16°C
Přihlásit se nebo registrovat
Roste počet dětí s nadváhou a dalšími zdravotními problémy. Ministerstvo školství proto od začátku loňského školního roku testuje na vybraných základních školách hodinu pohybu navíc. Prioritou jsou pohybové hry s míčem a kolektivní sporty, mj. lední hokej se zaměřením na správnou techniku bruslení. Podle mezinárodní studie HBSC trpí nedostatkem pohybu 80 procent českých dětí.
Hodinu navíc mají děti na 165 školách po celé republice a zapojeno je podle ministerstva školství kvalifikovaným odhadem 7000 až 7500 žáků. Největší zájem projevily základní školy z Moravskoslezského a Královéhradeckého kraje, kde se jich zapojilo 25, resp. 24. Naopak v Karlovarském kraji se zapojily čtyři školy.
Hodina pohybu navíc je určena pro žáky 1. až 3. tříd, není povinná a nemá podobu klasického tělocviku. Jde o pohybovou průpravu zaměřenou na míčové sporty, konkrétně fotbal, basketbal, volejbal, házenou, ragby a hokej. V případě hokeje jde však prioritně o základy bruslení. Ministerstvo bude vyhodnocovat úspěšnost pilotního programu během letních prázdnin.
„Úspěšnost by se měla projevit hlavně ve zvýšeném zájmu žáků o sportovní kluby v blízkosti škol,“ stojí v metodickém materiálu k programu. „Pohybové hry s míčem napomáhají rozvoji orientace v prostoru, k vnímání hry a pěstování hravosti i tvořivosti. Později vedou k soutěživosti a k samostatnému rozhodování ve hře,“ dodává materiál.
Podívejte se, jaké pohybové hry ministerstvo doporučuje učitelům a dětem:
Ministerstvo doporučuje následující: Děti si vytahují „ocásky“, které mají zastrčené vzadu za trenkami (či jiné rozlišováky). Mohou hrát jednotlivci či družstva. V prvním ročníku se hraje tak, že každý má míč u nohy či v ruce a dribluje či si pohazuje s míčem za pohybu.
Kdo získá „ocásek“, přinese ho učiteli. Kdo o „ocásek“ přijde, dojde si pro nový k učiteli. Počítáme, kdo získá nejvíce „ocásků“, nebo naopak kdo o něj nepřijde. Povzbuzujeme však žáky více k „lovení“ než k ochraně „ocásků“.
Mrazíci jsou žáci, kteří honí a jsou označeni „rozlišovákem“, který drží v ruce. Koho chytí, „zmrznul“ – stojí na místě ve stoji rozkročném a nahlas žádá ostatní o „rozmrazení“. Rozmrazí ho spolužák, který podleze mezi jeho nohama, nebo prokopne míč mezi jeho nohama, nebo si s ním přihraje míč atd. Mrazíky mohou být i učitelé.
Pavoučci v pozici podpor vzadu (tedy s dlaněmi a nohami na zemi) lezou na úzkém prostoru a snaží se rukou či nohou dotknout probíhajících žáků – kořisti, která se snaží dostat z jedné strany hřiště na druhou. Žáci se střídají cca po 1–2 minutách, kdy již nevydrží být v podporu a padá jim zadek na zem. Doporučuje se po určité době říci: „Teď už může být zadek na zemi!“ Každý pavouk si počítá, kolik kořisti uloví, ale mohou hrát i týmy pavouků. Nesmí se podrážet nohy a ruce!
Učitel a vybraní 2 až 3 žáci (žraloci) chytají námořníky, kteří se snaží proplouvat mořem co nejrychleji z ostrova na ostrov – mety různě rozmístěné v prostoru. Pokud je někdo chycen ztrácí jeden z tří až pěti životů. Lze hrát s míčem i bez míče. Můžeme udělat i jeden centrální ostrov pirátů, kam se dostanou jen ti nejodvážnější a ze kterého si třeba odnášejí poklady (tílka, mety atp.). Žáci ale mohou být na ostrově jen malou chvíli, protože by se mohli piráti vrátit. Ani na ostatních ostrovech se nesmí moc dlouho zdržovat, protože námořníci musí být zkrátka na moři a tam si užívat dobrodružství.
Ministerstvo školství hodinou tělocviku navíc, nevyřeší vůbec nic. Je především věc rodičů, jaký pohyb jeho dítě má. Pokud dítě přijde ze školy, napíše úkoly a zbytek dne prosedí u počítačů, televize a tabletů, je to k ničemu. Pokud ho rodiče nenasměruji správným směrem, škola to nezachrání. Moje vnoučata jsou pravidelně venku a o víkendech chodí s rodiči do přírody. Nemají problémy s pohybem, ani nadváhou. Ať se rodiče dětí zamyslí sami nad sebou. Jsou to jejich dětí.