Lysohlávky mají sezonu: „Létat po nich nezkoušejte,“ radí expert. Mohou přinést i smrt
I teď v prosinci v lese můžete narazit na houbaře, ale ti se svými úlovky nikdy nechlubí. Zajímají je totiž omamné lysohlávky, a díky teplému počasí se jim daří. „Měl jsem tehdy potřebu transcendentální zkušenosti,“ vzpomíná na své první zkušenosti s psychedelickými houbičkami adiktolog David Hájek. A promluvil o rizicích, která uživatelům volně rostoucí drogy hrozí.
„S lysohlávkami se setkáváme minimálně. Mám takový pocit, že tihle houbaři si vystačí sami a nechtějí se chlubit,“ řekl Blesk Zprávám předseda České mykologické společnosti Jaroslav Landa a dodává, že přehled o místech výskytu nemá, protože sám je nesbírá. Mít u sebe více než 40 lysohlávek je trestný čin se sazbou až dva roky vězení.
David Hájek s lysohlávkami začal experimentovat ve dvaceti letech. „Měl jsem tehdy potřebu transcendentální zkušenosti, hodně jsem si kupoval knížky Stanislava Grofa (americký psychiatr, pozn. red.) a experimentoval s rozšířenou realitou. Chtěl jsem zkusit všechno, co se dá,“ vzpomíná na období před tím, než se rozhodl studovat adiktologii a pomáhat lidem se závislostmi.
Látka, která uživatele přenese do jiné dimenze, se jmenuje psilocin. A měla by působit takto:
Nad 10 mg: halucinace, věci se vlní, jsou slyšet barvy, barvy se skládají do kaleidoskopu.
Okolo 25 mg: transcendentální zkušenost, čas se vytrácí, uživatel se rozplývá do okolí.
Nad 50 mg: uživatel zažívá až božské pocity. Cítí se být v jednotě s vesmírem, nachází Boha, pravdu a lásku.
Příroda na miligramy neváží
Jenže to má jedno velké ale... Příroda neodměřuje na miligramy. Mezi uživatelem a opojným zážitkem se můžou postavit věci, které vedou k úplně opačnému účinku, než očekává.
„Účinky se liší u každého člověka, dokonce i jednotlivec bude mít pokaždé jinou zkušenost. Především se, na rozdíl od medikamentů, nedá určit množství látky. Nemůžu vědět, kolik aktivní látky je v kloboučcích, který zrovna požívám,“ říká David Hájek. A mykolog jeho slova potvrzuje: „Vůbec to není měřitelné. V malém množství hub může být velká koncentrace a naopak. Ten obsah nikdy není stejný.“ V případě předávkování může droga i zabít.
Největší riziko je ale v tom, že člověk může pokaždé zareagovat úplně jinak. A okolností, které účinek ovlivňují, je hodně. V lepším případě si z užití psychedelické látky odnese velmi ošklivý zážitek, v tom horším zemře.
To, jak droga zapůsobí, ovlivňují faktory vnitřní (set) i vnější (setting). Záleží prostě na tom, jak se uživatel sám cítí a kde si například drogu vezme.
Snadno se tak může stát, že to, co na začátku vypadalo jako zajímavý experiment, skončí tragédií. Reakcí na nečekaný zážitek může být panika a zkratovité jednání. „V návalu hrůzy se v extrémním případě pokusí ukončit experiment za každou cenu s fatálními následky. Může podlehnout nereálným bludům - umí létat například. A hned to vyzkouší. Ne, létat neumí,“ říká Hájek.
Riziko záměny
A je tu riziko i zcela mykologické. „Lysohlávka se dá snadno zaměnit. Můžete si ji splést s velkým množstvím drobných lupenatých hub,“ říká mykolog a dodává, že podobná je třeba čepičatka. A právě ta je smrtelně jedovatá. Obsahuje totiž amatoxiny, které svou účinnost neztrácejí ani při tepelné úpravě.
Prvních šest až dvanáct hodin se nic neděje a ten, kdo čepičatku zkonzumoval, nemá ani tušení, že mu smrt klepe na dveře. Pak následuje prudké zvracení a průjem. Po zdánlivém zlepšení zdravotního stavu selhávají ledviny a játra. Nevyhnutelně následuje smrt.
Podle Jaroslava Landy není lysohlávka jediná houba s psychedelickými účinky. Ale všechny ostatní, které u nás rostou, zároveň obsahují další jedy. „Třeba muchomůrka červená má podobné účinky, ale má v sobě také prudký jed muskalin,“ varuje mykolog.
Kdo sbírá „houbičky“?
Představa o narkomanech je vcelku vžitá: zanedbaná, třesoucí se troska. U „houbičkářů“ to ale neplatí. Ano, na jedné straně v lese můžete nad úrodou lysohlávek narazit na zanedbané individuum, na druhé straně tam ale klidně může být vysoký manažer nadnárodního koncernu.
„Společným zájmem je touha po rozšířeném vědomí a hledání nějakého vyššího smyslu. Halucinogeny navíc nejsou návykové, takže se nedá mluvit o nějaké homogenní drogové partě na okraji společnosti,“ uzavírá David Hájek.
Na něco se umřít musí. Takhle je to třeba příjemnější než na požívání Babišových otrávených "potravin".