Porodnické násilí: Je to vážný problém, upozorňují právníci. Kde oběti najdou pomoc?

„Projekt je zaměřen na problematiku porodnického násilí, což je pojem, který v České republice ještě stále není úplně zažitý, ale v poslední době se čím dál více objevuje ve veřejném prostoru. Do porodního násilí neřadíme jen fyzické násilí, ale patří sem třeba i psychický nátlak nebo zákroky bez informovaného souhlasu,“ popisuje právnička Anna Štefanidesová základní rámec.

Pomoc v centrech najdou ženy, jejichž práva byla porušena v souvislosti s poskytováním zdravotní péče v těhotenství, při porodu nebo v šestinedělí. Pracovníci poradí, jak dál právně postupovat a pokud bude zjištěno závažnější pochybení, ženy dostanou i právní zastoupení.

Podle viceprezidentky Unie porodních asistentek Ivany Königsmarkové má české porodnictví skutečně velké rezervy. „Porodní asistentka jsem už 40 let a za tu dobu jsem zažila velkou změnu v porodnictví. Z těhotenství jsme udělali chorobu a léčíme ji porodem. Podle všech možných výzkumů až 80 procent i více procent porodů může skončit bez jakýchkoliv zásahů, žena potřebuje jen odborný dohled, radu a podporu. A u nás je to přesně naopak,“ říká Königsmarková.

Nový dokument odhaluje zrůdné praktiky českého porodnictví: Rodičky mají trauma jako vojáci z války

Podle ní většina českých žen naopak při porodu zažije nějakou formu zásahů. Česko se tak sice pyšní velkým procentem přežití po porodu, ale už neřeší, v jakém stavu zůstane psychika matky. „Bohužel mnoho našich žen odchází z porodnic s traumatem a mnohé se cítí, jako by byly znásilněné. Má to pak vliv na celý chod rodiny,“ konstatuje porodní asistentka a upozorňuje, že jde o formu genderově podmíněného násilí.

Podle Königsmarkové nepomáhá, že většinu vedoucích pozic v českém porodnictví zastávají muži. „Rozhodují, jak mají ženy rodit,“ kroutí hlavou.

Na problém upozorňuje i právnička Sandra Pašková, která se mu věnuje od začátku své právní kariéry. Vzpomíná, že když o tom psala práci, byla upozorňována, že téma nemá šanci obhájit. „Nakonec za mnou stála velmi statečná žena, Kateřina Šimáčková, dnešní soudkyně evropského soudu pro lidská práva, a proto jsem to nevzdala,“ vypráví Pašková.

Od té doby vnímá, že došlo k posunu, v rámci současného projektu se povedlo navázat spolupráci s několika porodnicemi a lékaři, takže když žena podá stížnost, bude nasměrována právě na právníky z Ligy lidských práv, kteří pomohou posoudit, zda opravdu došlo k porušení práv. Do procesu navíc bude zahrnut nezávislý mediátor.  

Klíčový zákon od ledna

To se týká převážně prvního centra, které se věnuje porodům jako takovým. Druhé je zaměřeno na oběti nedobrovolných sterilizací, což, jak říká Štefanidesová, je ta nejhorší existující forma porodnického násilí.

Vyhláška o sterilizacích byla v Česku zrušena v roce 1993. Kolik žen tento zákrok podstoupilo, není známo, ale odhaduje se, že od začátku sedmdesátých let 20. let dvacátého století byly v Československu nedobrovolně sterilizovány tisíce žen, povětšinou Romky. Řada z nich je stále na živu a s traumatizujícím zásahem se dosud nevypořádala.

Letos ale v tomto směru došlo k posunu. „Od 1.1. 2022 mohou ženy konečně žádat o odškodnění za nedobrovolnou sterilizaci,“ říká Pašková a zároveň podotýká, že boj o tento zákon trval 15 let. Novou legislativou to ovšem nekončí, ženy musí kontaktovat úřady a žádost o odškodnění opravdu podat.

Matka (18) porodila a dítě hodila do kontejneru: Chlapce zachránili po 6 hodinách

„Žadatelé nejsou ve vůbec jednoduché situaci, protože nestačí popovídat jejich příběh, oni musí prokázat, že skutečně došlo ke sterilizaci v rozporu s právem, tak jak bylo tehdy nastaveno. Po těch mnoha letech třeba některé ženy nemají zdravotnickou dokumentaci, proto nám velmi záleženo, aby dostaly pomoc i v této fázi, nejen v tom prosazování zákona,“ vysvětluje Pašková.

Zájem o službu je velký, týdně se podle právničky ozývají desítky žen. To potvrzuje také Elena Gorolová z organizace Vzájemné soužití, která nové centrum povede. Sama je obětí nedobrovolné sterilizace, lékaři ji u ní provedli po dvou císařských řezech. Dnes další děti mít nemůže.

„Když se psal ten zákon o odškodnění, tak několikrát byl smeten ze stolu. Vždycky nám říkali, že není přesný počet žen, jak by se to mělo odškodnit, jak by měl být ten mechanismus a podobně,“ popisuje Gorolová s tím, že první veřejná osoba, která záležitostí měla ochotu se zabývat, byl bývalý ombudsman Otakar Motejl. V roce 2009 se pak podařilo získat omluvu od tehdejšího premiéra Jana Fischera. Ale až minulá vláda dotáhla zákon do konce.

Nyní ženy, které se na centrum obrátí, dostanou radu, jak proces žádosti o odškodnění zahájit, Gorolová a její tým obětem pomůže získat zdravotní dokumentaci, připraví společně s Ligou právní argumenty a následně se veškerá dokumentace odešle ministerstvu zdravotnictví. „Všichni čekali na leden jako na smilování,“ konstatuje Gorolová.