Pondělí 4. července 2022
Oblačno, déšť 29°C

Bolesti nohou a hladové záchvaty: Rakovina je sr*čka, říká známá blogerka Alžběta

Autor: Andrea Ulagová - 
22. května 2022
05:00

Média jí přezdívají královna české herní žurnalistiky. Na sociálních sítích má tisíce fanoušků. Ty v únoru zaskočila zpráva, že Alžběta Trojanová (35) má rakovinu prsu a podstupuje chemoterapii. V dubnu podstoupila navíc důležitou operaci, při které jí odebrali část postižené tkáně. Alžběta Blesk Zprávám popsala svůj boj s rakovinou v mladém věku od začátku až do dnešních dnů, kdy se stále zdráhá vyslovit, že má vyhráno. Navíc prozradila, jak mluvit s člověkem, který má nádorové onemocnění.

Alžběta se na konci dubna objevila na veřejnosti, na Comic Conu Prague 2022, kde moderovala besedy se zahraničními herci a kostýmovou soutěž. Krátce předtím absolvovala operaci, kdy jí odstraňovali postiženou tkáň, a jak prozradila na svých sociálních sítích, ňadro jí ponechali. V únoru si ale ještě nebyla jistá, zda se bude moci Comic Conu zúčastnit.

Alžběta na úvod říká, že v její rodině se rakovina vyskytovala, měly ji obě její tety. Lékařka ji tedy jednou ročně posílala na ultrazvuk a doporučovala jí samovyšetření ňader. To mladá žena dodržovala. Střídavě kvůli příteli a práci žila v polské Varšavě a v Praze, během pandemie se spíše zdržovala právě v Polsku.

V dubnu loňského roku absolvovala vyšetření prsou na ultrazvuku, kde se nic neukázalo.

Výsledky biopsie z překladače

„V srpnu téhož roku jsem ležela v posteli a prohmatávala jsem si prsa a objevila jsem bulku. Příteli Bradovi jsem ještě řekla, že jsem si jistá, že to nic nebude, a on řekl, ať si zajdu na ultrazvuk. Ten jsem absolvovala ve Varšavě, lékařka neuměla ani slovo anglicky a po prohlídce mě poslala na biopsii s tím, že výsledky budou za 14 dní,“ svěřila se Alžběta Blesk Zprávám.

Výsledky jí dorazily po e-mailu. „Nikdo mi nevolal, prostě výsledky přišly, byly v polštině. Tak jsem si to hodila do překladače a objevovala se tam slova jako rakovinové buňky, nekróza, což mě vyděsilo. A já si říkala, že to jistě nebude zhoubné, že mladým lidem jako já se to přece neděje,“ utěšovala se ještě tehdy Alžběta a následovalo přemýšlení, kde by se měla léčit. Zvolila Česko, která má podle dostupných dat na internetu lepší výsledky v léčbě než Polsko.

Agresivní rakovina a pokuta za psa

Alžběta si vybrala  Všeobecnou fakultní nemocnici (VFN) na Karlově náměstí v Praze. „Do jedné nejmenované nemocnice jsem volala, byli na mě protivní, že si dovoluji volat mimo hodiny, kdy objednávají, to člověku moc nepřidá. Ve VFN mě poslali na ultrazvuk i mamograf a rozhodli se znovu udělat biopsii. Na výsledky jsem opět čekala 14 dní,“ pokračuje ve vyprávění Alžběta.

A pak přišla diagnóza. Jednalo se skutečně o nádor a velmi agresivní.

„Můj přítel na mě čekal v parku, už věděl, co se stalo, a aby mě rozveselil, pustil našeho psa Pixela z vodítka. Pixel se proháněl po parku a já brečela na lavičce. A pak přišli policisté a dali nám pokutu, že je pes bez vodítka,“ vypráví Alžběta historku ze dne, kdy se dozvěděla, že je vážně nemocná. Nyní se tomu směje, tehdy ale byla zoufalá. Nepomyslela totiž na to, že by se jí rakovina mohla vůbec týkat.

„Netušila jsem, že jsou různé typy rakovin. Samozřejmě jsem hledala informace na internetu, což nikomu moc nedoporučuji. Našla jsem si, že nejagresivnější je triple negativní karcinom a já si říkala „hlavně, abych neměla tenhle“. A pak se dívám na výsledky a zjistím, že mám triple negativní karcinom,“ dodává Alžběta.

