Miloslav (61) má smrtelnou nemoc plic, zabila mu i bratra. „Nic nepodceňujte,“ varuje

S Miloslavem se osud zrovna nemazlil, smůlu měl zejména při setkání s lékařskou péčí. „Ve třech dnech života mne nechala nedbalá zdravotní sestra v porodnici spolknout savičku. Téhož dne jsem musel být operován. Vlivem pooperačních srůstů jsem v dospělosti podstoupil tři operace ileózního stavu a byl jsem infikován hepatitidou B, říká pan Miloslav.

Přesto podle svých slov na české zdravotnictví nezanevřel, zejména po zkušenosti ve Velké Británii, kam po revoluci odcestoval původně na kratší pobyt. 

Ten se ale prodloužil na 13 let. Miloslav se od nádenické práce vypracoval až na konstruktéra podmořských robotů pro těžařský průmysl a dostal se i na stáž do centrály v NASA v Houstonu.

Záchvat dušnosti a kašle

Miloslav vzpomíná, že před deseti lety se občas nečekaně zadýchal. Myslel si, že je to kvůli nadváze a sedavému zaměstnání a nepřikládal tomu žádnou váhu. V mládí se totiž věnoval hokeji, hrál na saxofon a klarinet. „Díky tomu jsem měl vitální kapacitu plic na úrovni hokejových reprezentantů. A možná proto se moje plíce dlouho tvářily, že je s nimi vše v pořádku – měly natrénováno,“ usmívá se muž, který o sobě prohlásil, že ho jen tak něco nezlomí. 

Před šesti lety ale musel být ve skotském Aberdeenu hospitalizován po nesnesitelném záchvatu dušnosti a kašle. Tamní lékaři mu provedli pouze základní vyšetření, poté mu sdělili své podezření na IPF – idiopatickou plicní fibrózu a dál jeho stav příliš neřešili. Dokonce mu ani nesdělili, že se jedná o smrtelnou chorobu. Nabídli mu pouze léčbu antibiotiky a ty Miloslav odmítnul.

Peníze za první tři dny nemoci nebudou pro každého. Kdo na ně nedosáhne?

Nevyléčitelná nemoc

V té době už byl ale Miloslav rozhodnutý, že se vrátí domů. V Česku pak ihned navštívil okresní nemocnici. Tam mu idiopatickou plicní fibrózu potvrdili. „Myslel jsem si, že je to něco jako chřipka nebo zápal plic, co přijde a odejde. Dneska vím, že je to jinak,“ říká Miloslav. Nyní už jsou to tři roky, co se léčí. Bere nejmodernější léky, které jej sice nevyléčí, ale jeho nemoc zpomalí. 

Bratr nemoci podlehl

Stejnou nemocí trpěl i bratr pana Miloslava. „Nemoc u něj postupovala velmi rychle i proto, že jeho praktická lékařka dlouho nepovažovala příznaky za důležité,“ kroutí hlavou Miloslav s tím, že bratra přivedl ke své lékařce. Jenže jeho plíce už byly natolik poškozené, že jedinou možností byla transplantace.

Jenže půl roku po transplantaci Miloslavův bratr zemřel na následky mykotické infekce.

Signál „shůry“?

Svůj boj s nemocí i přes všechny překážky, které mu onemocnění klade, Miloslav nevzdává. „Letos v březnu jsem měl těžkou havárii plně zaviněnou protijedoucím řidičem. Pro mne to byl signál ‚shůry‘, že pokud mi bylo dáno, abych z hromady šrotu vystoupil ‚pouze‘ s prasklou hrudní kostí, tak jsem nepřišel na tento svět proto, aby mne skolila nějaká fibróza,“ říká Miloslav a dodává: „Hlavně se snažím nemoci nepodléhat. I když se občas musím zastavit, abych popadl dech, rozhodně mě to nezastaví v tom, abych vyrazil do přírody nebo za přáteli.“

Téměř všechny šunky způsobují rakovinu, a nikdo to neřeší, zoufají si experti

Každý třetí umírá do dvou let

IPF poškozuje plicní sklípky, jizví je a bere tak plochu k dýchání, plíce tuhnou a člověk se nemůže nadechnout. IPF může odhalit lékař při běžném poslechu. Slyší totiž zvuk připomínající odepínání suchého zipu. Lidé mívají paličkovité prsty s nehty ve tvaru hodinového sklíčka. Nemoc se většinou objevuje až po šedesátce, a proto řada nemocných zpočátku nepovažuje pokašlávání a zadýchávání za příznak těžké nemoci, ale za projev stárnutí, ztrátu kondice či následek kouření. Oddalují tak návštěvu lékaře, dokud není pozdě.

Nemocí trpí v Česku 2000 lidí a každý třetí na ni umírá do dvou let, zejména pokud se pacient neléčí.

„Nic nepodceňujte, a pokud potíže přetrvávají, nenechte se uchlácholit ujištěním praktika, že se nic neděje,“ vzkazuje pan Miloslav.