Konec přeplněných čekáren? Telemedicína je na vzestupu: Kdy je možné ji využít?

„V epidemii covid-19 se jasně ukázalo, že určitou část péče v ordinaci praktického lékaře lze provádět distančně. Pokud tak činí kvalifikovaný lékař, který zná pacienta a je si vědom rizik a limitů takového počínání, může to přinést zjednodušení péče a zlepšení komfortu pro naše pacienty. Objem takto poskytnuté péče spontánně dlouhodobě roste. Proto jsme uvítali, že se nám společně se zdravotními pojišťovnami podařilo připravit nový výkon pro distanční péči v necovidové době a nastavit mu taková pravidla, aby byl používán pouze v jasně indikovaných případech,“ říká MUDr. Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů.

Distanční péče se podle něj velmi dobře uplatňuje i v klidnějších dobách a i nyní, kdy se čekárny opět plní. „Vzdálené spojení pomáhá celé řadě pacientů, kteří se z nejrůznějších důvodů nemohou dostat k lékaři do ordinace. Pacienti si na tento typ péče zvykli a vyžadují jej. Výkon se jednoznačně osvědčil a plní očekávání lékařů a nepůsobí podstatnější zátěž zdravotních pojišťoven. Proto usilujeme o to, aby výkon hradily i v následujících letech a my se nemuseli vracet zpátky v čase,“ dodává MUDr. Šonka.

„Je skvělé, že dosud tomu byly pojišťovny nakloněny a výkon hradily. Věříme, že tomu tak bude i v roce příštím, protože telemedicína se stala nedílnou součástí primární péče a je dalším krokem k digitalizaci zdravotnictví,“ říká doc. MUDr. Svatopluk Býma, předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP.

Poslech srdce přes telemedicínu

Telemedicína má ovšem dle lékařů své limity. Problém je zejména absence fyzického kontaktu lékaře s pacientem.

„Byť si to pacienti často neuvědomují, tak obrovské množství informací získáváme během jejich prvních pár kroků od dveří k židli, na kterou si sedají u našich stolů. My na nich spoustu věcí vidíme ještě předtím, než se jich zeptáme. Při telemedicíně o tento zdroj přicházíme a pacienti se musí naučit, že nám informace musí říct a my se na ně musíme cíleně zeptat,“ uvádí MUDr. David Halata, vedoucí pracovní skupiny Venkovského lékařství

„Dnes víme, že třeba v zahraničí lze vyšetřit ultrazvukově srdce telemedicínsky, jde vést resuscitaci telemedicínsky, jde telemedicínsky poslechnout srdce i plíce a podívat se do krku. To všechno dnes technologie dokáží a je jen na nás, jak je dokážeme implementovat do rutinního systému v České republice, “ míní Halata

Podle MUDr. Petra Šonky, předsedy Sdružení praktických lékařů ČR je riziko telemediícny v tom, že ji pacienti stále více vyžadují, i přesto, že takový způsob péče může být i na škodu. „Je naprosto klíčové, aby ten, kdo bude rozhodovat o tom, jestli konzultace lze provést telemedicínsky, byl lékař. To je ten, kdo nese odpovědnost za to, co se potom stane. Nemůže to být nějaké apriorní právo pacienta,“ říká Šonka.

Kdy lze telemedicína používá?

MUDr. Šonka přiblížil dva případy, kdy se telemedicína používá - v akutních případech, kdy se pacient nemůže dostat do ordinace.

„Typickým příkladem je například pacient, který má dvakrát ročně angínu, on to ví, vy to víte a v pátek dopoledne vám zavolá, že je na služební cestě 100 km od vaší ordinace a nejspíš chytil angínu,“ vyjmenovává Šonka. Lékař pacienta po telefonu vyzpovídá, zeptá se ho na příznaky. Pacient může např. poslat i fotografii svého hrdla a lékař vidí příznaky angíny. „Takovému člověku poté můžete na dálku předepsat antibiotika, vystavit mu pracovní neschopnost a domluvit se s ním na další kontrolu v ordinaci. Zároveň se s ním domluvíte, co má dělat, když by se jeho stav do kontroly nezlepšil. K tomu je telemedicínská konzultace úplně ideální,“ doplňuje Šonka.

