Hledání práce, nákupy v obchodě, chození do restaurací, rozhodování, co si vezmeme na sebe - to jsou pro nás běžné činnosti a záležitosti. Jak to ale zvládají nevidomí? Pro jejich život je zásadní stýkat se co nejčastěji s námi, vidoucími, ať už v příjemné kavárně nebo třeba na koncertě. Stejně tak je pro ně důležité chodit do práce, i když její získání není snadné. Jak zrakově postižení nakupují a vaří anebo jak zařídí, aby si ráno nevzali každou ponožku jinou?
Nevidomí poznají barvu po hmatu: Problémy ale mají při hledání práce
1.Typické profese nevidomých
Lidé se zrakovým postižením rozhodně nemusejí pracovat jen ve chráněných dílnách. Profesí, v nichž se mohou úspěšně realizovat, je celá řada. Mohou se uplatnit jako pedagogové, lektoři jazyků, psychologové, advokáti anebo tlumočníci a překladatelé.
Mezi nevidomými je také mnoho „ajťáků“, kteří pracují jako administrátoři webu či programátoři. Zaměstnavatelé bývají často překvapení, jak dobře jsou schopni pracovat s technologiemi. Jejich práce je ceněna také na úřadech, kde fungují jako přepisovatelé mluvené řeči při zprostředkování komunikace s neslyšícími osobami.
Problém ovšem nastává v případě, že nevidomým chybí vzdělání. Vzhledem k tomu, že mnoho tradičních výrobních družstev skončilo, nemají šanci vykonávat ani tradiční manuální profese jako čalouník, kartáčník nebo košíkář.
2.Zaměstnavatelé nejsou ochotni vzít nevidomé
Postup při hledání práce se u nevidomého nikterak neliší od toho, jak ji hledáme my, takže odpoví na inzerát, pošle životopis a dostaví se na pohovor. Ten ovšem bývá kamenem úrazu, protože jakmile personalistovi sdělí svůj handicap, jeho šance na získání daného místa se rapidně ztenčí. Jeho předpoklady a schopnosti pro danou práci se už většinou ani neprobírají. U zaměstnavatelů tak stále ještě převládá neochota umožnit nevidomému normálně pracovat, mají obavy z toho, že se na pracovišti nedokáže zorientovat. Zásadním problémem je, že vlastně netuší, jak s nevidomým adeptem komunikovat.
Podle Šarloty Hambergerové z Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška by bylo třeba, aby firmy přistupovaly ke zrakově postiženým bez předsudků a poskytly jim více času na adaptaci v novém prostředí. „Tuto časovou investici pak většina nevidomých zaměstnavateli vrací svou pečlivostí a citem pro přesnost,“ dodává nevidomá Šarlota, která má vysokoškolské vzdělání.
3.Nákupy? V e-shopech
Asi vás napadla otázka, co nevidomí dělají, když potřebují nakoupit. Do supermarketu se bez doprovodu vydat nemohou, ledaže by jim někdo z personálu obchodu s nákupem pomohl. Volí tedy způsob, který je v celém Česku stále oblíbenější, a to nakupování v e-shopech. Jak už jsme vysvětlili v minulém článku, nevidomí mají na počítači odečítač obrazovky s hlasovým výstupem, který jim „přečte“, co se děje na obrazovce monitoru. Díky tomu si pak mohou vybrat a objednat nákup domů.
4.V restauraci
Návštěvě restaurace se zrakově postižení rozhodně nevyhýbají, většina podniků už dnes má na svém webu zveřejněné i menu. Stejně tak si nevidomý může vyfotit jídelní a nápojový lístek svým chytrým telefonem se speciální aplikací, která mu vyfocený obrázek hlasovým výstupem načte. „Do restaurace chodím většinu s rodinou a přáteli, kteří mi přečtou menu. Většinou jsou ale samotní číšníci velmi vstřícní a rádi mi pomohou,“ líčí své zkušenosti z restaurací nevidomá Juliana Koutná.
5.S platbami v hotovosti pomáhá šablonka
Většina z nás platí za zboží objednané přes internet raději až při jeho vyzvednutí, ale ne všechny e-shopy tuto možnost nabízejí. V těchto případech je tedy nutné platit kartou. Nevidomému kupujícímu s tím pomůže aplikace v chytrém telefonu, ověření a potvrzení platby mu poté odešle jeho banka v SMS zprávě.
Daniel Gorol, finanční specialista srovnávacího portálu Ušetřeno.cz, v této souvislosti upozorňuje na chystanou novinku: „U plateb na počítači a v mobilu dojde v Česku od 14. září k zásadním změnám. Stávající potvrzení jednorázovým SMS kódem už nebude stačit. Kupující bude muset prokázat svou identitu prostřednictvím aspoň dvou ze tří kritérií, což v praxi znamená třeba zadání SMS kódu nebo PIN kódu spolu s otiskem prstu či „naskenováním“ obličeje. Naštěstí bude několik výjimek, kdy takto silné ověření nebude nutné, například u plateb do 800 Kč.“
Někteří zrakově postižení dávají přednost platbám v hotovosti. Mince, vzhledem k rozdílným velikostem a hmotnosti, lze velmi snadno rozeznat hmatem. S určením správné bankovky jim pomáhá speciální plastová šablonka anebo aplikace v chytrém telefonu, která jim „přečte“ hodnotu bankovky.
6.Kurzy líčení pro nevidomé
„Co si mám vzít na sebe?“ je otázka, kterou si občas klade většina žen. Jak si s ní ale poradí ty z nás, které se nemohou spolehnout na zrcadlo? V tomto směru se spoléhají na své blízké, kteří jim poradí, co a jak zkombinovat. V případě slavnostnějších akcí nevidomé dámy nechávají úpravu vlasů i líčení na odbornících, jinak volí snadno upravitelné účesy. Ani líčení se nevyhýbají - existují totiž salóny, které učí nevidomé ženy, jak se správně nalíčit. Naštěstí jsou tu i možnosti permanentního make-upu, či nabarvení obočí a řas.
7.Hřebínek na cibuli
Domácí činnosti představují pro jednoho příjemný relax, pro jiného nutné zlo. Nejinak je tomu při úklidu nebo v kuchyni zrakově postižených. „Někteří z nás používají speciální pomůcky, jako je hřebínek na cibuli, váha se zvukovým výstupem nebo tzv. hladinka, která po zapojení do elektřiny zapípá po nalití nápoje do šálku. Hlavně se ale spoléháme na vlastní uši, čich, chuť a omezeně i hmat. Třeba když se voda vaří, je to slyšet, u pečení koláče zase jako kdokoli jiný zkoušíme špejlí, zda je už hotový,“ vysvětluje Šarlota Hambergerová.
8.Barvu lze poznat i po hmatu
Zrakově postižení své věci samozřejmě dobře znají, takže podle hmatu už poznají, který kus oděvu má jakou barvu. Mohou také použít ColorTest, speciální pomůcku na určování barev. Její princip vysvětluje Juliana Koutná: „Tahle pomůcka dokáže rozlišit vlnovou délku jednotlivých barev, takže rozpozná barvy předmětů, světlo i průsvitné tekutiny. Vypadá jako ovladač od televize a když ji přiložím na oblečení, hlasovým výstupem mi řekne barvu.“ Programovací kolečko pračky mají nevidomí většinou označené ryskami na často používané programy, anebo mají přesně spočítané, kolikrát musí pootočit.
Témata:
