Šok a prázdná náruč: Maminky nedonošených dětí promluvily o zázracích i chybějícím zázemí

Autor: ula - 
7. 4. 2019
05:25

Přemek, Tobiáš a Matyáš se narodili předčasně. Jejich porodní váha se pohybovala mezi 420 až 800 gramy a jejich maminky netušily, zda vůbec přežijí. Všechny popisují šok, když poprvé viděly své dítě v inkubátoru, a smutek, když musely čekat dlouhé měsíce na to, až si budou moci vytouženého potomka odvézt domů. Všechny jsou dnes velmi vděčné neonatologům z pražské nemocnice u Apolináře, že jejich děti nakonec zachránili. Proto se rozhodly založit spolek, který by maminkám v podobné situaci pomohl zlepšit pobyt v nemocnici.

Když se Přemek Lucii narodil, vážil 420 gramů. „Nejvíc psychicky vyčerpávající byla pro mě odpověď na otázku, co mě všechno čeká. Pan doktor se mnou mluvil velmi otevřeně a vysvětlil mi všechna rizika, která jsou před námi. Naštěstí se nám většina komplikací vyhnula,“ řekla Lucie Blesk Zprávám s tím, že je ráda, že byl lékař tak upřímný.

Pro Magdu byla zpráva, že se její dítě narodí dříve, zdrcující. „Věděla jsem, že je to má poslední šance mít dítě,“ vzpomíná Magda. Tobiáš se narodil v polovině sedmého měsíce těhotenství. „Na porodním sále jsem slyšela jen kníkání, syna mi neukázali a potom jsem ani nevěděla, zda žije. To bylo v devět ráno,“ vypráví maminka a  dodává: „Doufala jsem, že je v mezích možností v pořádku a v tom mě utvrdilo i to, že mi laktační sestra přišla odebrat na JIPku mlezivo. Prý jako první pozdrav od maminky mému miminku. Teprve ve dvě odpoledne jsem se dozvěděla, jak na tom syn je. To čekání na zprávy bylo děsivé.“ 

„Maminky se snažíme po porodu co nejdříve informovat o stavu jejich dětí. Prioritou neonatologů je nejprve zajistit dítě, teprve po jeho zajištění odcházejí informovat maminku. Často ale ženy po císařském řezu ještě dostatečně nevnímají návštěvu lékaře a mohou mít pocit, že informovány nebyly. Velmi často, pokud je u porodu přítomen otec, dostává první informace o stavu dítěte právě on,“ vysvětluje tuto situaci mluvčí nemocnice Filip Brož.

Prázdná náruč

Magda popisuje, jak byla v šoku, když viděla poprvé své dítě v inkubátoru. Do té doby žádné nedonošené dítě neviděla ani na obrázku. „Nejtěžší pro mě bylo, že jsem ležela na šestinedělí s maminkou, které se dítě narodilo v termínu. Bylo hodně těžké dívat se, jak si tam maminka chovala své dítě, a já měla prázdnou náruč,“ dodává žena.

Tento stav je podle mluvčího Všeobecné fakultní nemocnice v Praze dán velmi malou kapacitou jednotlivých oddělení. „Pokud je to jen trochu možné, leží maminky bez dětí na jiném pokoji než maminky s dětmi. Protože jsme však perinatologické centrum a jedna z největších porodnic v ČR, lůžka jsou velmi vytížená a může dojít k situaci, že jsme nuceni dát rodičky bez miminek dohromady s rodičkami s dětmi na jeden pokoj,“ vysvětlil Blesk Zprávám Filip Brož.

Jak Magda prožívala měsíce po narození svého syna? Zjistíte v rozhovoru:

Video Co prožívala Magda, když se její syn narodil v 6. měsíci těhotenství? - Andrea Ulagová, Jan Jedlička
1080p 720p 360p

Matyáš mohl oslepnout

Matyáš vážil při narození 730 gramů. „Bohužel my jsme neměli to štěstí, že by se nám vyhnuly komplikace. Když mu byl týden, dostal infekci a prasklo mu střevo. Byl i ve stádiu, kdy by bez operace mohl oslepnout,“ řekla jeho maminka Katka a s úsměvem dodává, že to na chlapečkovi nenechalo žádné následky. Posuďte sami:

Video Katka vypráví o svém předčasně narozeném synovi Matyášovi - Andrea Ulagová, Jan Jedlička
1080p 720p 360p

Peníze jdou do přístrojů, ne do zázemí

Maminky se rozhodly společně založit spolek Aponedo, protože jak samy říkají, bonboniér dostává personál dost, ale drtivá většina financí, které porodnice dostane, se vynaloží na přístroje a léky. Peníze už ale nestačí na věci, které by zpříjemnily pobyt právě maminkám. Ty často nemohou kvůli malé kapacitě trávit dlouhé měsíce na oddělení a musí za dětmi dojíždět.

„Samy jsme to zažily, takže víme, co je potřeba dělat. Jsme v intenzivním kontaktu s personálem a víme, čeho se jim právě nedostává,“ vysvětlují maminky, které vytrvale shánějí peníze od sponzorů na vybavení, pořádají bazary nebo další charitativní akce. 

„Díky nim můžeme dát naší péči nadstavbu jako například ve formě fotoaparátu, kterým maminkám fotíme děti, aby bezprostředně po porodu měly alespoň jeho fotografii, když s ním nemohou být, nebo ve formě polohovacích klokánkovacích křesel pro maminky,“ chválí si spolek mluvčí nemocnice.

V budoucnu by maminky rády nemocnici pořídily kamery nad inkubátory.
„Je to unikátní způsob, jak mohou být v kontaktu se svými miminky maminky kdykoliv. Ocení to zejména ty rodičky, které jsou mimopražské a za miminky musí dojíždět. Mít možnost vidět miminko, ač u něj nemohu právě být, je balzámem na psychiku maminek. Také dobrým pomocníkem pro udržení tolik potřebné laktace,“ vysvětlují ženy, které jsou šťastné, že jim lékaři děti zachránili.

Chcete také pomoci? Veškeré informace najdete na stránkách spolku Aponedo.

APONEDO zároveň zve na charitativní bruslení, výtěžek poputuje právě na kamery k inkubátorům.

Jak prožívala Lucie narození svého syna Přemka? A co by podle Magdy pomohlo maminkám na neonatologickém oddělení? Podívejte se na rozhovor:

Video Přemek vážil při narození 420 gramů. Jak vzpomíná na chvíle strachu jeho maminka Lucie? - Andrea Ulagová, Jan Jedlička
1080p 720p 360p
 

1080p 720p 360p
Další videa