Mizí u nás „šmejdy“ v potravinách? Lepší se to, ale je to prý běh na dlouhou trať

„Kvalita Českých potravin se neustále zvyšuje. Stále se ale setkáváme se snahami o padělání potravin, nebo klamání spotřebitele,“uvedl na úvod semináře Jaroslav Faltýnek. Upozornil ale, že za těmi nejkřiklavějšími odhalenými případy z poslední doby stály zahraniční výrobky.  „Proto se snažíme, jako Zemědělský výbor, Potravinářská komora nebo ministerstvo zemědělství postupně edukovat o tom, že českou potravinu vyrobenou v Česku s jasně deklarovaným a s jasně vystopovatelným původem od pole až na vidličku, by měli preferovat,“ zdůraznil Faltýnek.

Krabička se tváří jako česká, obsah je z ciziny. Drůbežáři varují před vejci z dovozu

Faltýnek: Je nesmysl dovážet potraviny, které umíme vyrobit sami

To, jak zvýšit kvalitu potravin, které Češi jí, vidí podobně jako bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka. „Kdyby se nám podařilo zvyšovat poptávku po českých výrobcích, tak by podobných skandálů ubylo,“ upozornil. Dodal rovněž, že nechápe, proč by Česká republika měla například polovinu vepřového masa dovážet, když ho může produkovat sama.

Připomněl rovněž, že již v minulém volebním období se podařilo v této souvislosti prosadit dva zákony, které ke kvalitě potravin přispěly. „První byla z roku 2014, kde se podařilo zakotvit uvádění výživových údajů na obalech potravin a u nebalených potravin informace o výrobci a množství hlavní složky, takže se spotřebitelé mohou dovědět, co vše potraviny obsahují,“ popsal Faltýnek první novelu.

Druhá novela přišla v roce 2016. Tehdy zákonodárci upřesnili, jaké potraviny se mohou označovat jako české. „Nově je potřeba, aby v případě nezpracovaných potravin, vinařských produktů a mléka sto procent složek celkové hmotnosti potravin pocházela z České republiky, a aby i porážky zvířat a všechny fáze výroby proběhly na území České republiky,“ vysvětlil Faltýnek. U ostatních potravin pak musí z Česka pocházet alespoň tři čtvrtiny hmotnosti všech jejich složek, výroba ovšem musí proběhnout v ČR.

Jak koupit kvalitní potraviny? Víme, co na první pohled a z etikety nepoznáte

„Potravináři jsou často obviňováni z toho, že na trh chrlí nekvalitní potraviny, které jsou jednou moc tučné, podruhé moc sladké a jindy moc slané,“ postěžoval si na úvod své řeči předseda Potravinářské komory Miroslav Toman. Dodal, že o změnu k lepšímu se pokoušejí i samotní výrobci. „Při Potravinářské komoře byla předloni vytvořena Platforma pro reformulace,“ vysvětluje.

„Prioritou platformy je poskytnout odborné zázemí pro diskuzi nad jednotlivými cíly, které ze strany odborníků na zdraví a výživu zaznívají,“ popsal. Dodal, že reformulací je míněna změna receptur výrobků tak, aby neměla vliv na chuť. Jde podle něj ovšem běh na dlouhou trať. „To ukázal jeden z úspěšných projektů snižování obsahu sodíku v dehydratovaných potravinách, který trval pět let,“ upozornil Toman.

Toman: Pamlsková vyhláška připomíná Orwellovo 1984

Podle Tomana ale nejde vnutit zdravý životní styl represemi a zvolit by se měl spíše multioborový přístup. V tomto ohledu je podle potravinářů nejhorší takzvaná pamlsková vyhláška, která omezuje nabízené zboží ve školách. „To mi připomíná slavný román George Orwella 1984, kde také bylo lidem přikazováno, co a kdy mají jíst, kdy mají cvičit a podobně,“ bouřil Toman. Podle něj je pamlsková vyhláška ukázkou experimentu sociálního inženýrství.

Češi že chtějí kvalitní potraviny? Jen fáma, říká farmář. Vezmou vždy levnější jogurt

Poukázal především na to, že do limitů vyhlášky se často nevejdou ani ty potraviny, které často vnímáme jako zdravé. Jako příklad uvedl například zakysané mléčné výrobky, u kterých podle něj vyhláška nerespektuje rozdíly ve výchozím složení při vyrábění mléčných výrobků a zakysaných mléčných výrobků.

Kvitoval ovšem to, že se objevila snaha o novelizaci vyhlášky. To je podle něj nezbytné. Zopakoval i častý argument potravinářů, tedy, že pokud zakážeme prodej některých výrobků ve školách, tak si děti jednoduše sladkosti a další „nevhodné“ potraviny zkrátka pořídí v nejbližším normálním obchodě.

