„Vím, že se chce zabít.“ Systém na hlášení šikany odhalil děsivé příběhy obětí
Myšlenky na sebevraždu, tendence k sebepoškozování, násilné terorizování i vydírání nahými fotkami. To je jen příklad případů, které již byly odhaleny skrze systém Nenech to být, který slouží k anonymnímu hlášení šikany. Za projektem stojí skupina brněnských studentů a využívá ho již tisícovka škol. Jejich dosavadní data ukazují, že nejčastějšími problémy jsou fyzické útoky, vydírání a kyberšikana.
Projekt Nenech to být, který funguje pod záštitou ministerstva školství, funguje rok. Za tu dobu se do něj zapojily stovky škol, které ho používají k anonymnímu hlášení šikany. Svou zpověď mohou přes web nebo mobilní aplikaci poskytnout jak samotné oběti šikany, tak spolužáci, kteří byli svědky podezřelého chování, nebo rodiče. Vše funguje zdarma a online.
Výsledným zjištěním po roce fungování je, že děti se stále častěji potýkají s kyberšikanou. „Kluci ji vydírají nahýma fotkama, je mi jí líto,“ zní jedno z hlášení týkající se uniklých nahých fotografií či intimních videí.
Kromě posměšků pak často následuje vydírání prostřednictvím sociálních sítí, které může na oběti zanechat dlouhodobé psychické následky. Podle spoluzakladatele aplikace Jana Slámy to může zajít až do extrémních rozměrů. „Časté jsou i facebookové skupiny či stránky zaměřené specificky na zesměšňování oběti,“ říká Sláma.
„Chtěla skočit z mostu, ale rozmyslela si to,“
Děti se pak často potýkají i s fyzickým násilím – s nástupem kyberšikany nevymizelo. „Dnes mu třískli hlavou o zeď takovou silou, až se sesul k zemi a chvíli mu trvalo, než se posbíral,“ stojí v jednom z příspěvků. Fyzické násilí obsahuje až 47 procent hlášení.
Specifickými kategoriemi případů jsou poté domácí násilí, počínající anorexie, ponižování ze strany učitelů, sexuální zneužívání, či drogy. Jak ukazuje: „Kluci ze třídy si z něj utahují a myslím, že se necítí moc dobře a že ho to trápí, také mu vnucují marihuanu, a musí kouřit jointy, aby zapadl do kolektivu,“ jsou právě drogy s šikanou často spojeny.
Často oznamovanou kategorií příspěvků jsou rovněž sebevražedné tendence, sexuální narážky a sebepoškozování. „Někdy mi říká, že se chce zabít, nebo že byla na mostě a už chtěla skočit, ale rozmyslela si to,“ napsala o své kamarádce jedna ze školaček.
S vyšší četností se nakonec vyskytují i problémy se sexuální orientací či sexuálními narážkami. V minimu případů se u středoškoláků objevují informace o znásilnění.
Školy šikanu mnohdy neřeší
Podle odborníků je problematika šikany velmi složitá, hlavně způsob jejího odhalení. „Podstatnou vlastností šikany je skrytost a nepřístupnost. Často všichni přímí, ale i nepřímí účastníci šikany z rozličných důvodů brání jejímu odhalení. A to i oběti. Pro oběť je bolestivé a zraňující mluvit o svém týrání, hrozí jí, že ztratí poslední zbytky sebeúcty. Je to podobná situace a bolest jako u oběti znásilnění. Často se oběť podřizuje tlaku skupiny, která velí, aby mlčela,“ vysvětluje specialista na řešení školního násilí a šikanování Dr. Michal Kolář.
Řešení ztěžuje také fakt, že školy často šikanu neřeší. Příkladem může být hlášení: „Ve třídě je chlapec, který ostatním dětem ubližuje. Třídní paní učitelka situaci neřeší, když za ní žáci přijdou, aby chlapci domluvila, říká jen, že DOKUD NETEČE KREV, ať si to vyřeší děti samy.“
„Bohužel, s podobnými případy se setkáváme čím dál častěji,“ konstatuje jeden z autorů platformy Nenech to být Pavel Ihm.
Že je třeba se situací něco dělat, si myslí i další spoluautor aplikace David Špunar. „Čím dál častěji nás zaráží, jaké tabu pro některé lidi šikana je. Hodně lidí si za ní nedokáže nic konkrétního představit. Její oběti se pak mohou cítit osamocené a bojující proti celému světu,“ říká Špunar.
Sbormistr Kuni šikanoval dívky a vypadá to, že ještě dostane posmrtně metál...Norsko na vás...
