Zdraží divadla? „Ztráty jsou obrovské,“ přiznal producent Kocourek a šije do vlády

Autor: Andrea Ulagová - 
10. června 2020
05:10

Pandemie koronaviru umlčela v Česku veškerý kulturní život. Největší rozvolnění přichází tento týden, kdy jsou povoleny akce pro 500 lidí a byly zrušeny rozestupy mezi diváky. Producent a majitel pražského Divadla Kalich a dalších dvou pražských scén Michal Kocourek v rozhovoru pro Blesk Zprávy uvedl, že během pandemie ve vládě situaci v kultuře téměř nikdo neřešil a soukromá kulturní scéna byla překvapivě přesunuta pod ministerstvo průmyslu a obchodu. Nejen s finančními následky se budou divadla potýkat minimálně dva roky. Kocourek se nejvíce obává toho, aby v divácích nadále nebyl zbytečně vyvoláván strach chodit do divadel. Hrozí některým divadlům zánik? A budou se zdražovat vstupenky? 

Pokud se vrátíme na začátek pandemie. Ve chvíli, kdy se zavřela divadla a byl utlumen kulturní život, jak jste reagoval?

Do té doby by mě v životě nenapadlo, že by mi někdo mohl zavřít divadlo. První dny jsem byl, tak jako asi úplně každý, v očekávání, co se vlastně bude dít. Nikdo nic netušil, což bylo i pochopitelné. Brzy mi došlo, že začínáme být v problémech, nemyslím hned v ekonomických, jako první nás začaly pálit ty organizační.

Museli jsme rušit jedno vyprodané představení za druhým a snažili jsme se získat jakoukoli informaci, která by nám napověděla, jak máme nastalou situaci řešit. Proto jsme toužili zejména po určitém dialogu s ministerstvem kultury - jak máme za nových restrikcí postupovat.

Co jste se dozvěděli?

Když se nám ale bohužel nedostávalo žádné odpovědi ani po několika týdnech, nakonec jsme se jako majitelé divadel propojili a vyvolali aktivitu, která dialog alespoň trochu rozhýbala. To mohlo být skoro po dvou měsících.  

Mluvíte v množném čísle, myslíte tím tedy ostatní divadla a jejich zástupce?

Ano, myslím i kolegy z ostatních divadel. Asi týden po uzavření divadel jsem byl pozván do televizní diskuze s ministrem Lubomírem Zaorálkem (ČSSD) a Oldřichem Lichtenbergem (majitel pražského divadla Broadway - pozn. red.). Měli jsme radost, že budeme moci probrat nejpalčivější problémy branže s tím nejpovolanějším.

Tehdy jsem panu Zaorálkovi nabídnul spolupráci, ne ve smyslu, že bych lobboval za své divadlo, ale přišlo mi, že by po tak krátkém čase, co je ve funkci, byly pro něj a jeho tým přínosem naše zkušenosti, tedy zkušenosti producentů z letité divadelní praxe. Chtěli jsme mu vysvětlit, jak se nyní pravděpodobně bude chovat trh, že jsme zodpovědní vůči našim divákům, hercům i dalším spolupracovníkům, protože ti jsou OSVČ a v té době nikdo netušil, že bude nějaká Pětadvacítka.

Bylo nám přislíbeno, že využije naší nabídky, že se potkáme. Jenže se nic takového nestalo. Myslím, že bychom předešli řadě problémů, které se řeší až teď. Je mi to vážně líto, ale na ministerstvu kultury jsem se nepotkal s dostatečným zájmem, ani se zkušenostmi s divadelním provozem. Mrzí mě, že to musím říct.

Jak tedy ekonomicky fungují divadla v Česku?

U neziskových, státem nebo městem zřizovaných divadel někdy až 80 procent nákladů dotuje stát či město. Nám, soukromým divadlům, nikdo neposkytuje ani korunu. To znamená, že nás daňové poplatníky stojí u dotovaných divadel lístek spoustu peněz, které se doplácejí z daní nás všech.

Oproti tomu třeba v našem divadle stojí diváka vstupenka jen tu částku, která je na ní natištěná, protože my si na sebe musíme vydělat sami. Jsme přímo závislí na prodeji, na případné podpoře našich partnerů a na vlastní rozvaze, šikovnosti, na výběru her a herců v nich, na reprízovosti každého titulu.

