Strach ze zmije na severu Čech: Jaká další jedovatá zvířata nás můžou ohrozit?

Zmije obecná je jediným jedovatým hadem žijícím v Česku. Poznáte ji podle šedo-černého klikatého vzoru na těle a obvykle ji najdete u vody. Šance, že vás uštkne, není příliš vysoká, při běžném kontaktu se sama bojí. A pokud k tomu má prostor, ráda se za hlasitého syčení odplazí pryč.   

Zmije zaútočí pouze, pokud se cítí hodně ohrožena – například když na ni omylem šlápnete. Ani její uštknutí ovšem není tragédií, její jed je sice velmi účinný proti malým savcům, ale lidi neusmrtí. K tomu může dojít jen tehdy, pokud má člověk zvlášť oslabený organismus, nebo trpí alergií.

Nebezpečný hřbitov na severu Čech: Usídlil se tam jedovatý had, místní odrazují od vstupu

Rozhodně jí tak neubližujte, a to nejen proto, že žádným živým tvorům by člověk ubližovat neměl. Aktuálně je v Česku kriticky ohrožena, takže za usmrcení zmije můžete dostat pořádnou pokutu – fyzická osoba 100 tisíc korun, právnická až jeden milion korun.

Zápřednice není agresivní, ale může zlobit

Kriticky ohrožený je i další zástupce jedovatých tvorů v Česku. Jde o mloka skvrnitého, nejtypičtějšího mloka v celé Evropě. Jeho černo-žluté zbarvení se stalo až ikonickým. I on obývá především v okolí vodních toků a jeho výskyt je přísně chráněný zákonem – populace mloků ubývají kvůli čím dál většímu znečištění řek a jezírek.

Mlok skvrnitý má jedovaté žlázy skryté v kůži, pomáhají mu s lovem. Drobné živočichy dokáže tato látka svalově ochromit a eventuálně až usmrtit. Člověku se nic podobného stát nemůže, nastane maximálně zánět kůže. I tak se ale mazlení s mlokem nemusí vyplatit.

A už vůbec by lidé neměli sahat na jednoho z nejjedovatějších pavouků v Česku, zápřednici jedovatou. S tou už to taková „pohoda“ není. Zápřednice jedovatá je totiž původem jižní pavouk, který se vlivem oteplování klimatu rozšířil do Česka a putuje dál. Jeho výskyt přitom není omezený na typicky teplou jižní Moravu, ale byl pozorován i na Krušnohorsku.

Silně jedovatý pavouk děsí Česko: Rozšíření sahá až ke Krušným horám

Kousnutí zápřednice může způsobit nepřítomné otoky, brnění a opuchnutí, což trvá až dva dny. Vyloučena není ani zvýšená teplota a tradičně může nastat smrtelný problém u alergických jedinců. Nicméně žádná smrt po zápřednici dosud v Evropě hlášena nebyla – pouze jedné ženě na několik hodin ochrnula záda.

Pavouk každopádně sám o sobě agresivní není, útočí jen tehdy, když se cítí ohrožen. Pokud zápřednici uvidíte, opatrně kolem ní projděte, nebo ji ohleduplně vyneste z domu ven.

Výstavní brouci, co jedem nešetří

Podobná obezřetnost je na místě u majky fialové, pravděpodobně nejjedovatějšího brouka v Česku. Ten je zhruba čtyři centimetry dlouhý, černo-fialový a vyskytuje se zejména v podhorských regionech.

Majka se nechvalně proslavila právě svým jedem, který v roce 2016 poslal na jednotku intenzivní péče tříletého chlapce. Údajně je látka schopna člověka i zabít, stalo by se ale tak až tehdy, kdy by osoba například snědla naráz několik majek fialových. To je velmi nepravděpodobné, takže obvykle lidé po kontaktu s broukem skončí jen s drobnými puchýři, které samy zmizí.

Nejnebezpečnější brouk v Česku? Majka fialová vás může i zabít

Jedovatý je rovněž puchýřník lékařský, což je v podstatě trochu jiná majka – spadá do čeledi majkovitých. Výrazně zelený brouk patří mezi fotogenické zástupce hmyzu a vylučuje ten samý jed jako jeho fialový příbuzný. Kontakt s ním tedy končí puchýři (odtud název puchýřník) a ve výjimečných, nepříliš pravděpodobných situacích smrtí.

Zajímavostí je, že puchýřník lékařský, respektive jeho jed, byl v minulosti používán jako afrodiziakum. Později vznikla snaha udělat z něj léčivo a Číňané v něm viděli potenciál pro výrobu zapáchajících bomb. Netřeba dodávat, že ani jedna snaha neskončila příliš velkým úspěchem.

Housenka s nebezpečnými chloupky

Ve hmyzí říši ještě zůstaneme. Loni plnily novinové titulky informace o nebezpečných housenkách, které obsadily celou Evropu. Skutečně jde o jedovatý druh, housenky bourovčíka toulavého se pravidelně přemnožují mimo jiné v Německu a Nizozemí.

Jedovatá housenka bourovčíka toulavého | Sarefo, CC BY-SA 3.0

Česku se problém nevyhýbá, druh se tu vyskytuje také. Najdeme ho na kmenech a v korunách dubů, kde si staví jakási hnízda. Když do nich člověk sáhne, hrozí, že přijde do kontaktu s chloupky housenky, které vylučují jedovatý protein vyvolávající bolesti krku, kožní vyrážky, problémy s očima a astmatické záchvaty.

Co nepotěší, je fakt, že chloupek je toxický ještě pět let poté, co se jej housenka zbaví. Nepomůže tak, že z tvora se eventuálně vylíhne celkem standardní můra, která za pár dní zemře.

I Česko mělo jedovatého štíra

Na závěr můžeme zmínit jediného zástupce štírů, o kterém máme informace, že se na území Česka vyskytoval. Je ale opředený jistou záhadou. Štír kýlnatý byl před pár lety pozorován u Slapské přehrady společně s dalšími vzácnými druhy hmyzu. Lokalita byla biologicky nesmírně zajímavá, než se jí ale podařilo udělit zákonnou ochranu a vše více prozkoumat, na místě vyrostl hotel a zmíněné druhy zmizely.

Na letišti v kufru našli muži 200 jedovatých škorpionů. Chtěl ze Srí Lanky

Týkalo se to i štíra kýlnatého. V současnosti není jisté, jestli zde stále žije, štíry je obecně velmi komplikované pozorovat. Ani se neví, zda se na Slapech objevil přirozeně, nebo ho tu někdo vysadil či dovezl ze zahraničí. Středověké záznamy nicméně hovoří o tom, že v českém království se štíři dříve vyskytovali, takže možné jsou všechny varianty.

V každém případě štír kýlnatý sice disponuje jedem, v rámci štírů ale patří mezi ten nejslabší, tudíž pro člověka není příliš nebezpečný.  

Že je tvor jedovatý, neznamená, že je nutně škodlivý. Naopak spousta toxických zvířat a hmyzu má v přírodě důležitou roli, která by chyběla. Když tedy narazíte nebo jedovatého mloka či pavouka, prostě je obejděte a neubližujte jim.