Robert kvůli cukrovce přišel o nohu a málem o zrak. Lékaři mu sečetli 31 diagnóz
Robertovi (51) diagnostikovali cukrovku po návratu z vojny, když mu bylo 21 let. Bylo to těsně po revoluci, diabetes byla „mladá nemoc“ a Roberta nic nebolelo. Přiznává, že nedodržoval doporučení od lékařů, ani inzulin neužíval tak, jak by měl. Po pár letech ho ale začaly pálit nohy a zlobit oči. Do pár týdnů by přišel o zrak, zjistili lékaři. Kvůli kamínku, který necítil v botě, však přišel o nohu. Kam až může vést zanedbaný diabetes?
Robert neměl v době odhalení nemoci žádné příznaky - jak sám říká, bylo to těsně po revoluci a osvěta, co se týče cukrovky, nebyla. Když se teď zamyslí zpětně, nějaké příznaky přeci jen měl: svědění kůže či únavu větší, než obvyklou.
Po práci si většinou musel jít lehnout místo jiných, soukromých aktivit. Příznaky byly, ale netušil, že by to mohla být závažná nemoc, natož cukrovka. Co se týče třeba žízně, která cukrovku provází, byl povoláním kuchař, v horkém provozu kuchyně žízeň považoval za standardní věc.
Neuropatie dolních končetin
Jak Robert přiznává, byl mladý a ze začátku nedbal na předepsaná doporučení. „Cukrovka totiž nebolí, takže jsem nechodil na pravidelné kontroly, jen jsem si zašel pro inzulín. Ani ten jsem nebral tak, jak bych měl,“ říká k tomu Robert. Když si po pár letech uvědomil, že asi opravdu nebude něco v pořádku, už ho začaly pálit nohy a nastoupil počátek neuropatie, tedy necitlivosti končetin.
V té době ještě pracoval, a to 18 hodin denně, na kontroly si většinou čas neudělal, ale alespoň se snažil brát pořádně předepsaný inzulín, který si již musel píchat 3krát denně. Zároveň ho začaly zlobit oči.
Problémy s močením
Oční lékařka žádnou závadu neshledala, po nějaké době byl poslán do střešovické nemocnice, kde mu vyšetřili oční pozadí a zjistili, že stačilo pár týdnů a přišel by vinou cukrovky o zrak, musel podstoupit laserovou operaci. Nakonec se přidalo i onemocnění ledvin. Při běžné kontrole na diabetologii zjistili nedostatečnou funkci ledvin a odeslali ho na specializované pracoviště. Nejdříve byl léčen farmakologicky.
„Měl jsem problémy s močením, bral jsem diuretika. Můj zdravotní stav došel do fáze, kdy už jsem potřeboval nejen čistit krev, což moje vlastní ledviny nezvládaly, ale i jsem téměř nemočil,“ popisuje Robert s tím, že začal hodně přibývat na váze, protože tekutiny, které během dne do těla dostal, nevyloučil močením. Dialýzou mu kromě čištění krve odvedli i nahromaděnou moč z těla a ubylo mu tím 65 kilogramů.
Půl kila třešní způsobilo kolaps
Nemoc Roberta velmi omezuje, vzhledem k tomu, že má v tuto chvíli celkem 31 diagnóz, je už třeba i tak přísný diabetický jídelníček pro něj ještě komplikovanější. Pokud je pacient na dialýze, jsou stravovací omezení velká. Pacienti nesmí například zeleninu, ovoce v čerstvém nebo sušeném stavu.
„Nejhorší jsou peckoviny, po jedné své dietní chybě, kdy jsem snědl necelé půl kila třešní, jsem zkolaboval,“ vzpomíná Robert. Peckoviny obsahují velké množství draslíku, který z těla odbourávají ledviny. Robert přestával najednou cítit nohy, ruce, upadal do bezvědomí, po okamžitém převozu do nemocnice a napojením na dialýzu se mu udělalo dobře. Dalšími látkami kromě draslíku, které je třeba omezit, jsou sodík a fosfor.
Amputace nohy kvůli kamínku v botě
Na druhou stranu pan Robert potřebuje hodně bílkovin k podpoře hojení, které je pro něj důležité i po prodělané amputaci nohy z důvodu nekrózy tkáně způsobené cukrovkou před 8 lety a prstů i chodidel na druhé noze před třemi lety. Bílkoviny v jídelníčku doplňuje zejména prostřednictvím mořských plodů a steaků. Kvůli péči o nohy je musí i pravidelně docházet na podiatrii, kde mu kontrolují nohy a necitlivost nohou, která cukrovku velmi často provází. „K amputaci nohy došlo po gangréně, která se mi do nohy dostala formou infekce z kamínku, který jsem necítil v botě právě vlivem neuropatie,“ vysvětluje Robert.
Život na vozíku Robertovi optimismus nesebral
S postupem nemoci a přidáním se dalších chorob, musel pan Robert skončit s prací kuchaře, a to zhruba před 10 lety, nyní je v invalidním důchodu. Na dialýzu dochází třikrát týdně a vinou dalších nemocí, jako je třeba onemocnění srdce, musel veškeré své aktivity významně omezit. Pohybuje se na invalidním vozíku, vždy ale k sobě potřebuje asistenci zdravého člověka, nejčastěji maminky. Rádi spolu jezdí na výlety, pan Robert je aktivním řidičem. Těžce vnímá, že takřka devadesát procent památek i muzeí není přizpůsobeno pro vozíčkáře.
Nyní už mnoho let dodržuje předepsanou léčbu tak, jak má. Toho, že se v mládí stavěl k léčbě dost nedisciplinovaně, nyní lituje. „To víte, mládí už je takové a cukrovka nebolí. Někteří lidé zjistí, že mají cukrovku i už 15 let. Příznaky, jako je únava, žízeň, připisují třeba svému náročnému povolání atd. Při oznámení diagnózy si nedovedete představit, jak závažné onemocnění to je a co všechno s k němu může přidružit,“ říká Robert.
Přesto všechno pan Robert oplývá velkým životním optimismem. Žije zejména pro svou maminku a energii do žil mu vždy nalejí i sestřičky na dialyzačním oddělení Fakultní nemocnice Vinohrady. „Pokud třeba slyšíte smát se sestřičku Ivušku přes tři sály, všechny chmury vás opustí,“ usmívá se Robert.
