14°C
„Neznají ani české tradice.“ Veronika učí děti našich euroúředníků v Bruselu
Učení dětí malovat ji doslova pohltilo. Veronika Téglás Simon je slovenská výtvarnice a pedagožka maďarského původu, která už šestým rokem vede v belgické metropoli úspěšný projekt Ateliérik Brusel. Zejména děti slovenských a českých úředníků tam učí rozvíjet výtvarné cítění a fantazii. Blesk.cz teď prozradila, jak se jí to daří.
Veronika absolvovala volné výtvarné umění v Ateliéru grafiky a experimentální tvorby pod vedením profesora Rudolfa Sikory. Je vdaná a žije už šest let v Bruselu.
Tvořivým dílnám na profesionální úrovni se začala věnovat během působení na pozici galerijního pedagoga ve Východoslovenské galerii v Košicích před šesti lety. „Potom mi přišlo logické s tím nějak pokračovat i tady v Belgii,“ vysvětlila. Se startem jí pomohla kolegyně Stela Mojžíšová, se kterou rozběhla projekt Ateliérik Brusel. „Když jsem začínala, tak jsem učila jenom slovenské děti a postupně se přidali Češi, a teď už učím skoro víc českých dětí než slovenských,“ usmívá se.
„Více se zapojují“
„Děti jsou z rodin rezidentů, kteří tu pracují v evropských institucích,“ upřesnila. Většinou tak k ní chodí potomci euroúředníků. „Jsou to všeobecně velmi talentované děti. A velmi rády se zapojují do všech aktivit. Já jsem učila i galerii v Košicích, kde byl zájem o kurzy značně nižší. Tady se sami hlásí. Ta komunita se tady více spojuje, a umění tu má velký význam,“ prozradila Veronika.
Některé děti, které se v Bruselu narodily, podle ní kolikrát ani neznají české a slovenské tradice. I proto je podobný kroužek, jako ten její, pro ně důležitý. „Mám s nimi velmi dobré zkušenosti,“ pochválila si.
Češi jsou v Bruselu i na pozici europoslanců:
V současnosti působí Veronika v prostorách La Maison des Enfants (Dům dětí – pozn. red.) v Etterbeeku. Kromě toho ale ještě pracuje se dvěma česko-slovenskými skupinami dětí v jiné části Bruselu. „Takže, jak vidíte, kmitám po městě mezi ateliéry. Baví mě to, ale přiznám se, že v budoucnosti bych chtěla založit i vysněný kamenný ateliér,“ připustila.
Nejčastěji učí skupiny šesti až deseti dětí ve věku 4 až 11 let. „Docházím též za žáky, kterým dávám individuální hodiny. Minulý rok jsem vedla výtvarné kurzy i pro dospělé, které inicioval místní Expat Club,“ dodala. Její projekt se těší čím dál tím větší oblibě, a tak není divu, že na vlastní tvorbu Veronika už nemá tolik času, jak by si představovala. „Ale pomalu se k ní opět vracím,“ uzavřela.
Ač jsem rodilý český občan znalý i našich bratrů Slováků , tak nějak mi české i slovenské tradice unikají . Pomlázka , koleda , vánoce ? Nebo , že by pití piva , lihovin , zlodějna či závist ? prosím , poraďte mi .