Dále nastínil i možnosti u chronických chorob, např. u pacientů, kteří se dlouhodobě léčí s vysokým krevním tlakem.

„Víte, že je to jinak zdravý a zodpovědný pacient, který si měří tlak doma. Pak ho nemusíte každé tři měsíce vidět kvůli předpisu léku, ale můžete si dovolit ho vidět jednou až dvakrát za rok. V mezidobích si od něj nechat importovat z měřáku hodnoty tlaku a když vidíte, že je kompenzovaný, můžete si dovolit ho léčit na dálku,“ vysvětluje Šonka.

Čekárny se plní: Češi mají slabou imunitu, viry jsou agresivnější, říkají praktici

Medicína na dotykovém displeji?

Předseda praktiků se domnívá, že telemedicína nemůže nikdy nahradit plnohodnotný kontakt lékaře s pacientem.

„Na jednu stranu si stěžujeme na odlidštění a odosobnění našeho života a nadruhou stranu bychom chtěli tento trend, který už je v medicíně podle mě dostatečně intenzivní ještě posilovat. Nemyslím si, že to v medicíně někdy může vypadat jako v McDonaldu, kde si lidé objednávají svoje menu na dotykovém displeji. Medicína takto fungovat nemůže,“ myslí si MUDr. Šonka.

Nahradí lékaře roboti?

MUDr. Dušan Zhoř z Kyjova se podělil o zkušenosti zahraničních kolegů, ale také s těmi svými.

„V Japonsku jsme se bavil s kolegy z Jižní Koreje, kteří říkali, že mají 120 výkonů za den, čemuž jsem se tehdy smál. Oni do toho však počítali i  telemedicínské úkony a konzultace. Já jsem však později s hrůzou zjistil, že my těch kontaktů máme tolik také. 50-60 osobních kontaktů a pak 40 těchto vzdálených. Pak máme ty služby, které si pacient doma sám odečítá, a pak mi je hlásí, jako měření tlaku nebo cukru a to už používáme spíše v jednotkách procent,“ říká Zhoř.

MUDr. Zhoř si navíc myslí, že robotizace časem nahradí lékaře.

„V tuto chvíli víme, že robotizovaná medicína, tedy program, který na základě dat, které do něj vložíme. Dokáže určovat diagnózu je stejně dobrý nebo lepší než doktor. Netahá do toho emoce, což je na jednu stranu dobře, ale na stranu druhou špatně. Dřív nebo později se tam ale dostaneme. Robot dokáže pracovat 24/7, bude mít konstantní výsledky,“ uvažuje Zhoř nad budoucností a dodává: „Když dáte živého doktora na 24 hodin do ambulance, což se děje při službě, jeho kognitivní výkonnost po 8 hodinách klesá až o 30 %, to se robotovi nikdy nestane.“

Návštěva lékaře není vjezd do autoservisu

MUDr. Cyril Mucha, Praha, místopředseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP také považuje vizi, že by se v budoucnu vše řešilo skrze telemedicínu, za nemožnou.

„Uvědomme si, že člověk není stroj, návštěva lékaře není vjezd do autoservisu, kde vymění součástky. Člověk má taky duši, čím déle jsem v medicíně, tak tím více vidím, kolik těch psychosomatických problémů vzniká. Technologie může nahradit všechno, ale nebude to určitě taková medicína, aby si lékař s pacientem popovídal a mohl rozlišit, nakolik jsou problémy psychosomatické a somatické. U nás je to někdy vnímáno, že s psychosomatickými problémy je člověk buď blázen, nebo simulant, ale mozek tak opravdu pracuje, a člověk tak opravdu trpí,“ uzavírá Mucha.