidí způsobit třeba psychické obtíže jako třeba žaludeční neurózy či úzkostné stavy?
Myslím si, že lidé tu volbu prožívali, protože byla samozřejmě společnost polarizovaná, takže do toho vstupovala celá řada emocí. A já si umím představit, že u mnohých lidí, zvlášť u těch, kteří to nějakým způsobem velmi osobně prožívají, tak potom, když jejich kandidát byl neúspěšný, tak samozřejmě nenastalo jenom zklamání, ale i psychické rozpoložení, ale to bych viděl jako nějakou reakci na stres. Během několika hodin nebo dní toto rozpoložení odezní, takže pokud něco takového nastalo, není to nic vážného.
Proč se lidé uchylují k agresi?
Na setkáních s kandidáty často docházelo ke střetům mezi příznivci a odpůrci kandidátů. Proč vlastně volby vzbuzovaly v lidech agresi?
Protože se to dotýká velmi osobních témat. A pokud jsou lidé frustrovaní a neumí s tou frustrací pracovat nějakým kultivovanějším způsobem, tak frustrace přejde v agresivní chování. To znamená, že každý z nás může pociťovat v rámci nějakých politických diskuzí nesouhlas, nevoli, frustraci, jakoukoliv nespokojenost, ale bohužel nebo naštěstí si s ní většina lidí umí nějakým způsobem poradit. Ale je část lidí, kteří v sobě mají například zvýšenou míru agresivity, anebo snížený práh frustrační tolerance, a ti pak sáhnou k jednodušším formám vyjádření, tedy k agresi.
Tedy např. tak, že vyhrožují jednomu z kandidátů smrtí?
Určitě, bohužel se s tím setkáváme a nejenom ve volbách. Lidé se ve veřejném prostoru, např. v diskuzích na sociálních sítích, nejen navzájem zesměšňují, ale stává se, bohužel, určitou normou, že na sebe útočí, vyhrožují si, a dokonce si vyhrožují i nějakým fyzickým násilím i likvidací. Jak jsem řekl, bohužel se to stává normou, která se plíživě dostává do širších řad naší společnosti.
Psycholog: Volby mohou rozdělit rodiny na dlouhé roky
Jakým způsobem mohou volby ovlivnit vztahy v rodině a mezi přáteli?
To je velmi živé téma a já osobně znám mnoho rodin, kde došlo k velkým rozporům, někdy až k nečekaným rozporům, kdy příznivci jednoho nebo druhého tábora třeba nečekali, že příbuzný, ke kterým mají dobrý vztah a mají ho rádi, volí někoho jiného než oni a pak dochází k hádkám a rozvratům. Tyto rozepře jsou ale mnohdy za hranicí toho, že se jedná o nějaký politický názor a vše pak přechází do osobní roviny. To všechno může mít dlouhodobé následky, jak už víme z předchozí volby prezidenta. Lidé se spolu přestanou bavit na dlouhé měsíce nebo i roky.
Takže to není jen dočasný rozkol, který skončí zavřením volebních místností a výsledkem?
Někde je spor zvládnutý dobře, lidé si to vyříkají, ale pokud je tam něco hlubšího, tak to skutečně zažehne dlouhodobý rozkol. Lidé se pod vlivem emocí pohádají, už mají nějaké konflikty z dřívějška a vše skutečně vyústí v dlouhodobou rozepří, která zasáhne i širší rodinné vztahy. Je potřeba říci, že někteří členové rodiny jsou v tom třeba i nevinně.
Jak tedy tyto pošramocené vztahy urovnat?
Lidé by si měli opravdu uvědomit, že u voleb se jedná o vyjádření nějakého názoru, který v každém z nás nějakým způsobem dlouhodoběji uzrává. My si vytváříme postoje a názory dlouhodobě a ve volbách je pak jenom hlasem nebo postojem jdeme zpečetit. Jak je to postojová a hodně emocionální záležitost, tak si dejme pozor na to, že sklouzáváme k velkému zosobňování. To znamená, bereme si to strašně osobně. Proto je důležité se snažit zklidnit a řekl bych, že jako největší úkol může být pro každého z nás v rámci svého okolí umět si povídat, umět tolerovat jiné názory, umět nahlížet na svět pohledem člověka, který byl právě na opačné straně té politické barikády. To znamená je třeba si uvědomit, že to není jen nějaká volba, ale že je to také pro někoho osobní. A za druhé je třeba si uvědomit, že se mohu snažit to nějakým způsobem tolerovat a doslova se ve svém sociálním okruhu pocvičit v komunikaci a snažit se o jiné než odmítavé nebo agresivní způsoby komunikace.
Jak se smířit s prohrou svého oblíbence?
Je po volbách, jak se zbavit napětí? Přece jen to na nás útočilo ze všech stran a asi nebylo úniku...
Pro některé ne, je to podobný efekt, jako jsme zaznamenali u koronaviru a u zahájení války na Ukrajině, kdy se lidé nemohli odtrhnout od médií. Takže nyní je třeba si nařídit opravdu informační detox, či pauzu a věnovat se úplně jiným činnostem. Věnujte se sami sobě, svým koníčkům, běhejte, sportujte, vyjděte si s rodinou a hlavně - neřešte politická témata.
Můj kandidát nevyhrál, jak se s tím mám smířit?
Já myslím, že to je opět určitý nácvik postojové tolerance. A za druhé je to nácvik toho, jak umím se vyrovnat s životní prohrou. Možná může být povzbuzující pro nás všechny si uvědomit, že za ten život chodíme k volbám mnohokrát a ještě půjdeme. Zažíváme prohry, ale i vítězství lidí, kterým fandíme, takže je dobré vzít to jako běžnou životní situaci, ze které si můžu něco vzít, poučit se z ní, nebo naopak jít dál s nadějí, že příště to budu já, kdo bude patřit do „tábora“ těch šťastnějších.
Vy jste mluvil o polarizaci společnosti, skutečně může být část společnosti nějak traumatizovaná z výsledku voleb a dění?
Já bych to nenazýval traumatem, to používáme v jiném kontextu, ale rozumím, jak to myslíte. Část společnosti může být do opravdu citlivě zasažena a ta část společnosti, jejíž kandidát neuspěl, se může cítit nepochopena, mohou mít důvod svou frustraci nějak projevovat, ať už na sociálních sítích, nebo třeba během skupinových protestů. Proto je důležité a doufejme, že to politická elita pochopila a bude se snažit napětí zmírňovat stylem komunikace k širší veřejnosti.
A vzbudily tyto volby také nějaké pozitivní emoce?
Lidé, jejichž kandidát zvítězil, prožívají euforii, cítí sblížení a vyhlížejí budoucnost s velkým optimismem.
