-4°C
Tajemství levných banánů: Otrocká práce a zničené zdraví dělníků z plantáží
V řadě zemí patří banány k nejpopulárnějšímu ovoci vůbec. Jakkoli na pulty našich obchodů putují často přes půl světa, jsou mnohdy mezi nejlevnějšími položkami nákupu. Nízká cena banánů je přitom vykoupena často až nelidskými podmínkami pracovníků na plantážích ve Střední a Jižní Americe. O situaci na plantážích přinesli svědectví i lidé z Ekumenické akademie. Podle nich je na čase, zamyslet se nad tím, jakou cenu jsme ochotni za toto ovoce zaplatit.
„Během naší cesty jsme se setkali s desítkami lidí, každý měl trochu jiný příběh,“ přiblížila své zážitky z plantáží Pavla Kotíková z Ekumenické akademie. Rozhodla se popsat život Rudyho z Kostariky, který pracuje pro firmu pěstující banány nadnárodní společnosti Fyffes.
„Do práce přichází na pátou hodinu ráno a pracuje až do pozdního odpoledne, často i do šesti hodin,“ uvedla Kotíková. Za svou práci přitom pobírá minimální mzdu a na proplácení přesčasů se mu může jen zdát. Jeho zaměstnavatel ho totiž nutí si hned při příchodu zapsat i čas odchodu. Podle dokumentů to tak vypadá, že je vše v pořádku a Rudy v práci strávil jen osm hodin.
Práce s chemikáliemi bez ochraných pomůcek
„Náplní jeho práci je péče o banánovníky. Hlídá zralost banánů, aplikuje hnojiva a pesticidy a sklízí i banánové trsy,“ dodala Kotíková. Problémová je především práce s chemikáliemi. „Rudy by na ní měl mít pracovní a ochranné pomůcky. Problém je, že majitelé plantáže na nich šetří a pan Rudy tak s nebezpečnými chemikáliemi pracuje bez nich,“ upozornila.
Pesticidy na rozlehlé plantáže jsou přitom aplikovány i práškovacími letadly. Ty by sice podle předpisů nad plantážemi měla létat jen, když mezi stromy nejsou žádní pracovníci, to ale často neplatí. „Ve skutečnosti zaměstnavatelé Rudymu i jeho spolupracovníkům často řeknou, aby se schovali, pokud uslyší zvuk blížícího se letadla,“ popsala Kotíková další běžnou praxi porušování předpisů.
Pesticidy ročně zabijí 300 tisíc lidí
Přitom otrava pesticidy ročně zabije přes 300 tisíc lidí. Takřka všechny případy se přitom dějí v rozvojových zemích. Kromě smrti přitom chemikálie hrozí i celou řadou dalších problémů. Dlouhodobé vystavení jejich působení může vést k duševní poruše, jako schizofrenie nebo deprese, stejně jako kožním a očním nemocem, dýchacím problémům či rakovině.
„Má vážnou kožní vyrážku a trápí ho i dýchací problémy,“ přiblížila Rudyho zdravotní stav Kotíková. Za práci, která je takto náročná fyzicky i po zdravotní stránce přitom dostává minimální plat, se kterým má Rudy problémy uživit sebe a svou rodinu. S tou žije ve skromném, prakticky nezařízeném a neopravovaném domě.
Místo zlepšení situace výhružky pro celou rodinu
Se svou situací má přitom minimální šanci něco udělat. „Rudy se zkoušel přidat do odborů, které mají za cíl vyjednávat o zlepšení situace se zaměstnavateli. Kvůli tomu byl však přeřazen na ještě horší pracovní pozici, firma dokonce začala vyhrožovat jemu i celé jeho rodině,“ upozornila na reakci majitelů banánových plantáží.
V Kostarice jde podle Kotíkové o běžnou praxi velkých firem. „Firmy mezi sebou sdílejí takzvané blacklisty se jmény lidí, kteří se v minulosti přidali do odborů a snažili se vyjednat lepší pracovní podmínky podle zákonů,“ varovala před postupy majitelů plantáží, kterými se snaží zabránit tomu, aby museli začít dodržovat pracovní zákony. To vedlo i k tomu, že Rudy z odborů nakonec opět vystoupil.
Podobné příběhy přitom můžeme najít na většině plantáží. Ovoce, které k nám putuje přes půl světa, je totiž levnější, než například jablka. Cena tropického ovoce přitom zůstává na stejné úrovni už od přelomu tisíciletí. Tedy ta pro koncového zákazníka. Za stejnou dobu však došlo ke snížení velkoobchodní ceny banánů o čtvrtinu, na což doplatili především pěstitelé a jejich zaměstnanci. Vyplývá to z výzkumu, který na téma zpracovala Ekumenická akademie. Rozdíl si však pro sebe nechávají především obchodní řetězce.
