Psycholožka pro Blesk o pečovatelích, kteří v ústavech týrali klienty: „Vědí, že selhali."

V minulém roce vyšlo najevo týrání v ústavech pro mentálně postižené, existují také zprávy o týrání v domovech pro seniory. K týrání došlo například i v ženské věznici ve Světlé. Jak se stane, že se pečovatel nebo dozorce uchýlí k týrání?

Jsou různé cesty, které dovedou některé pečovatele k tomu, že ubližují svým svěřencům. Na hrubo se dají rozdělit do dvou skupin. Jedni k tomu mají sklony, a proto si takové povolání i vybírají. Můžeme jim říkat primární násilníci, primární tyrani. Těch je ovšem menší procento. Většina spadá do druhé skupiny. To jsou ti, co nezvládli náročnost a různé tlaky situace. Špatné je, když tón udávají ti první, ti ostatní jim podléhají, drží s nimi basu a mlčí o tom, co se děje.    

Jakou má týrání v ústavech souvislost s přepracovaným personálem, který navíc nedostává dostatečné finanční ohodnocení? 

Dlouhodobá frustrace u nespokojeného, nedoceněného personálu může u některých pracovníků vést k vyhoření. Emocionálně zhrubnou, stávají se otupělejší a lhostejní k bolesti druhých. Takže přepracovanost a finanční nedocenění nahrává určitě méně kvalitní péči, ale není přímou příčinou týrání.  

Jaké další důvody za týráním v některých ústavech, které se mají o slabší klienty starat, vidíte? Překvapily vás zprávy o tom, co se v několika z nich dělo?

Většinou jde o více důvodů, které se různě prolínají. Slabá či žádná kontrola a chybějící razantní reakce na první signály, že se děje něco špatného, patří mezi ty systémové důvody. Nastavené standardy péče přestávají fungovat. Primární pachatelé se nemusí obávat sankcí a ti ostatní se bojí promluvit. Buď se rozhodnou raději odejít, anebo se přizpůsobí. Bohužel problém špatného zacházení prosákne na veřejnost až po delší době. Osobně nejsem těmito smutnými příběhy překvapená. Pociťuji spíš roztrpčení.  

Asistent v jindřichohradeckém domově zabil mentálně postiženou: Z vězení je venku!

Existuje z hlediska psychických procesů nějaký rozdíl mezi tyrany, kteří se k násilí uchýlí v pečujících ústavech, a mezi těmi, kteří blízkého člověka týrají doma?

Dynamika týrání je z pohledu pachatelů v zásadě stejná, ať už se odehrává v ústavech, anebo doma. Vždy máme co do činění s primárním anebo sekundárním původcem ubližování či zanedbávání seniorů. Rozdíl je v tom, že primární pachatelé nemají žádný pocit viny, žádné výčitky. Lžou, popírají, že by péči zanedbávali. Sekundární pachatelé ví, že selhali. Pro své chování hledají různé jalové omluvy, racionalizují. Vybavuji si výrok dcery, která svou starou matku zavřela doma. Říkala: proč by měla chodit na procházky, když je skoro slepá a nic nevidí.      

Dá se říct, zda hraje nějakou roli prostředí, ve kterém k týrání dojde?  

To se říct nedá. Nejde o prostředí, jde o lidi, kteří toto prostředí utvářejí.  

Mají tyrani z psychického hlediska něco společného? 

To, co mají společné, je výsledné chování, tedy systematické bezstarostné ubližování druhým. V tom jsou mistři, kombinují hlavně psychické a fyzické násilí i zanedbávání. Postaví třeba před seniora jídlo či pití, ale nepomohou mu, aby mohl skutečně konzumovat. Do jejich povahy patří především sebestřednost, nedostatek empatie, pokřivená morálka a neschopnost cítit emocionální vazbu k druhým lidem. I mezi tyrany existují různé typy. Rozlišujeme je podle dalších povahových dominant.    

Mohou odborníci předem poznat, že se z obyčejného pečovatele vyklube násilník? Zajímalo by mě, jestli můžeme nějak zabránit tomu, že takoví lidé budou v pečovatelských ústavech pracovat. Co třeba psychotesty? 

Žádný jednoduchý psychologický test, který by zjistil, zda je dotyčná osoba tyranem, neexistuje a ani existovat nemůže. Právě proto, že profily tyranů se mohou lišit. Navíc mnozí tyrani jsou jak chameleoni, mění svoji tvář. Při vstupním pohovoru či později v soudní síni vystupují jako laskaví Dobromilové, kteří by neublížili ani mouše. Známe to i z případů domácího násilí. Oběť později líčí, že v době namlouvání byl partner pozorným a galantním nápadníkem. Proto uvěřila, že s ním prožije romantickou lásku na celý život.    