Bolest plosek nohou a hladové záchvaty

Mladé pacientce byla nasazena chemoterapie, 16 dávek během 5 měsíců. Alžběta považuje za důležité vyvrátit mýty, které kolem chemoterapie panují.

„Ano, bylo mi špatně, ale lidé mají představu, že po chemoterapii se zvrací, že lidé nejí. Není to tak. Nezvracela jsem, naopak jsem měla hladové záchvaty, během léčby jsem přibrala deset kilogramů. A ano, ztratila jsem vlasy, chlupy a pořád mi teklo z nosu,“ popisuje nepříjemné účinky léčby a pokračuje: „Kromě toho mi to zničilo nehty, bolely mě plosky nohou, nemohla jsem skoro chodit.“

Chemoterapie ale naštěstí zabírala. Už po druhé dávce si bulku téměř nenahmatala.

„Nejvíce mi pomáhal můj přítel Brad. Je to můj hrdina,“ říká Alžběta a hlas se jí na chvíli zlomí.

„Většinou se říká, že když onemocníš rakovinou, je třeba normálně žít, protože je to důležité pro psychiku. Jenže v té době řádil covid-19 a já ho nesměla chytit, protože by to znamenalo přerušit léčbu. Nechodili jsme nikam, byli jsme zavření doma. Pro přítele to bylo těžké, protože žije v Polsku, neumí česky, tady nikoho neměl, byl se mnou zavřený doma a staral se o mě,“ vypráví dívka o svém příteli s tím, že vstříc jí také vyšli v práci.

Rakovina je sr*čka

Na dotaz, zda nemoc nějak změnila její pohled na život, se zamyslí. „Najednou se mi otevřel záhadný svět rakoviny, co je záhadný pro spoustu lidí, a zpětně vidím na lidech, že netuší, jak o tom mají mluvit. Také mě to poučilo, co je lepší říkat a co naopak pacientům neříkat,“ odpovídá Alžběta.

„Nikdo nemá rád glorifikaci typu, že pacient je hrdina, protože pokud mluvím za sebe, tak se lidé tak necítí. Prostě na tebe skočí rakovina a ty se s tím musíš poprat a stavění do role hrdinů občas příjemné není. Co je nešťastné, je také to, že lidé mají tendence říkat, že rakovinou onemocněl nějaký jejich známý a umřel. Chápu, že se lidé o tom neumí bavit, nerada je do takové situace dostávám,“ přiznává mladá žena.

A jak by tedy měli lidé s nemocnými mluvit? „Mně přišlo trefné, když někdo řekl ‚jo, rakovina, to je sr*čka směje se Alžběta. „Je to zkrátka takové to uvědomění si, že to není příjemná situace, že jste si zrovna vytáhli blbou životní kartu.“

Zároveň přiznává, že měla problémy mluvit s jinými pacientkami. „Děsilo mě to, stávalo se, že nějaká něco řekla, ne úmyslně, a já propadala panice, že se to určitě zhorší. Nyní, po operaci, když vím, že je to lepší, už se cizího vyprávění nebojím,“  říká. Měla totiž štěstí, biopsie ukázala, že nádor je pryč, a toho docílí třetina pacientů.

Přesto se zdráhá říct, že je zdravá. „Čeká mě radioterapie, což je krok, který se musí dělat, aby se nádor nevrátil. Ano, můj nádor zmizel, ale neznamená to, že mám vše za sebou. Teď například se nesmíme dva roky pokoušet o děti,“ uzavírá Alžběta rozhovor, ne však svou léčbu.

Na závěr nadšeně říká, že si velmi užila moderování na Comic Conu. A přidává radu: „Pokud zjistíte, že jste nemocní, tak opatrně s vyhledáváním informací na internetu.“

Ženám v takové situaci pomáhá Bellis, což je projekt Aliance žen s rakovinou prsu, o.p.s. Zaměřuje se na pomoc a podporu mladých pacientek (v produktivním věku), které procházejí nebo prošly léčbou spojenou s nádorovým onemocněním prsu.

Sdružení vydalo knihu Nejsi na to sama – průvodce rakovinou prsu. Publikace vznikla ve spolupráci s předními českými lékaři a provází ženu onemocněním od podezření na nádor až po návrat do běžného života po úspěšné léčbě. Dotýká se i témat, jako je těhotenství po nemoci, intimita po mastektomii nebo metastatická fáze rakoviny.

Alžběta Trojanová také upozorňuje na kampaň Fuck Cancer, která chce vnést osvětu o nádorových onemocněních mezi mladými lidmi.

Video se připravuje ...
Další videa