Podle něj současná podoba pamlskové vyhlášky jde proti snaze o podporu regionálních výrobců. A je podle něj nefér chtít po lokálních producentech, aby se jejich výrobky vešly do limitů, které jsou vytvořené podle tabulek a ne reálných hodnot cukrů, nebo soli v původních surovinách.

Čokolády se smrsknou o pětinu: Výrobci obcházejí „pamlskovou vyhlášku“

Ministerstvo zemědělství: Nesouhlasíme s dělením potravin na zdravé a nezdravé

Podobný názor má i Viera Šedivá, náměstkyně ministra zemědělství pro řízení potravinářských výrob. „Ministerstvo zemědělství nesouhlasí s jakýmkoli dělením potravin na potraviny zdravé či nezdravé,“ řekla. Dodala, že ministerstvo zároveň ostře odmítá úvahy o vyšším zdanění „nezdravých“ potravin.

Ministerstvo zemědělství zastává názor, že v první řadě by zde měla být snaha o vzdělávání dětí o zdravém životním stylu. Ministerstvo proto dokonce připravilo dva vzdělávací programy, jeden pro děti na prvním stupni základních škol a druhý pak pro starší školou povinné děti.

Ministerstvo zároveň podporuje snahy o reformulaci složení výrobků. A díky existenci Platformy pro reformulace Potravinářské komory ČR se daří snižovat využití cukrů, transmastných kyselin i dalších přísad, které mohou mít vliv na naše zdraví.

Hygienici „prolezli“ školní bufety v Praze: Tři ze třiceti nabízely ovoce a zeleninu

Ministerstvo školství: Podoba pamlskové vyhlášky se změní

K pamlskové vyhlášce se vrátil náměstek ministra školství pro vzdělávání Václav Pícl. „Ministerstvo dopady vyhlášky vyhodnotilo v roce 2017 a ukázalo se, že největším problémem je její přísnost,“ uvedl. V plánu tak podle něj je její novela, která by měla zohlednit právě špatně nastavené limity.

Podle něj je v současnosti zásadní vzdělávání dětí o zdravé výživě. Česko totiž patří v Evropě na přední příčky v dětské obezitě, kterou navíc podporuje i to, že se velmi brzy objevují další rizikové jevy jako kouření, nebo konzumace alkoholu nezletilými.

V tomto ohledu je podle něj pozitivním trendem především přístup českých škol. „Narůstá počet škol, které zdravý životní styl a vzdělání o něm podporují nad rámec toho, co jim ukládají předpisy,“ pochvaloval si Pícl.

Dvojí kvalitu má zakázat evropská legislativa, Jourová chce i hromadné žaloby

Dvojí kvalitou potravin se již začala zabývat i Evropská unie. Chystá se nová legislativa, která by měla tvrdě zakročit proti výrobcům, kteří by všude neprodávali stejné výrobky. Její autorkou je česká eurokomisařka Věra Jourová. „Šizení spotřebitelů bude neférová obchodní praktika. Budeme chtít sankce a hromadné odškodné,“ vysvětlila již dříve v rozhovoru pro Blesk Zprávy.

Její součástí by měla být i možnost, jak se hromadně soudit o odškodné, což zatím není možné. „Pokud si pan Novák koupí lunchmeat, který má o polovinu méně masa než ten, který se prodává za hranicemi, tak on nepůjde žalovat soudu, protože škoda je 20 korun. Ale kolik těch lidí je?“ zlobila se Jourová v rozhovoru.

Ošizené jídlo zmizí z českých obchodů: „Chci pro lidi odškodné,“ zuří Jourová

Za narovnání situace bojoval i Jurečka, na jednání v Bruselu se vyzbrojil rybími prsty

Boj s dvojí kvalitou potravin vzal za svou rovněž bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL). Ten společně s odborníky z pražské VŠCHT připravil několik testů potravin, které se prodávají ve více zemích EU pod stejnou značkou. Stejné ale mnohdy nebývají.

Jednou tak odjel na jednání do Bruselu s rybími prsty. Jedno balení bylo pořízené v Německu, druhé v Českém obchodě. Přesto, že byla krabička stejná, ty německé obsahovaly mnohem vyšší podíl rybího masa. U rybích prstů se ovšem Jurečka nezastavil a v testech potravin pokračoval.

Němci mají v pomerančové limonádě citrusy, Češi jablka. Jurečka ukázal nový test

Exministr při posledním velkém testu ukázal například na pomerančovou limonádu. Ta totiž v Česku nemusí být z pomerančů - test ukázal, že ta česká je vykouzlená z jablečného moštu. „U dvou produktů si neodpustím ani komentář k ceně,“ poukazoval při představení testu Jurečka na to, že stejnou limonádu, kterou prodával řetězec Globus, si mohli Němci pořídit levněji a zároveň kvalitnější.

„První byla z roku 2014, kde se podařilo zakotvit uvádění výživových údajů na obalech potravin a u nebalených potravin o výrobci a množství hlavní složky, takže se spotřebitelé mohou dovědět, co vše potraviny obsahují,“