10°C
Déšť chybí vodákům i houbařům. Řeky nejsou sjízdné, v lesích hrozí otrava
Nespokojení houbaři a ještě více rozmrzelí vodáci. Takový je před víkendem stav v českých luzích a hájích. I když v posledních dnech zapršelo, průtoku řek to příliš nepomohlo. U hub je sice situace příznivější, začíná se ale dařit jedovatým druhům, které si mohou lidé snadno zaměnit.
Vodáci si zatím příliš neužívají, na Moravě jsou sjízdné jen dolní toky řek, lépe je na tom jihozápad. Bez problémů se projedete na Berounce od Plzně, situace je lepší i na Ohři, kterou je možné sjet od Tršnice na Chebsku.
„Otava je splavná ze Sušice, zde stačí menší déšť, aby řeka začala stoupat,“ řekl ČTK Vojtěch Jančar z Českého kanoistického svazu. Na Vltavu mohou vodáci vyrazit jak na horním toku od Soumarského mostu k Lipnu, tak pod Vyšším Brodem. Vyšší průtok je na Lužnici od Suchdolu, pod Táborem a na dolním toku Sázavy čekají vodáky kameny.
Labe je splavné od Dvora Králové, Jizera ze Železného Brodu nebo od Malé Skály a Ploučnice od Novin pod Ralskem. Naopak Průtoky v Orlicích jsou na minimu, můžete se ale vydat od Týniště na jednodenní výlet.
Sjízdnost řeky Moravy je teď obtížná, lepší je plout z Břeclavi do Dunaje. Splavná je řeka Dyje pod nádržemi Nové Mlýny a část řeky Odry.
Odra bude tento víkend slavnostně odemčena v Bohumíně, kde na vodáky čeká sedm říčních kilometrů, kterými slavnostně zahájí vodáckou sezónu.
Sjízdnost řek můžete kontrolovat například na této mapě.
Rostou? Málo a jedovaté
„Příznivce hub bych sice zatím do lesa ještě příliš neposílal, ale situace se zvolna lepší. Lidé budou mít větší šanci najít houby v listnatých lesích,“ řekl ČTK předseda České mykologické společnosti Jaroslav Landa. Začíná se ale zlepšovat pestrost hub, které mohou lidé nalézt. Rostou holubinky, muchomůrky nebo vláknice, méně hřibovité houby a žampiony.
„Je potřeba si dát ale pozor na některé jedovaté houby,“ dodává Landa.
Smrtelně nebezpečné záměny
Některé jedlé a jedovaté houby si jsou velmi podobné. Nedoporučuje se proto sběr hub začátečníkům. Podívejte se na pět druhů hub, které si můžete snadno zaměnit za jedovaté.
1) Pečárka ovčí (lidově žampion) – jedlá
5–10 cm široký bílý až krémový masitý klobouk, lupeny světlé, pak růžové až černohnědé. Noha bělavá, 6–16 cm dlouhá, omakem žloutne.
MŮŽETE SI JI SPLÉST:
Muchomůrka zelená
Najdete ji: V listnatých a smíšených lesích
Jak ji poznat: Klobouk je 5 až 15 cm široký, plochý až mírně vmáčklý, olivový, žlutozelený, žlutohnědý až špinavě zelený, na středu tmavší, na slunci a ve stáří bělá. Lupeny má husté, bílé nebo bělavé. Dužnina je bílá, vůně je po syrových bramborách, chuť je příjemná.
2) Ryzec oranžový – jedlý
Klobouk 3–7 cm, v mládí klenutý, později plochý až mírně vmáčklý s tupým hrbolem, hladký, za vlhka slizký, červenooranžový s hnědým nebo zlatožlutým okrajem. Lupeny husté, mírně sbíhavé, světle okrové, krémové ve stáří s rezavými skvrnami, roní bílé mléko.
MŮŽETE SI JI SPLÉST:
Pavučinec plyšový
Najdete ji: V listnatých a smíšených lesích, zvláště pod duby
Jak ji poznat: Klobouk oranžově až červenavě hnědý s tupým hrbolkem, suchý, sametový. Lupeny řídké, v mládí žluté, později skořicově hnědé. Noha žlutavá, po oříznutí hnědne. Otrava je velmi zákeřná, může se projevit za 4–20 dní.
3) Muchomůrka šedivka – jedlá
Klobouk 5–13 cm, v dospělosti je hnědavý s bělavými šupinkami. Noha je mohutná s rýhovaným prstencem, zakončená dolů se zužující se hlízou. POZOR! Nikdy nesbírejte malé plodnice, u kterých nejsou rozpoznávací znaky jasně patrné.
MŮŽETE SI JI SPLÉST:
Muchomůrka porfýrová
Najdete ji: Hlavně ve světlých jehličnatých lesích
Klobouk 4–9 cm šedofialové barvy s šedivými šupinkami. Válcovitá noha je zakončena jakoby odstřiženou hlízou.
4) Muchomůrka růžovka (lidově masák) - jedlá
Klobouk 5–15 cm, může být červenavě hnědý, žlutohnědý nebo červenavě šedý s šedivými šupinkami. Nemá pochvu, ale na noze je široký a rýhovaný prstenec s vínově červenou dužninou.
MŮŽETE SI JI SPLÉST:
Muchomůrka tygrovaná
Najdete ji: Hlavně v listnatých lesích
Jak ji poznat: Klobouk je 4 až 12 cm široký, pokrytý bělavými bradavkovitými útržky plachetky, žlutohnědý, šedohnědý až šedookrový, na středu tmavohnědý. Lupeny má široké, husté, u nohy volné, měkké, pružné, bílé. Noha je 6 až 15 cm dlouhá, 1 až 2 cm široká, celá bílá a lesklá, nad pochvou šupinatá. Prsten je úzký, hladký, nemá rýhy, ve stáří mizející. Dužnina je tenká, měkká, bílá, vůně je bramborová, chuť nasládlá.
5) Hřib kovář – jedlá
Klobouk 5–20 cm, tmavohnědý, sametový, po zmáčknutí tmavne. Noha má žluté až rumělkově červené rourky. Po otlaku modrají.
MŮŽETE SI JI SPLÉST:
Hřib satan
Najdete ji: Vzácně v nížinách a pahorkatinách v listnatých lesích.
Jak ji poznat: Klobouk 6–25 cm široký, sametový, stříbrný. Zespodu je v mládí žlutý, ve stáří žlutozelený, po odtržení klobouku získávají rourky vínově červenou barvu. Noha je válcovitá, dole červená, směrem ke klobouku žloutne. V řezu houba nepatrně modrá.
Témata:
Související
V lese je úplné sucho. Včera jsem obešla "zaručená" naleziště masáků, ale nikde ani šťopka. Pokud nezačnou růst hadovky, prašivky a jiné žaběny, tak je šance najít hříbky nulová.