Plantáže a dělníci nedostanou ani pětinu z ceny
Institut BASIC pak ukázal, jak málo se dostane pracovníkům plantáží. Z ceny 32 korun za kilogram banánů si obchod vezme 6,5 koruny, čtyři koruny připadnou dozrávárně v Evropě, tři koruny spolkne na clo, největší část ceny banánu pak tvoří jeho přeprava. V našem příkladu tvoří více než 40 procent ceny, tedy asi 13 korun. Majitel plantáže na má pak z jednoho kilogramu banánu necelé tři koruny a další necelé tři koruny dá na platy zaměstnanců, kteří banány skutečně vypěstovali.
Pro pěstitele je tak situace podobná jako před 15 lety. Problémem však je, že zatímco za banány dostávají stále stejně, náklady na jejich pěstování se zvyšují. Za pesticidy dají dnes pěstitelé skoro třikrát více, než na začátku tisíciletí a více než jednou tolik dají i za obalové materiály.
Zdaleka nejvíce však trpí zaměstnanci plantáží. I ti dostávají posledních více než 15 let takřka stejně mizivé mzdy. Náklady na život se jim ale zvyšují. Například v Kostarice, kde pracuje i Rudy, se od roku 2001 ztrojnásobily.
Masová produkce levných banánů může mít však i dopady, které neumíme okamžitě vyčíslit. Pěstování obrovských monokultur a rozsáhlé nasazení chemie s sebou přináší i erozi půdy nebo snižování její úrodnosti. Zakládání nových plantáží pak vede i k odlesňování.
Banánové plantáže mohou hromadně uhynout
Banány jsou navíc druhou nejvíce chemicky ošetřovanou plodinou na světě. Monokulturní plantáže totiž značně přispívají k rychlosti, jakou se šíří nežádoucí organismy. „V současnosti je největším problémem pro banánové pěstitele Fusarium neboli TR4, která postihuje plantáže v Asii od 90. let a šíří se do dalších producentských zemí,“ upozornila Kotíková. Dodala, že jde o druh houby, která způsobuje rychlé odumírání banánovníků.
Jiný druh houby Fusarium přitom již jednou na plantážích řádil. V 50. letech zdecimovala tato choroba většinu banánových plantáží ve Střední a Jižní Americe. Tehdy byla známá jako Panamská nemoc a její dopad byl tak velký, že pěstitelé museli změnit kultivar banánu, který na svých plantážích vysazovali.
K podobnému problému by přitom mohlo dojít i nyní. To potvrzuje i ředitel z jednoho banánových družstev na Filipínách Konorad Apuzen. „Když se dělá byznys za každou cenu, ignoruje se půda a zdravé prostředí, musíme čelit následkům a možná nás čeká další katastrofa,“ varoval na nedávném World banan forum.
O lepší situaci se mohou zasadit i zákazníci
O lepší stav se pak můžou zasadit i sami zákazníci, kteří banány kupují, možností mají hned několik. Tou první je kupování bio banánů, u kterých se pěstitelé snaží používat přírodní způsoby ochrany svých plantáží. „Například namísto pesticidů používají roztoky z chilli nebo česneku, které mají za cíl chránit banánovníky před škůdci a nemocemi,“ vysvětlila Kotíková.
Bio banány prodávají i některé z českých řetězců. Označení bio ale kupujícímu zaručí pouze to, že při pěstování ovoce nebyla poškozena příroda. Životní podmínky pěstitelů ale příliš neřeší. Lidé, kteří chtějí lepší podmínky i pro zaměstnance plantáží, musí hledat fairtradové banány. Ty ale Češi mohou koupit jen v několika specializovaných prodejnách. Jejich cena je zároveň dvakrát i třikrát vyšší než v supermarketech.
O tom, že lze požadovat ovoce, které bylo vypěstováno za férových podmínek pro všechny, přitom zatím ví jen něco přes čtvrtinu Čechů. Cestu těmto produktům totiž pomalu razí káva, čaj nebo čokoláda. Celosvětově však požadavky na fairtradové ovoce stoupají. Kotíková k tomu uvedla příklad z Evropy, kde vedou Švýcaři, ti fairtradovými banány pokryjí asi polovinu své spotřeby. Alpskou zemi pak následuje Velká Británie, kde férové banány představují necelou třetinu prodejů.
Témata:
Související
Tajemství levných aut,otrocká práce montážníků pro nadnarodní německé automobilky. I 17 hodin musí makat za minimální mzdu lidé, které vykořisťují novodobí otrokáři o tom napiš Pavlo Kotíková z Ekumenické akademie, a né o bananolovcích 
To je zase blábol. Není autorka placena pěstiteli nějakého konkurenčního ovoce? A mimochodem, většina těch firem je vlastněna USA, ne nadarmo se říkalo banánova republika.