Říkám, že mojí prací jakožto divadelního producenta je skládat divadlo jako puzzle - mojí povinností je sestavit obraz, ve kterém do sebe zapadne každý dílek, a pak ho hlavně musím umět prodat. Úspěch soukromého divadla závisí určitě minimálně ze 60 % právě na schopnosti každou inscenaci atraktivně nabídnout divákovi.

U dotovaných divadel takový tlak na prodeje většinou necítí. Zas tak je nepálí, kolik od jedné premiéry odehrají repríz nebo jestli vstupenky šoupnou krátce po premiéře do výprodeje. Představení odehrají kolikrát jen dvacetkrát, pak ho stáhnou a nahradí se jiným. V těchto kruzích bohužel pořád mají leckteří tendenci koukat na soukromý sektor v kultuře jako na něco méněcenného, ne tak hodnotného. Přitom řada velkých osobností z řad herců, režisérů, výtvarníků, skladatelů, autorů domácích i zahraničních dneska nachází daleko větší příležitosti na soukromých scénách, než na těch dotovaných státem nebo městem.  

Soukromá divadla pod ministerstvem průmyslu a obchodu? Kocourek: Nechápu

Měl jste pocit, že během pandemie byla kultura naší vládou upozaděná?

Myslím, že kultura byla ve vládě bohužel až na posledním místě a nikdo se o ni nezajímal, proto jsme toužili po tom dialogu. Chápal jsem to v prvním období pandemie, kdy opravdu bylo třeba soustředit se na zdravotnictví a na úplně základní chod státu. Ale nechat soukromý sektor v kultuře opomenutý napořád není podle mého názoru vůbec prozíravé, což jsem se snažil panu Zaorálkovi vysvětlit.

Umění posiluje ducha národa, a pokud kultura jako celek nezačne fungovat, tak se národ nesebere zpátky… Chtěli jsme od zodpovědných lidí vědět, jak máme pokračovat, například co máme říct divákům. Jenom v Divadle Kalich jsme měli na představení, která jsme nemohli odehrát, prodáno okolo 40 tisíc vstupenek a nikdo nám nebyl schopen říct, jak se k nim správně postavit, abychom se zachovali korektně vůči divákům a všem spolupracovníkům.

Když už nám došlo, že od vlády se odpovědi nedočkáme, tak jsme založili sdružení a zkusili jsme psát na různá ministerstva. Pak jsme dostali informaci, že soukromý kulturní sektor byl přesunut pod ministerstvo průmyslu a obchodu. Musím říct, že jsme se tím alespoň dočkali nějaké komunikace.

Soukromá divadla nepatří pod ministerstvo kultury?

Nepatří, najednou jsme se ocitli mezi podnikateli v jakémkoli jiném oboru. Protože podnikáme v kultuře, tak prý nepatříme pod ministerstvo kultury. Přitom do působnosti tohoto ministerstva spadá i výroba a obchod v oblasti kultury, to doslova cituji ze zákona. Tak se mi nedivte, že jsem zatím toto rozhodnutí nepochopil.

V tom případě, pokud tu vznikaly programy jako COVID I a II, tak jste na ně měli nárok?

Podmínky byly bohužel takové, že jsme neměli šanci na tyto programy dosáhnout, například úvěry byly rozebrány během pár minut. Jednou z velkých pomocí by nám určitě bylo snížení DPH na vstupenku z 15 na 10 procent, o to jsme již vládu společně s ostatními producenty požádali. Snad se tím někdo vážně zabývá, zatím nemáme konkrétní informaci, jak je to daleko, takže stále žijeme ve vakuu. Ale buďme rádi za každý pohyb.

Pražská radnice nyní uvolnila finanční prostředky na kulturu a cestovní ruch, můžete si tak zažádat až o půl milionu korun. Podal jste žádost?

Ano, byla by to první dotace, kterou bychom za 20 let dostali. Zatím čekáme na odezvu. Myslím, že se pan ministr Zaorálek chtěl zbavit odpovědnosti k soukromým divadlům, a tak je jako horký brambor přehodil na město. A já samozřejmě oceňuji, že se k nám město neobrátilo zády.

Michal Kocourek během rozhovoru pro Blesk ZprávyMichal Kocourek během rozhovoru pro Blesk Zprávy | Blesk:Daniel Černovský

Ztráty 40 milionů

Už jste vyčíslil ztráty vašeho divadla?

V Divadle Kalich jsme 40 tisícům divákům museli najít náhradní podzimní termíny pro neodehraná představení. Od března do konce června jsme přišli o 20 milionů tržeb. Ve chvíli, kdy přesadíte diváka z jara na podzim, nemáte podzimní termíny k dispozici k prodeji. Je to začarovaný kruh, který nikdo ve vládě zřejmě nechápe. My musíme pracovat s časovým předstihem, předprodáváme třeba rok dopředu.