Pokud někdo týral své rodiče, pravděpodobně se nedá říct, že by se automaticky  uchyloval k domácímu násilí třeba i u své partnerky. Nebo že pečovatel, který týral klienty, trápí také svou babičku. Jak se tedy tyran „rozhodne“, kdo bude jeho obětí?

Stává se, že po rozpadu svého manželství třeba kvůli domácímu násilí se potomek vrací k rodičům, které pak fyzicky napadá, krade jim peníze, týrá je. Je faktem, že existují jedinci bez schopnosti navázat pevné citové vazby k druhým lidem. Vybavím si případ muže, který odešel od manželky krátce po narození dvojčat, nikdy s rodinou neudržoval kontakt. Matku, která mu dlouho finančně pomáhala, nakonec utýral k smrti v době, kdy zřejmě dostal zálusk na její byt.

Takové příběhy odkazují na primární tyrany. I ti však mohou mít ostrůvky normality třeba v podobě krátkodobých fungujících vztahů. Sekundární původci špatného zacházení se seniory představují principiálně odlišnou kategorii. U nich hrají výraznou roli situační faktory. Takže chování v ústavu nemusí vůbec nic vypovídat o tom, jak se chovají doma.   

Mentálně postižený: „Ubližovali mi, protože žiju." Týrání může zlomit tělo a vést k smrti

Jaké psychické následky si oběti týrání odnáší?

Týrání zlomí oběti srdce. Jinak řečeno týrání vyzkratuje schopnost důvěřovat druhým lidem a taky vymaže pocit vlastní hodnoty. Oběti prostě přestanou věřit, že si zaslouží lepší zacházení. Z tyrana a později i z okolního světa mají strach, život se pro ně naplňuje jen strastmi a strádáním. Fyzicky i psychicky chřadnou.

A jak se liší dopady na mentálně postižené oběti týrání? 

U mentálně postižených jedinců záleží na stupni jejich postižení. Vybavuji si příklad mladého muže, kterého krutě šikanovali spolupracovníci v zahradnictví, kde pracoval. Případ skončil před soudem. Na dotaz soudce, proč mu čtveřice pachatelů tak ubližovala, řekl: „Protože žiju.“ A své téměř pětileté mlčení objasnil tím, že by mu nikdo nevěřil: pachatelé jsou čtyři a on je jeden.

Můžeme nějak rozlišit následky psychického a fyzického týrání? Když pomineme zdravotní následky...

Následky týrání dopadají vždy na „celého člověka“. Facky, kopance, rány pěstmi mají také závažné psychické dopady. Třeba přetrvávající strach z kontaktu s násilníkem a zraněné sebecítění, třeba opovržení vůči sobě.  Dlouhodobý stres může vést k poklesu imunity, k různým psychosomatickým obtížím. A naopak systematickým psychickým týráním lze navodit i předčasnou smrt, tedy zlomit tělo. Každé týrání je proto jednoznačně škodlivé. Týrání je zločin.

Martina K. týrala a sexuálně zneužívala vlastní dcery (3, 4) i další děti: Vymyslely si to, tvrdí

Která skupina lidí týrání nejčastěji zamlčuje? Jsou to například senioři? 

Dnes víme, že nejvíce zamlčují týrání právě ty oběti, kterým ubližuje blízká osoba. Důležitým faktorem, proč oběti mlčí, je tedy blízký vztah k původci týrání. U seniorů existují navíc určitá specifika. Pro rodiče je těžko představitelné podávat trestní oznámení na své potomky. Jde to proti jejich morální integritě a často přisuzují vinu sobě.    

V jak velké části případů pachatel někoho týrá kvůli finanční motivaci?  

Původně, ke konci minulého století, poutaly pozornost případy týrání péčí závislých seniorů. Potomci z různých důvodů nezvládali či vědomě zanedbávali péči o seniory s handicapy.

Proto za ohrožené seniory platili dříve zejména senioři, kteří jsou odkázaní na péči druhých. Dnes vidíme i případy, kdy dochází k týrání aktivních a soběstačných seniorů. V těchto případech hraje roli hlavně finanční motiv. Zdá se, že někteří potomci nechtějí čekat na přirozený odchod svých blízkých. Rozhodnou se proto urychlit konec jejich života.

K tomu typicky používají psychické týrání s občasným drobným fyzickým násilím, ale hlavně se uchylují k finančnímu zneužívání. Naléhají například na rodiče či prarodiče, aby na ně přepsali dům či jiný majetek. Když tak učiní, znemožňují jim používání společné kuchyně, koupelny či toalety. Prostě činí jim život sotva snesitelným.