Češi z boeingu o panice, strachu i naštvání: „Mohlo to být naše poslední letadlo“
Cestovní letadla Boeing 737 MAX stíhají zákazy létání v řadě zemí. Ve vzduchu zastihla tahle zpráva i dva lety, na jejichž palubě byli Češi. Jeden neplánovaně přistál v Tunisu, druhý, který letěl z Dubaje, nakonec zamířil na letiště v Ankaře. A právě s cestujícími z něj mluvil Blesk po příletu do Prahy. Partneři Tereza a Jakub promluvili o strachu i panice, která některé cestující zachvátila v Turecku. A Jakub dodává: Mohlo to být naše poslední letadlo.
Světem prochází strašák letecké nehody, která se odehrála o víkendu v Etiopii. Pád Boeingu 737 MAX u Nairobi a smrt 157 lidí na palubě spustila lavinu reakcí, naposledy rozhodl o tom, že letadla tohoto typu zůstanou raději na zemi, americký prezident Donald Trump.
S boeingy letěli přitom po neštěstí i Češi. A to se společností Smartwings, která tak musela hledat nouzová řešení. Jedno letadlo odklonila do Tunisu, druhé do Ankary. Právě toto letadlo z Dubaje nejprve kroužilo nad Černým mořem a Tureckem a ze strany cestujících se ozývaly stížnosti na následné dění.
Bez nároku na odškodnění?
„Cestujícím nebylo více než dvě hodiny poskytnuto žádné občerstvení, ubytování ani informace o dalším postupu. Byli drženi v tranzitní letištní hale a nebylo jim umožněno, aby ji opustili a zaplatili si hotel sami. Nakonec po 2,5 hodinách hromadně prošli pasovou kontrolou a do hotelu se dostali až po téměř čtyřech hodinách od přistání,“ vzkázal ČTK Petr Urbánek.
„Cestujícím se omlouváme za nepříjemnosti a komplikace, které nevznikly naší vinou,“ reagovala mluvčí Smartwings Vladimíra Dufková. Nárok na odškodnění však dle ní cestující nemají.
Tereza: Mladí byli v pohodě, starší panikařili
Blesk promluvil po návratu do Česka s několika cestujícími, kteří byli viditelně šťastní, že jejich let doputoval na Letiště Václava Havla. Měly kvůli letu Boeingem 737 MAX obavy? „Určitě, protože za námi si lidi povídali o tom Boeingu 737, takže vlastně jsme zjistili, že spadla ta dvě letadla po půl roce a všichni zahynuli. Když se to tak vezme, tak v letadle vždycky všichni zahynou, málokdy někdo přežije, takže strach byl,“ říká jedna z cestujících Tereza Urbánková.
To, co se dělo, jí přišlo podezřelé hned. „Uvědomila jsem si už na začátku, když oni řekli, že nemáme palivo, tak mi to přišlo trošku divný. Přítelovi jsem říkala: vsaď se, že za pět, deset minut budou říkat něco, že přistaneme, nebo že prostě neodletíme. A bylo to tak. Řekli, že tam budeme těch 50 minut, než jsme přistáli, asi tři hodiny jsme kroužili a pak nám vlastně teprve oznámili, že tam zůstaneme, že mají další nemilou zprávu,“ popisuje Tereza.
Následovalo další čekání. Dlouhé, místy nekonečné. „Na letišti jsme v podstatě další tři hodiny zůstali. Mladí to brali v pohodě, ale ti starší docela panikařili, furt to tam řešili s Turky, ale ti jim samozřejmě nerozuměli, nevěděli, co říct. My jsme byli jako by v pohodě. Po třech hodinách nám bylo řečeno, že jedeme na hotel,“ přibližuje situaci v Ankaře. „Měli jsme snídani, ale nic nám nebylo řečeno. Takže jsme se ráno probudili, nikdo nevěděl, jestli budeme mít snídani, kdy vůbec odjedeme, kdy nám to poletí, nebylo nám nic řečeno,“ podotýká.
Jakub: Mohlo to být naše poslední letadlo
Její přítel Jakub Bezrouk k atmosféře při neplánovaném mezipřistání dodal: „Lidi šíleli, nevěděl prostě nikdo nic, ti nám tam řekli, že se Smartwings poletíme za chvíli zpátky, že se natankuje, pak že vůbec. Jediné, co se řeklo, že byl zakázán let přes Evropu a že přistaneme v Istanbulu, kde se natankuje a poletíme zpátky. Nakonec jsme přistáli v Ankaře a tam nám řekli, že dnešní let tímhle končí.“
I on připustil strach, který se vkradl na palubu. „V první chvíli jsme to nějak neřešili, pak jsme si vlastně uvědomili, jak jsme byli v klidu, že to mohlo být více méně třeba i naše poslední letadlo, co mohlo spadnout. Tubulence byly,“ dodal.
Někteří Češi kupovali jiné lety
Další z cestujících, která se krátce představila jako Jane, se vracela také z dovolené. Potíže v Ankaře však brala sportovně. „To víte, 200 lidí, ono to není jen tak, než sehnali autobusy, než sehnali hotel, kam se všichni vejdeme,“ říkala.
Ne každý to však bral takto. „Lidi byli naštvaní, vemte, že většina chtěla jít do práce. Někteří si dokonce koupili jiné letadlo, protože třeba měli tak důležité jednání, že se jim to vyplatilo, zaplatit znova 10 tisíc nebo kolik,“ dodala.
17letá cestující Denisa letěla do Dubaje s matkou. Blesku řekla: „Nikdo nám nic neřekl a potom jsme byli ubytovaní,“ popsala. Kusé informace o dalším dění si předávali cestující mezi sebou, dodala. „Neměli jsme strach, akorát to nepohodlí. Že už jsme měli být dávno doma a teď se to všechno prodlužuje. Ano, podali nám informace, ale byli jsme hodně unavení, potřebovali jsme hlavně spát, najíst se, ty děti, nebylo kde si lehnout, hodina na hotel... Všechno nám dali, snídaně byla, oběd také, ubytování. Někteří si ale myslí, že to nebylo dostačující. A bylo to velmi neočekávané,“ dodala cestující Simona.
Obě letadla spadla krátce po startu, protože měla problém nabrat výšku, proč stahovali ze vzduchu letadla, která už tam byla, výšku měla a tak jako tak musela přistát, mi rozum nebere. To už bylo prašť jako uhoď, jestli přistanou v Turecku nebo doletí do Čech.