Navíc i když nyní nemůžeme hrát, dál musíme platit nájem, energie, zaměstnance, leasing na technický aparát a mnoho dalšího. Pokud vyčíslím náklady za svá tři divadla, tak je to za tuto sezónu dalších 20 milionů. Vezměte si, že na kulturu dopadají restrikce ze všech odvětví nejdéle. My v Divadle Kalich jsme přestali hrát hned 10. března a začít fungovat jsme nemohli ani v době, kdy už byla v provozu nákupní centra, sportoviště, restaurace, pláže, kadeřnictví...

Nyní přišlo rozvolnění, kulturní akce až pro 500 osob a přišlo i zrušení rozestupů. Tato situace vám vyhovuje?

Samozřejmě je to lepší situace, ale vyhráno zdaleka není. Jestliže naši letní scénu pod žižkovskou věží otevíráme 1. července, zbývají nám pouhé tři neděle na to, abychom prodali téměř 20 tisíc vstupenek, což je za tak krátkou dobu téměř nemožné. Tři měsíce jsme nemohli prodávat vstupenky, protože jsme nevěděli, zda vůbec budeme moct hrát, a rozvolnění přišlo až k 8. červnu. Předprodeje po celé republice na tak dlouhou dobu prostě zamrzly. A rozmrzat začínají velmi pomalu.

Říkal jste, že pak se dialog s vládou zlepšil. Kdy to přišlo a jak se diskuze zlepšila?

Přibližně před třemi týdny, kdy jsme se všichni propojili, například i s FESTASem, tedy se sdružením, které pořádá hudební festivaly, a snažili jsme se psát na všechny strany. Chtěli jsme vysvětlit, kolik lidí je na nás závislých, od herců, hudebníků, autorů, maskérek, kulisáků, zvukařů, garderobiérek, osvětlovačů nebo i firem, co zajišťují techniku na představení či koncerty. Pak nás konečně začali trochu vnímat.

Minulý týden proběhla videokonference s ministrem Karlem Havlíčkem (za ANO) a s jeho náměstky, které se měli účastnit i epidemiologové. Chtěli jsme vědět, jak to bude dál, například zda budou muset mít diváci na letních scénách roušky.

A dozvěděl jste se něco?

Z epidemiologického hlediska vlastně nic. Videokonferencí už bylo víc, ale většinou se vše stejně dozvíme až z médií. Chtěli jsme vědět, co dál, jak postupovat, když je tu nové rozvolnění. A opět si asi budeme muset na informace počkat.

Vloni 4000 prodaných lístků, letos 40 kusů

Může se stát, že některá divadla u nás zkrachují?

Nechci nic předjímat, to mi tak docela nepřísluší. Ale vím, že spousta divadel je v problémech, a pokud stát nehodí nějaký záchranný kruh, tak se těžko vzpamatují.

Otvíráte tedy Letní scénu. Jak to vypadá s prodejem lístků?

Loni jsme například v půlce května prodávali na letní scénu i do Divadla Kalich čtyři a půl tisíce lístků týdně. Letos jsme jich ve stejném období prodali 40. Ale musím to zaklepat, v posledních dnech je znát, že se zájem o kulturu zase zvedá. Nicméně stále nevíme, co můžeme očekávat. Já tedy věřím, že lidé budou chtít přijít se bavit, dostat z hlav to tříměsíční mediální strašení. Jsme všichni na jedné lodi.

Spousta lidí to netuší, nicméně co dělali herci a personál divadla? Pokud se přestane hrát, předpokládám, že neberou plat...

Ano, většina z nich je OSVČ. Nechtějí se příliš vázat stálým pracovním poměrem, aby si uchovali svobodu a mohli si vybírat, hostovat i v jiných divadlech. S nástupem pandemie logicky přišli o veškerý příjem. Většina našich kolegů, ať už technici nebo herci, se musela začít živit jinak - jezdili jako kurýři, pracovali v servisu na kola, nebo v lese sázeli stromy. Samozřejmě i jim přišla vhod Pětadvacítka.

Slyšela jsem, že na podzim se u vás budou hrát tři představení denně. Zvládnou to vůbec herci?

