9°C
Štěstí má být překvapení. Většina lidí nechce znát ani pozitivní budoucnost
Pohled do své budoucnosti lidi neláká. Dokonce ani v případě, že by odhalené skutečnosti pro ně byly pozitivní. Očekávání, co osud přinese, je pro 9 z 10 lidí mnohem lákavější. Zjistila to nedávná studie, kterou provedli výzkumníci v Německu a Španělsku.
Šetření se zúčastnilo více než 2000 dospělých osob. Celkem 90 procent z nich odpovědělo, že nechtějí vědět, co je čeká. Pokud by odhalené skutečnosti byly pozitivní, chtělo by je znát jen 30 procent osob.
„V řecké mytologii měla Kassandra, dcera trojského krále, moc předpovídat budoucnost. Byla ale prokletá a nikdo jejím předpovědím nevěřil. V naší studii jsme zjistili, že většina lidí by její moc odmítla,“ vysvětloval v tiskové zprávě jeden z autorů studie, psycholog z německého Institutu lidského vývoje Maxe Plancka. „Znalost budoucnosti podle nich znamená utrpení. Navíc by tak přišli o slast z očekávání,“ pokračoval.
Celkem byly provedeny dva výzkumy. Oba dva řešily, jak jsou lidé ochotni znát různou variaci budoucích událostí, ať už dobrých, špatných, triviálních, nebo monumentálních.
Účastníci byli například dotazováni, jestli by chtěli vědět, zda jejich manželství skončí rozvodem, co dostanou k Vánocům, kdy a jak zemřou nebo výsledek fotbalové ligy.
Blažená nevědomost
Výsledky ukázaly, že lidé, kteří chtěli svoji budoucnost vědět nejméně, měli zároveň nejmenší tendence riskovat a platí si životní pojištění. Lidé také nechtěli vědět, jaké události je čekají v blízké budoucnosti, ale znát povahu těch vzdálenějších jim tolik nevadilo.
„Chtít znát svoji budoucnost je pro lidský rod přirozené. Proto jsou lidé zváni na preventivní vyšetření kvůli nemocem nebo v těhotenství na prenatální vyšetření. Výsledky naší studie tak mohou vypadat, že tento fakt popírají. Ono jde ale spíš o to, že lidé to chtějí vědět, ale mají strach. A tak radši zůstanou v blažené nevědomosti,“ uvedl ve studii psycholog Gerd Gigerenzer.
Studie také zjistila, že názor na budoucnost se nijak neliší s věkem ani pohlavím. Jak Němci, tak Španělé odpovídali velmi podobně.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.