Děti nezvládají kotoul, švihadlo ani hod míčem. Ke všemu jsou dost tlusté
Koutoul, skákání přes švihadlo nebo hod míčem. Takové základní úkony tělocviku dnešní děti nezvládají. Některé buď nesportují vůbec, nebo se od útlého věku věnují na přání rodičů nějakému sportu, který jim ale ubírá na radosti z pohybu. Podle odborníků na jejich pohybové zdatnosti navíc nijak nepřidává ani fakt, že je rodiče mnohdy vozí až před vchod školy autem. Změnit to chtějí pořadatelé nového kurzu pro instruktory, který se zaměří na všeobecnou pohybovou průpravu.
Nadváha a obezita v Česku trápí už čtvrtinu dětí a víc se jí daří na druhém stupni základních škol, tvrdí odborník Pavel Suchánek. Zásadním problémem je nedostatek svalové hmoty
Podle Světové zdravotnické organizace by děti ve věku od 5 do 17 let měly každý den alespoň hodinu času věnovat střední až intenzivní pohybové aktivitě. Jenže při školních aktivitách stráví pohybem méně než pět procent času a ani v osobním volnu to není lepší. Navíc se kolikrát bojí, že se jim kvůli jejich nešikovnosti budou spolužáci smát, a tak raději přestanou cvičit úplně.
„To je jedna z věcí, které chceme pomocí našeho projektu odbourat. Cvičí tady spolu více i méně pohybově nadané děti, bez ohledu na jakýkoliv handicap, štíhlé i s nadváhou. Naším cílem je umožnit sportovat všem dětem bez ohledu na sociální postavení rodičů, rasu či národnost,“ říká koordinátorka projektu Děti na startu Jitka Literová, který má za cíl navrátit původní myšlenku přirozeného zdravého sportování a zábavy. A naučit děti brát pohyb jako přirozenou součást života.
Děti málo běhají i chodí
Přirozené zdravé sportování, které by děti rozvíjelo ve všech směrech a bylo pro ně zábavou, podle expertů prakticky vymizelo. S nedostatkem aktivit jako chůze, běhání nebo lezení souvisí i zhoršující se schopnost dětí zvládnout základní pohyby, jako je například hod míčem, kotoul nebo různé druhy skoků, včetně skákání přes švihadlo. Situace je mnohdy taková, že děti buď nesportují vůbec, nebo se od velmi útlého věku na přání rodičů věnují sice třeba dostatečně, ale jenom jednomu konkrétnímu druhu sportu: tenisu, fotbalu, atletice a dalším.
„Bohužel náročný trénink a tlak na výkon ubírá na radosti z pohybu a není výjimkou, že u dítěte dojde k vyhoření, kdy se sportem poměrně brzy úplně skončí. Navíc specifický pohyb bez dalších kompenzačních aktivit může vést i k poškození pohybového aparátu,“ varuje Literová.
Podle prezidentky Českého svazu aerobiku a fitness Jany Havrdové je nejdůležitější období pro vybudování pozitivního vztahu ke sportu předškolní a mladší školní věk. „Je důležité si uvědomit, že jen málokteré dítě v tomto věku prahne po pohybu samo od sebe, takže je třeba ho motivovat: vystoupit ráno o zastávku dřív a dojít s ním do školy pěšky, vytáhnout ho odpoledne na procházku, vyzvat ho na souboj v badmintonu,“ upozorňuje.
Pomáhá hra na hřišti i jízda na kole
Je navíc prokázané, že existuje i nepřímá úměra mezi množstvím pohybu a pasivními formami trávení volného času. Čím méně se děti hýbou, tím více času tráví u televize a u počítačových her. A tím pádem postupně klesá i jejich motivace. Když tak děti necháme sedět dvě hodiny před počítačem a pak je skoro násilím vyháníme ven, nemůžeme se divit, že se jim nechce.
„Problém je, že pod pojmem fyzická aktivita nemáme na mysli jen sportovní výkony v konkrétních disciplínách, ale i činnosti, jako jsou chůze, běhání venku nebo po hřišti, lezení po prolézačkách, stromech, jízdu na kole a další. A těch mají děti zoufalý nedostatek. Do školy je rodiče vozí až před vchod, na hřiště je samotné nepouštíme kvůli obavám z bezpečnosti a tak dál. To významně snižuje množství fyzické aktivity i motivaci nějakou vykonávat,“ tvrdí Havrdová.
„Naším cílem je vyškolit kvalitní lektory a společně v dětech vypěstovat lásku k pohybu,“ uzavírá vedoucí kurzu Instruktor základních pohybových aktivit dětí Dagmar Zitová. Ta se svými kolegy dala dohromady plán výuky dětí ke zdravému životnímu stylu.
za to může ten zkurvený zeman KURVA