Věřím že ano, konzultovali jsme to s nimi a oni pochopili, že je to nezbytně nutné. Mají alternace a ten kolotoč máme vymyšlený tak, aby ho jednak herci vydrželi, jednak zase my stačili mezi představeními uklidit a vydezinfikovat divadlo a připravit ho pro další diváky. Logistika toho všeho je velmi náročná.

Michal Kocourek, majitel pražského divadla Kalich ve své pracovněMichal Kocourek, majitel pražského divadla Kalich ve své pracovně | Blesk:Daniel Černovský

Dezinfekce bude, plexiskla ne

Hovoří se o tom, že pandemie spoustu věcí změní. Změní podle vás i fungování divadel? V zahraničí se instalují mezi sedačky plexiskla, odstraňují se sedačky, uvažuje se o rušení přestávek nebo i občerstvení.

Nic z toho neplánuji, pokud by tedy nešlo přímo o nařízení vlády. Samozřejmě budeme dezinfikovat prostory speciálními prostředky, navíc jsem nakoupil ozónové čističe vzduchu od virů, dezinfekce bude k dispozici hned na několika místech, bude se častěji uklízet. Zkrátka na bezpečí diváků nám záleží, ale stejně důležité mi přijde divákům pomoci se vrátit zpátky do normálního života.

Ve chvíli, kdy bychom museli mezi hlediště a jeviště instalovat plexiskla, herci by hráli v akváriu a diváci seděli v hledišti se štítem na hlavě, bych s divadlem asi raději skončil, protože to by nemělo s divadelní magií nic společného. Myslím, že lidi se hlavně nesmí bát, strach je to nejhorší.

Museli jste nějak upravit repertoár?

Ano, byli jsme nuceni ho upravit, například na letní scéně jsme museli oželet muzikály, které jsou  finančně i provozně velmi náročné. Hlavně jsme dlouho netušili, zda letní scénu vůbec otevřeme. Každopádně musím poděkovat kolegům hercům, kteří souhlasili, že v případě trvajících restrikcí budou hrát za snížený honorář.

Pokud jde o Divadlo Kalich, hodně premiér jsme museli posunout třeba až o rok, na dva roky dopředu přehodnotit dramaturgický plán. Tyto následky si málokdo uvědomuje… Tohle je velká komplikace.

„Kupte si kilo pomerančů a běžte do divadla“

Budete zdražovat vstupné?

Nebudeme, v této době by mi to přišlo nemorální. Mnoha našich diváků se dotkne nelehká ekonomická situace, takže skutečně není fér zdražovat. I když ceny vstupenek v Česku jsou oproti zahraničí stále třetinové.

Chcete něco vzkázat divákům?

Přijde mi důležité, co vyplývá ze samotného zrušení restrikcí – že už se lidé nemusí bát přijít se bavit do divadel. Já za sebe bych chtěl vzkázat našim divákům, že si vážím jejich loajality a neuvěřitelné podpory. Nedávno jsem někde narazil na pár let starý rozhovor s naší přední imunoložkou Blankou Říhovou, v němž na posílení imunity doporučuje především veselou mysl. Říká tam: „Kupte si kilo pomerančů a běžte do divadla“.  

Kdo je Michal Kocourek?

Divadelní a televizní producent, herec a autor je odborníky řazen mezi nejvlivnější osobnosti české kulturní scény. Absolvoval hudebně – dramatický obor na Státní konzervatoři v Praze. Patřil k nejobsazovanějším dětským hercům, do svých 25 let natočil více než 70 filmů (Což takhle dát si špenát, Indiáni z Větrova, Copak je to za vojáka, Tankový prapor aj.), TV inscenací a účinkoval v mnoha divadlech, začínal v Divadle na Vinohradech.

V roce 1986 založil své první divadlo a po roce 1989 si vybudoval scénu v divadle Albatros, poté inicioval vznik Divadla v Celetné a v roce 1991 otevřel Divadlo v Rytířské, kde dodnes působí jeho soubor Černé divadlo Praha, jenž odehrál více jak 10 000 představení a na jehož činnosti se podílí i autorsky.

Čtvrtým divadlem, jež v Praze vybudoval, je Divadlo Kalich. V listopadu 2019 slaví 20 let úspěšného fungování bez dotací. Navštívilo ho přes 2 500 000 diváků, opakovaně je vyhlašováno nejnavštěvovanějším soukromým divadlem v České republice. Posledním divadelním stánkem, který v Praze otevřel, je Divadlo Palace. Vytvořil také projekt komfortní letní scény Divadla Kalich pod žižkovskou věží v Mahlerových sadech. 

Další videa
Články odjinud