9°C
Obce nahání prostitutky kvůli reflexním páskům. „Zaveďte pro ně raději zóny,“ zlobí se neziskovka
Povinné nošení reflexních prvků za špatné viditelnosti má zvýšit bezpečí chodců. Některé obce ale pravidlo údajně zneužívají i k boji proti prostitutkám. S tím nesouhlasí například organizace Rozkoš bez rizika. Ta varuje, že podobným přístupem ženou úřady sexuální pracovnice do zoufalé situace a vystavují je vyššímu bezpečnostnímu riziku. Naopak by se prý Česko mělo inspirovat zahraničím a zvážit tzv. zóny tolerance.
V Česku se podle neziskové organizace Rozkoš bez rizika (R-R) řeší problematika pouliční prostituce vesměs zákazy. To ale není příliš efektivní. „Výsledkem represivní politiky je narůstající riziko násilí ze strany zákazníků, menší ochota žen hlásit trestnou činnost, která na nich byla spáchána, jelikož už několikrát slyšely, ‚že si za to mohou samy',“ uvádí Rozkoš bez rizika ve svém prohlášení.
Celkem je v Česku podle organizace asi 40 obcí a měst, které přijaly vyhlášky zakazující nabízení a poskytování sexuálních služeb na ulici, přičemž více jak polovina z nich umožňuje postih zákazníků. Pro prostitutky, které vyhlášku často porušují, to obvykle znamená další krok do dluhové pasti. Přitom nalézt jinou práci, díky které by mohly svou finanční situaci řešit, pro ně bývá obtížné.
Ke zlepšení stavu nepřispívá ani novela, která přikazuje chodcům mimo obec, aby při snížené viditelnosti na sobě měli prvky z retroreflexního materiálu. Tu se totiž některé obce rozhodly využít k „boji s prostitucí“. „Věříme, že teď bude více kontrol a přítomnost policie odradí potenciální zákazníky od toho, aby u prostitutek zastavili,“ popsal Mf Dnes místostarosta Chvalovic na Znojemsku Robert Vaněk.
To nezisková organizace považuje za nešťastné. „Máme za to, že by bylo užitečné zasednout k jednomu stolu a hledat společné řešení, které by respektovalo zájmy obce, ale i osob nabízejících sexuální služby,“ popsala pro Blesk.cz Jana Poláková, manažerka sociálních služeb R-R.
Bezpečí a zázemí
Podle ní jsou funkčním řešením projekty typu tippelzón či tzv. zón tolerance, tedy vyhrazených míst pro nabízení služeb na veřejnosti. Tyto zóny fungují například v Holandsku, Německu, Švýcarsku nebo Británii.
Jedná se buď o vyhrazené oplocené areály se speciálním zázemím, které jsou otevřeny po určitou denní či noční dobu, nebo o vyhrazené lokality v obci se zázemím pro poskytování služeb a odpadkovými koši. Sexuální služby zde ženy poskytují obvykle v automobilech zákazníků, které jsou zaparkované na předem určených místech. Existují i kóje určené pro cyklisty a pěší.
Jednotlivé podoby se od sebe dle zemí mohou lišit, všem je ale společné několik základních principů. „Například je do nich zakázán vstup manažerům sexuálních pracovnic. Hodně je zde kladen důraz na bezpečnost žen, takže poblíž zóny je přítomna policejní hlídka schopná včas zasáhnout. Ze stejného důvodu je provoz většinou jednosměrný a na místech jsou nainstalovány alarmy, kterými si ženy mohou při napadení přivolat pomoc,“ nastínil fungování Jan Losenický, PR manažer R-R.
V Česku nereálné?
Polemika o takovém řešení je ale podle některých tuzemských měst zbytečná. „S ohledem na obecně závaznou vyhlášku č. 1/2014, která poskytování sexuálních služeb na území statutárního města České Budějovice na všech veřejných prostranstvích zakazuje, je diskuze nad tématem zón tolerance bezpředmětná,“ uvedla pro Blesk.cz Jitka Welzlová, tisková mluvčí magistrátu Českých Budějovic.
Podobně to vidí i zástupce hlavního města. „Pouliční prostituce není věcí, která by Prahu v současnosti obtěžovala. Podařilo se jí v podstatě vyřešit v první dekádě tohoto století jak legislativními opatřeními, tak ochranou veřejného pořádku, ale máme-li být realističtí, došlo i k celkové změně v této oblasti a prostituce se přesunula do privátů,“ zareagoval pro Blesk.cz Vít Hofman, mluvčí Magistrátu hl. m. Prahy.
Myšlence by teoreticky mohly být více nakloněny menší obce. Některé z nich, například v Karlovarském či Ústeckém kraji, ponechaly možnost nabídky sexuálních služeb na vymezených územích a v daném časovém rámci. „Funkčnost tohoto opatření závisí na zvolené lokalitě a její dostupnosti, ale vnímáme to jako jednu z vhodnějších variant,“ okomentoval Losenický.
Marné zákazy
Není nicméně zase tak překvapivé, že se čeští starostové a starostky do zavádění zón tolerance nehrnou. Zavedení takové zóny totiž podle odborníků znamená přiznat si, že v daném městě či obci reálně existuje nabídka sexuálních služeb i poptávka po nich. A že zákazy či pokuty na tom vůbec nic nezmění.
Prostituce s sebou navíc nese řadu mýtu a sexuální pracovnice se musí potýkat s mnoha předsudky. „Mýtem třeba je, že prostitutku nelze znásilnit, že jsou to špatné matky, šíří pohlavní choroby a podobně. Lze v tom vnímat i určitý druh dvojí morálky. Prostitutka je špatná, tu společnost odsoudí, ovšem nakupování sexuálních služeb tolik odsuzováno není,“ uzavřela Poláková.
ROZKOŠ bez RIZIKA (R-R) existuje již přes dvacet let. Posláním organizace je zmenšit sociální a zdravotní rizika nejen u cílových skupin, ale následně i u širší populace. Cílovou skupinou jsou zejména ženy poskytující placené sexuální služby. Více na www.rozkosbezrizika.cz.
