18°C
Kamioňák Jiří exkluzivně po propuštění: O močení migrantů, svatbě a podlomeném zdraví
Video se připravuje ...
Řidič kamionu Jiří Sagan byl před dvěma lety odsouzen za pašování migrantů. Svůj trest si odpykal ve francouzském vězení a nyní, po propuštění, popsal Blesk Zprávám v exkluzivním rozhovoru cestu peklem. Okomentoval proces zatčení, soud i samotnou basu. Nadále trvá na své nevině a zmínil, že případ nenechá jen tak spát a obrátí se na Štasburk. Rodinu neviděl téměř dva roky a prozradil, že chystá dvojitou svatbu. Odnáší si ale psychické i fyzické následky. Ve věznici bylo údajně vše na dlouhé lokte, včetně shánění lékaře. O to víc se zlobí na ambasádu, která mu poskytla jen minislovník.
Jak vzpomínáte na den vašeho zatčení, ke kterému došlo před dvěma roky?
Hrozný, hrozný. Nevím, jak to prostě popsat. Bylo teplo. Měl jsem naloženou chlazenou kukuřici na dva stupně. Zastavil jsem na parkovišti. Měl jsem odjeto, že už jsem nemohl jet dál, a musel jsem udělat devítihodinovou pauzu. Zastavování je minimální, protože každé stání stojí peníze.
A co samotné zatčení? Jak objevili oněch 15 migrantů?
Vstal jsem ve čtyři ráno a udělal jsem si kafe. Po každé zastávce musíte dělat kontrolu. Tak jsem zjišťoval, jestli někdo neukradl europalety. Obešel jsem s čelovou lampou celý kamion. Koukl jsem na zámek a na plombu. Všechno vypadalo v pořádku. A vyrazil jsem na Calais.
Celníci mi zde kontrolovali pas a poslali mě na kontrolu. Zaparkoval jsem, a když jsem vypnul motor, tak jsem slyšel duté bouchání. Myslel jsem si, že je to náprava, ale když to nepřestalo, vyšel jsem z kabiny a už se hnali angličtí celníci. Řekli mi, ať to okamžitě otevřu.
Klíčem to ale nešlo, tak na to vzali palici. Nakonec to povolilo, otevřely se dveře a já viděl ty migranty na zboží. Celníci mě zahnali zpět do kabiny, odtud jsem ještě zavolal zaměstnavateli a přítelkyni. Potom už mi jen řekli, že tam zůstanu a to samé kamion. Migranti tam totiž i močili do lahví, možná i na samotné zboží.
Jak jste se cítil, když jste je tam uviděl? Myslel jste si, že máte problém, nebo že se to nějak vyřeší?
Určitě jsem věřil, že se to nějak vyřeší. Nemám s tím nic společného a vážně jsem nevěděl, jak se tam dostali.
Jak dlouho tam mohli být?
Já jsem během vyšetřování naváděl k tomu, že v tom mrazáku musí být konstantně dva stupně. Tak jsem si říkal, že se musela při otevírání změnit. Teplota se hlídá na dálku pomocí GPS, ale přes noc v kanceláři nikdo nebyl, takže teplotu nekontrolovali.
To tam asi promrzli...
Víte. Nejdříve jsem slyšel, že tam seděli rodiče s dvouletým dítětem. Pak se to změnilo na pětileté. Vy, když zavřete své dítě do lednice, tak vás zavřou. Oni byli propuštěni a ještě jsem viděl, že dostali občerstvení. Já nedostal ani vodu.
„Policie jednala proti mně“
Máte tedy dojem, že s vámi nebylo zacházeno dobře?
Určitě ne. Urgoval jsem Francouze, abych mohl zavolat rodině. Myslím, že je to moje právo, ale řekli mi, že ta možnost neexistuje. Byla to naprostá bezmoc.
Opravdu bych chtěl přiblížit to chování. Policie jednala proti mně. Navrhoval jsem expertizu zámku a oni říkali, že to není potřeba. Na parkovišti jsem si myslel, že byla kamera. Oni říkali, že nebyla. Nevím, jak je to ve spisu, ale prostě… oni nechtěli udělat nic z toho, co já jsem navrhoval.
Slyšela jsem, že podobně to bylo u soudu. Zazněla slova jako inkvizice, zbytečné dramatizování...
