Sylvii stihla po porodu deprese místo štěstí: „Těšila jsem se, až si dceru někdo vezme“

Sylvie nezažila onen šťastný a proplakaný moment v sobě, když její dcera přišla na svět. Na své dítě se dívala pomalu jako na cizí. A není v tom sama. Velká řada matek je po porodu zmatená, unavená a ke svému dítěti necítí v prvním momentu to, co očekávala. 

„Necítila jsem návaly štěstí, jako jsem to vídala v televizi. Těšila jsem se, až si odpočinu a dám si sprchu (…) První dny byly frmol, tak jsem to tolik nevnímala. Ale najednou jsem ztratila chuť k jídlu, nemohla jsem i přes velkou únavu spát,“ svěřuje se Sylvie během celodenní konference o duševním zdraví matek. K dceři byla odtažitá. „Těšila jsem se na každou chvíli, kdy si ji někdo vezme,“ dodává. 

Kristýna Leichtová a její další šokující foto: „Selfie“ 18 minut před porodem dcery!

Sylvii trvalo tři těžké měsíce, než si začala mateřství úžívat. Jistou odtažitost cítila i Veronika, která měla teto stav kratší. „Po pěti dnech mě ale pustili z porodnice a to už jsem byla šťastná,“ popsala Blesk Zprávám. „Po propuštění jsem doma koukala na syna a říkala jsem si, že už si ani nikdy neodpočinu. Naštěstí to nebyla pravda. Manžel mi navíc zajistil laktační poradkyni, která mi pomohla už v porodnici,“ dodává. 

Maminky cítí za svůj stav stud

Podle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) je duševní porucha, jako je úzkost nebo deprese, realitou pro desetinu těhotných žen a žen, které porodily. Podle spolku Úsměv mámy je deprese a úzkost realitou pro dokonce 70 procent Češek. „V globálním průzkumu vyšlo, že známou a negativně branou poporodní psychózou trpí 170 žen ze 113 tisíc, které v ČR porodí. Oproti tomu poruchu přizpůsobení, tedy zjednodušeně neschopnost se vcítit do nové role maminky, pociťuje 25 tisíc maminek,“ dodává k tématu psychiatr Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) Antonín Šebela. 

Ženy se ale se svým problémem nesvěřují. „Mateřství je vnímáno jako pozitivní, ale duševní poruchy jsou brané negativně. Kromě společnosti a příbuzných vnímáme stigmatizaci i u zdravotníků, často odmítají pečovat o maminky. A problémem je i sebestigmatizace. Matky vnímají stud, když se jim nepodaří naplnit ten ideál šťastné mámy,“ konstatuje k tématu také Jan Hanka z NUDZ.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Pokud se novopečené maminky necítí šťastné, či se dokonce potýkají s depresí, nechtějí o tom moc mluvit. Případně neví, na koho se obrátit. Podle průzkumu Úsměv mámy se téměř polovina žen s psychickým problémem na nikoho neobrátila. Dokonce 40 procent oslovených žen uvedlo, že by se stydělo mluvit o svých pocitech i před rodinou. Občas se stane i to, že si žena své problémy nepřipustí, nebo jim nepřikládá váhu. „Tehdy jsem si nemyslela, že by to byly potíže. Myslela jsem si, že je to šestinedělím,“ konstatovala Sylvie.  

„Prosila jsem, ať mě dají na kapačky“ 

I když ženy cítí, že se s nimi něco děje, a dokážou identifikovat i faktory, které k tomu napomáhají, snaží se depresivní období přejít. Mnohdy ale na to jejich síly nestačí. „Už jen cesta z porodnice byla pro mne zmatená, zrychlená. Doma jsem si připadala cizí (…) Nemohla jsem do sebe dostávat jídlo. Sem tam byly hezké chvíle, ale nebylo to šťastné mateřství. Často jsem se myšlenkami vracela do doby, kdy jsme byli s manželem sami a že je dcera přítěž. Vygradovalo to tím, že jsem se zhroutila a nemohla jsem dělat vůbec nic. Prosila jsem manžela, aby mě vzal do nemocnice, aby do mě napíchali kapačku a já mohla chvíli fungovat,“ pokračuje Sylvie.

