Šikana i nadávky do „teploušů“: Jak jsou na tom gayové mezi českými žáky?

Autor: Jaroslav Šimáček - 
27. ledna 2016
14:00

Jak rozsáhlé jsou vtípky či slovní útoky na adresu homosexuálů mezi žáky základních a středních škol? Dochází často k šikaně? A jak se k téhle problematice staví učitelé? Výsledky zajímavého výzkumu o homofobii v českých školách prezentovali ve středu jeho autoři, poradkyně ministryně školství a práce při tom upozorňovala, že je tohle téma zvláště důležité. Může totiž pomoci řešit problémy, které občas končí tragicky, třeba sebevraždou mladých a nešťastných lidí.

Nejprve stovky českých žáků odpovídaly formou dotazníku, zda vůbec vědí, co jsou to LGBT osoby. Tedy lesby, gayové, bisexuálové a translidé. V projektu však došlo i na zpovídání samotných učitelů či školních psycholožek, zda se s takovou šikanou setkali či setkávají. A v jaké podobě.

„Hlavní část byla zkušenost s homofobií a transfobií, přičemž nám nešlo pouze o LGBT děti, které zažívají nějakou takovou zkušenost, ale šlo nám o všechny, i o zprostředkovanou zkušenost, to znamená, že někdo je svědkem homofobní šikany v jakékoli podobě,“ vysvětloval sociolog a předseda Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva Zdeněk Sloboda, který je zároveň jednatelem organizace PROUD (Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu). Právě ta za výzkumem „České školy pod lupou? Výzkum homofobie a transfobie na školách“ stojí.

„Podobu (šikany) jsme v dotazníku odstupňovali v sedmi různých typech od používání označení přes vtípky, omezování prostoru, to znamená třeba braní věcí, vyčleňování z kolektivu fyzického charakteru, že nikdo nechce třeba sedět s člověkem, který je domněle nebo reálně LGBT, až po fyzické útoky, fyzické napadání,“ dodává Sloboda.

Nejméně tolerantní: Heterosexuální chlapci

Seznámení s výsledky výzkumu proběhlo ve středu v pražské galerii Langhans. Vycházejí z odpovědí od celkem 1314 žáků z různých typů škol a napříč kraji ČR. Výzkum probíhal od března do prosince 2015, tři čtvrtiny tvořili žáci ve věku 15 až 18 let, čtyři pětiny žáci gymnázií a středních odborných učilišť. Vyšlo najevo, že je mezi nimi 90 % těch, kteří někoho LGBT znají.

„Zajímaly nás postoje, které naši respondenti zaujímají k LGBT osobám. Dali jsme jim možnost ohodnotit výroky, jako je třeba ‚Když je vidím, mám chuť jim ublížit‘, ‚Mám z nich strach‘, ‚Jsou mi nepříjemní‘, ‚Myslím si, že to není přirozené‘,“ uvedla Zdenka Burešová z FF Univerzity Palackého v Olomouci, která se podílela na analýze dotazníků.

„Výsledky však můžeme vnímat jako poměrně potěšující. V podstatě se ukázalo, že velká část – většina respondentů – je tolerantní k LGBT komunitě,“ pokračovala Burešová a dodala: „Vyšší tolerance se potvrdila ve třídách, které mají větší podíl dívek než chlapců.“

Téměř polovina heterosexuálních chlapců by se prý podle výzkumu necítila příjemně v přítomnosti gaye, čtvrtina heterosexuálních chlapců by zavrhla kamaráda, pokud by byl „trans“, k nimž pozitivní postoj mělo jen 55 % všech dotázaných.

Slovní urážky jako český folklór

Celkově odpovídali v dotazníku studenti ve věku 14–23 let. „I takto mladí lidé se poměrně dobře sebeidentifikují a uvědomují si svoji sexualitu... Část z nich již prošla i coming outem (veřejným přiznáním menšinové orientace – pozn. red.) a jejich okolí, třída, spolužáci vědí o jejich orientaci,“ upozornila Burešová. Nabourán byl přitom i stereotyp o čtyřprocentní menšině. 16 % dívek se v dotaznících označilo za bisexuální a přibližně 10 % chlapců za gaye a 10 % za lesby.

Drtivá většina dotázaných mladých lidí přitom přímo nebo zprostředkovaně zažila nějakou situaci, v níž byly LGBT osoby napadány nebo se staly terčem posměchu. Pouze 50 osob (4 %) uvedlo, že nemá vůbec žádnou zkušenost s žádným z uvedených slovních či fyzických útoků. Velmi časté však byly zkušenosti se slovními útoky a zdánlivě nevinně vypadajícími věcmi, jako jsou zesměšňování, vtipy či narážky, že se „někdo obléká jako teplouš“. Objevily se i problémy s vyčleňováním z kolektivu.

„Typicky český folklór jsou právě slovní urážky, narážky, které nám mohu přijít, že je to legrace, ale velice často to vytváří klima ve třídě, které vede k tomu, že žáci, žákyně nemají potřebu vyoutovat v kolektivu, snaží se skrývat, protože necítí, že by mohli být pozitivně přijati,“ upozorňuje Zdeněk Sloboda.