Ano. Prokurátor neřekl ani důvody. Všechno to bylo „naložil“, „pomáhal“. Bez jediného důkazu. Přitom se probrali vším. Mým bankovním účtem, mojí GPSkou, mým telefonem.
Jaké tedy měli důkazy?
Žádné.
Jak to ale tedy mohlo dojít tak daleko? Byl jste odsouzen nejdříve na 1,5 roku a následně vám trest prodloužili na dva roky...
Advokáti mě několikrát ujišťovali, že můžu jít domů. Nevím.
Popíšete nám vaše pocity? Co jazyková bariéra?
Měl jsem nekvalitní slovenskou překladatelku. Nevím, proč ambasáda najímá slovenskou překladatelku. Myslím, že bylo vidět, že prostě jednání probíhá tak, že se mě snaží zdiskreditovat. A znovu. Naprostá bezmoc.
Nepokoušel jste se s tím něco dělat?
Chtěl jsem kontaktovat ambasádu. Paní od nich za mnou přijela až po vynesení rozsudku. Měl jsem taky pomoc od firmy, která mi platila advokáta.
Chtěl bych ale pár lidem poděkovat. Ať to nikdo nebere moc politicky, já to beru z pohledu obyčejného člověka. Byl tam zásah pana europoslance Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL), byla tam finanční pomoc faráře Zdeňka Fučíka z jižní Moravy. A samozřejmě tam byla pomoc od mojí rodiny, která mě podržela psychicky. Hodně mě zklamala ambasáda. Od ní jsem dostal jen malý slovníček. Dokonce už používaný, někdo na ně napsal písmenka.
Přejděme k vězení. Jak jste se tam cítil? Jak vypadal váš běžný den?
Neumíte jazyk. Trošku jsem se domlouval španělsky, takže když jste něco chtěl po dozorci, musel jste se domlouvat přes někoho. Ze začátku jsem byl na uzavřeném oddělení. No... tak tam vstanete, uděláte si snídani, pokud si uschováte bagetu z oběda, a čekáte a čekáte. Já si nechal poslat pro pár časopisů, ale ty došly až za půl roku.
Měl jste nějaký problém se spoluvězni? Potkal jste tam někoho, koho zavřeli za stejnou věc?
Víceméně ne. Snažil jsem se vyhýbat veškerým konfliktům. Co já vím, tak tam byli dva Španělé. Víceméně občané z Rumunska. Nebyl tam žádný Belgičan ani Francouz.
Sagan: Ochrnula mi noha, lékař se sháněl těžko
Jak to bylo s návštěvou?
Byla tam za mnou dvakrát paní z ambasády. Také přijel můj bratr, ale jenom na hodinu, protože mi víc nedovolili.
A co vaše přítelkyně, která žije ve Španělsku?
Ta je nemocná, nerad bych v tom zacházel do podrobností. Moje rodina zažila spoustu nedobrého a nejsme na tom psychicky a ani fyzicky dobře.
A jak se k vám tedy chovali dozorci? Bylo mi řečeno, že jste měl nějaký problém s léky.
Co se týče dozorců, tak pokud nemluvíte francouzsky, tak si vás víceméně nevšímají. O všechno si musíte napsat, což bylo složité, protože neumím psát francouzsky. Musíte si psát i o doktora. Napíšete dopis – a buď vám vyhoví, anebo ne. Nefunguje to pak tak, že vás přijde prohlídnout, jestli jste v pořádku. Musíte si o to znovu napsat. Odnesl jsem si trvalé následky. Poslední tři týdny mi ochrnuje noha a špatně chodím. Asi to bude od zad.
Budete chtít případ ještě nějak řešit?
Hrozně rád bych si stěžoval. Ale vzhledem k tomu, jak se chovali, tak nevím, jestli by to mělo úspěch. Také na to nemám finance. Teď ale čekáme na kasační soud. (Sagan po rozhovoru podotkl, že bude chtít svůj případ dostat do Štrasburku k řešení, pozn. red.)
Co máte nyní v plánu?
Mám informaci od kolegů, že se mnou zaměstnavatel nadále počítá. Nesmím teda tři roky do Francie. Nevím, co jiného bych ale dělal. Účty se platit musí.
A co rodina?
Chystám dvojitou svatbu. Budu se ženit se svou přítelkyní a moje dcera si bude brát svého přítele Carlose.
Témata:
Související