Sylvii došlo, že se jednalo o deprese a úzkost, až v době, kdy bylo dceři přes jeden rok. „Kamarádky jsem neměla, byly to spíše známe. Seznámila jsem se s holkami v porodnici, ale ty nevypadaly, že by měly to, co já. S miminkem se pořád pusinkovaly. Já jsem dceři jen dala plenku a položila ji do postele,“ svěřila se Sylvie Blesk Zprávám na dotaz, zdali se měla komu svěřovat a proč nehledala pomoc odborníka. „Kdybych věděla, kam se můžu obrátit, udělala bych to,“ doplňuje. 

Dramatická předpověď pro české nemocnice: V těžkém stavu bude tisíc lidí ještě v říjnu

Podle Antonína Šebely se novopečená matka setkává s velkým tlakem okolí na to, jaká má být vlastně matka. Do toho se přidruží desítka dalších věcí a neúměrný stres je na světě. „Oslovené matky identifikovaly tyto faktory. Nejčastější byly sociální faktory – stěhování, vyloučení z kruhu nejbližších přátel, sociální izolace, postoj rodičů. S příchodem nového člena do rodiny klesají příjmy a stoupají výdaje. Pro určitou skupinou lidí je velkým stresem také přechod do ‚dospělého‘ stylu života, kdy máte zodpovědnost,“ míní Šebela.

Úsměv maminky dítě pozná

Sylvie se ze stresu dostala poté, co se jí povedlo na nový uspěchaný a únavný režim zvyknout. České prostředí by ale mělo nabízet rychlejší možnost léčby a ideálně prevenci, jak konstatují odborníci. V současnosti se rychlými krůčky rozvíjí screening, který má odhalovat nebezpečí psychických poruch už v době těhotenství. Jeden takový najdete například ve Fakultní nemocnici v Olomouci. 

Včasný screening dokáže odhalit, zdali je maminka v riziku psychických poruch. „Díky tomu by se na to maminky mohly připravit a případně si nakontaktovat odborníka,“ říká pro Blesk Zprávy Sylvie, která pro Úsměv mámám dělala konzultantku při sestavování vůbec první konference s názvem Duše mámy. Výsledky prvních screeningů pak ukazují, že dokázal objevit 26 pozitivních maminek, tedy jednu ze čtyř, která vykazovala známky možné psychické nepohody. 

Šebela zdůrazňuje, že je potřeba se na tzv. perinatální duševní zdraví matek zaměřovat. „Je to pojem označující dobu od začátku těhotenství až do období jednoho roku po porodu,“ upřesňuje Šebela. 

První týdny a měsíce s miminkem bývají náročné! | iStock

Důležité je to především proto, že celý rok od porodu je klíčový i pro samotného novorozence. „Víme, že úzkost, kterou pociťuje maminka, ovlivní schopnost dítěte se na ní propojovat. Dítě očekává její tvář, a když se maminka na dítě usměje a je vlídná, jde mu to lépe. Očekává to od ní. Na úrovni sociální je známé, že mozek ve stresové situaci „vypíná“ schopnost učení se. Když to přeženu, dítě vnímá maminku jako stresor,“ vysvětluje Blesk Zprávám Petra Winnette z Institut rodinné péče Natama.

„Smysly dítěte jsou nastražené, musí se spojit s mámou, aby našlo bezpečí a klid. Bowlbyho vývojová teorie říká, že děti přicházejí na svět biologicky naprogramované vytvořit attachmetový vztah s ostatními. Musí najít primárního pečovatele, protože jim umožní přežít,“ dodává Winnette.