96 % odpovídajících však uvedlo, že by se v případě fyzického útoku dotyčného zastali nebo by přivolali pomoc. Jen jedno procento by se k útoku přidalo a 3 % by se dívala.

Jak reagují učitelé?

Ve výzkumu však sledovali i chování učitelů. „Pro mě asi nejnegativnější výsledek je to, kdy jsme se ptali na zkušenosti žáků s chováním učitelů vůči LGBT žákům,“ uvedla Burešová. Pětina žáků prý zažívá, že učitelé používají označení LGBT jako nadávky, 5–10 % žáků se pak setkalo s tím, že učitel ignoroval problémovou situaci, která nastala ve třídě v souvislosti s orientací nějakého žáka, případně že takoví žáci byli ve třídě popíráni.

Když se 19letý chlapec profiloval jako gay, učitelka žákům tvrdila, že je to jen momentální trend a že ho to přejde. V jiném případě musela lesbická studentka odejít ze školy právě kvůli poznámkám ze strany vyučujícího. Z dotazníků vyplynul i příběh z jednoho učiliště. „17letý gay, který se učil na truhláře, psal, že z něj a jeho kamaráda, přestože nejsou partneři, si učitelka dělala legraci. ‚Říkala, že jsme si je šoupali do pr*ele, že spíme u sebe na posteli a tak‘. Nemůžeme z toho ale usuzovat, že na učilištích to takto vypadá obecně,“ upozornila Burešová.

Problémy kyberšikany a další

Mnoho poznatků však přinesly i samotné rozhovory s učiteli, metodiky prevence či školními psycholožkami. Upozorňovali, že i před vyučujícími používají žáci nadávky jako třeba „teplouš“.

„Jedinec může přijít jen v růžové košili a je to vnímané negativně. Okamžitě může být označen za příslušníka LGBT menšiny,“ uvedl sociolog a antropolog Vítězslav Slíva z FHS UK v Praze, který rozhovory analyzoval. Nadávky označil za poměrně běžné, upozornil však i na další problémy – třeba na kyberšikanu spojenou s nedobrovolnými coming outy. Například přes vytvoření falešného profilu zákeřnými spolužáky. „Problém toho, že se vytváří falešné identity, tady evidentně existuje,“ varuje Slíva. 

Jak z toho ven? Poradkyně ministryň lobbuje za systémová řešení

Jak se všem těmto negativním jevům bránit? Nejen prevencí či besedami. Podle pedagožky Kláry Šimáčkové Laurenčíkové jsou nutná systémová řešení. A kroky, které by více připravily české školy i učitele na práci s rozmanitým žákovským kolektivem. A aby tato témata nebyla jen nahodilou otázkou, kterou někteří učitelé ve škole sami od sebe otevřou a jiní přejdou.

„V některých oblastech se nenaplnila očekávání. Výskyt stereotypních postojů, nebo dokonce rovnou chování zatíženého šikanou není možná až tak vysoký, jak jsme se třeba oprávněně báli. Na druhou stranu ještě stále ta data nehovoří o situaci, se kterou bychom mohli být spokojeni,“ řekla o výzkumu Laurenčíková, bývalá náměstkyně ministra školství a současná poradkyně na ministerstvech školství i práce.

Uvedla, že i když je v české veřejnosti toto téma stále vnímáno jako poněkud kontroverzní, je třeba nejen odvaha a smělost politiků či klíčových představitelů státní správy, aby se věci daly do pohybu.

„Celá řada učitelů toto téma nekomunikuje nebo ho nekomunikuje dostatečně citlivě ve vztahu k potřebám dětí,“ upozorňuje Laurenčíková, která je také předsedkyní České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělání či vládního Výboru pro práva dítěte. Alarmující jsou podle ní zjištění výzkumu, že pětina učitelů téma opomíjí či že 10 % žáků nechce sedět se spolužákem, který je příslušníkem LGBT skupiny, a až čtvrtina žáků nechce sedět v jedné lavici s transosobou.

„Dítěti nebo žákovi s takovouto orientací se velmi pravděpodobně může stát celá řada velmi nepříjemných situací v žákovském kolektivu, které mohou mít i naprosto fatální následky na jeho sebepojetí, na jeho sebevnímání a mohou vést k leckdy velmi tragickým reakcím, které bohužel můžeme zaznamenávat v českém prostředí, a souvisí právě i s některými sebevraždami mladých lidí, příslušníků LGBT skupiny a leckdy takto zoufalé činy pramení ze šikany, která nebyla dostatečně a včas odhalena a efektivně řešena právě třeba na půdě škol,“ varuje Laurenčíková.

A dodává, že situace je stejná jako třeba v souvislosti se současnou uprchlickou krizí. „Musíme velmi nahlas opakovat to, že je nesmírně důležité ve výuce a ve školách vytvářet aktivně prostor pro komunikaci témat, která jsou důležitou součástí života mladých lidí, která jsou řešena na sociálních sítích a ve kterých mladí lidé potřebují nějakou oporu a potřebují i dobré vzory toho, jak právě třeba specifická témata spojená i s tématem života osob LGBT komunikovat bez stereotypů a jak vytvořit bezpečné prostředí pro to, aby mohly být součástí života dětí ve školách a potom i v dalších sociálních vztazích,“ uvedla Laurenčíková.

Další videa
Články odjinud